Navždy spolu

Asi jen těžko byste hledali ohranější klišé zápletku, než je ztráta paměti v romantickém filmu. Ale to vůbec nevadí. Na to, jak si k sobě hlavní aktéři hledají cestu zpět, se pěkně kouká, a to i přes to, že to není podepřeno nijak oslnivým scénářem. Jako celek to funguje a Channing Tatum se Samem Neillem mají štěstí, že mají svou milovanou Paige nakonec zase u sebe. Film inspirovaný skutečným příběhem, který ukazuje, že člověk sice může úplně zapomenout ale "něco" v něm nejspíš zůstane navždy. Slabší 4* (13.01.2014)

50 x a stále po prvé v tej menej komediálnej, ale pravdivejšej, dramatickejšej a dovolím si povedať, že aj romantickejšej forme. Medzi Tatumom a McAdams to krásne funguje a vďaka za to, že hlavných predstaviteľov stvárnili oni a nie reálni ľudia, ktorým sa to stalo a ktorých vidíme na konci filmu, tí boli asi zo slonej farmy. Dostal som všetko, čo som od snímku tohto charakteru očakával. Citlivosť, láska, neha tam kde má byť bez zbytočného pátosu a tlačenia na pílu. Pre páry filmík ako stvorený. (28.01.2017)

Navždy spolu přesně splňuje kritéria pro "pěkný, romantický film", což podtrhuje fakt, že je to natočeno na základě skutečného příběhu. Rachel McAdams to s Channingem Tatutem náramně sluší a potvrzuje, že v hloupostech se neobjevuje. Scotta Speedmana jsem nepoznal, asi jsem už dlouho neviděl žádný Underworld. A velmi vysoce hodnotím, jak tvůrci vyřešili závěr, to u romantických filmů taky není příliš zvykem. (27.12.2013)

Sladké limonády často balancují na hraně snesitelnosti a jejich další zástupce není výjimkou. McAdams se do rolí vykulených holek od vedle hledajících pravou lásku hodí. Tatum může nabídnout pouze svaly a úsměv. Jeho postava by měla film táhnout za vysněným cílem a to se neděje, protože není herec, ale jen model. (27.05.2022)

Dle letitých pozorování vím, že ke splynutí dvou duší, které myslí vážně to otřepané „v dobrém i ve zlém“, dochází v jednom z 986-ti manželství. Pokud však osud hodlá oklamat statistiku ztrátou paměti jednoho ze zamilovaných, tak jsem si jist, že se najde statečný scénárista, který mu to nedovolí a pod záštitou „true story“ vrátí city na správné místo. Mě to tedy lehce pobavilo, ale zároveň neskrývám zklamání z toho, že všechny použité překážky ke štěstí se samy nabízely k použití a tím zcela zmizelo riziko z toho, že by divák mohl být zaskočen zákeřným závanem originální myšlenky. (01.09.2012)