Zrození Planety opic

Žádné zběsilé sci-fi, žádná bezduchá akce, žádné přehnané velikášství, nová Planeta Opic začíná jako psychologické drama, jenž svými analogiemi na lidskou společnost připomíná District 9. Opičí herectví obličejových výrazů má leccos, co do sebe, děj pomalinku graduje, atmosféra nabírá tíhy boje za svobodu a vše vrcholí v očekávanou akční rež, nepostrádající vizuální atraktivitu, ani pořádný vnitřní náboj. Planeta opic je tedy víc než běžný blockbuster, nějaké to klišé, či do jisté míry předvídatelnost se v ní samozřejmě najde, ale zbytek hrdě kráčí ve stopách inteligentního akčního dramatu, které vyšlapal Temný Rytíř. 8/10 (09.09.2011)

Když nepočítám zimního Green Horneta, tak je tohle první letošní blockbuster, kterému se povedlo moje očekávní nejen naplnit, ale dokonce překonat. Kdyby se v tom člověk chtěl rejpat, tak asi najde kupu logickejch nesrovnalostí, ale ten film je prostě tak zábavnej, upřímnej a emotivní, že nic takovýho dělat nebudu. Stará klasika může být ráda, že dostala takhle kvalitního mladšího brášku, stydět se za něj rozhodně nemusí. Odkazy potěšily a malýho Caesárka chci domů :) (15.08.2011)

Dej na mě svou voňavou tlapku, ty požehnaný čisťounký lidoope.. Triky jsou bez diskuze na úrovni, především obličejová mimika chlupatých vzbouřenců na lodi Frisco, ale co je to platné, když příběh, stejně jako digitální primáti v čele s Caesarem v teplácích, postrádá jakékoliv genitálie. Ploše nalinkované postavy bych u blockbusteru ještě přešel, ale absenci alespoň jediného vztyčného bodu, kterými disponoval Schaffner ať už v podobě Goldsmithovy hudby či navození tíživé atmosféry neznáma v úvodu a důvěrně známého na konci, to už nepřejdu ani s funícím gorilím samcem Buckem za zády. Zkrátka další přezrálý banánek do letní klece vyhládlých kinoopiček, na jehož chuť si příští rok vzpomene už jen málokdo.. Šimpanz "Freedom for my people" Caesar je sice doma, ale nemá ani tušení o tom, jak US Air Force milují vůni napalmu po ránu, obzvláště v sekvojových hájích… (16.08.2011)

Film má objektivně dost vad (logické přešlapy, občas podivný střih, pár zbytečně kýčovitých scén). Ale za dětinské nadšení a zcela anachronické užití triků si velký respekt zaslouží. Už dlouho jsem si tak neužíval živost a duši trikových sekvencí... jakoby se Zrození Planety opic skutečně vracelo někam do 60. let, kdy byl každý podařený trik malý radostný zázrak. Osobně mi tenhle film připomněl, proč mám tak rád sci-fi (ten povznášející pocit magického úniku před všedností) a velmi příjemně mě překvapil rezignací na motiv přímého civilizačního střetu. Ve zkratce sledujeme samovolný zánik komunity staré a z něj plynoucí zrod komunity nové, který má mnohem spíše než rysy klasického apokalyptického sci-fi prvky romantického příběhu o osamoceném monstru a jeho bláhovém stvořiteli. Zároveň film zakládá možnost vyprávět celou sérii znovu (včetně odkazu na nešťastný let Ikara), z čehož má po téhle komorní, emotivní a venkoncem nesmírně příjemné podívané radost. (29.07.2011)

Asi jsem čekal víc než jen útěk opic ze zoo do přírody. Prostě to na mě nepůsobilo jako povstání opic, který zapříčiní úpadek lidstva, jelikož samotný povstání tu má celkem malej rozměr a ani trochu nedává přemýšlet o tom, že by si mohli podrobit celou planetu a co víc, téměř vyhladit lidstvo vyzbrojený stíhačkama nebo tankama. Jinak je ale každopádně film v pohodě, nenudí, šišlající Franco ani v roli doktora nevadí a na Freidu Pinto jsem čekal od milionáře, takže ta opavdu potěší. Ale ten hlavní úkol, kterej tenhle film měl mít - a to nastínit úpadek lidstva a vzestup opic - se podle mě nepoved úplně dotáhnout, žádný zrození planety opic se nekoná, maximálně zrození parku opic. (28.08.2011)