Šest Železných dam (S04E01)

Jak to říct a zůstat slušný? Doyle asi by nebyl moc spokojený. Tam, kde první a částečně i druhá série hrály famózně na tajemství, nečekané rozuzlení nitek a náznaků, kde nechyběla sofistikovanost a domyšlenost, tam od třetí série se všechno fláká. Ono už ani nezbylo moc zajímavých povídek, jež by šlo vykrást a spojit do jednoho dílu celovečerní stopáže s moderním twistem. A tak se tvůrci soustředí jen na čistě formální stránku věci, na různé pičičmundy v obraze, jež byly dříve jen ozvláštněním, ale nyní hrají hlavní roli. Nahodilé zvraty, cucání další možné zápletky z prstu, a nakonec místo Sherlocka dostaneme agentku Watsonovou. Celá ta špionážní linie je naprosto tuctová a nezajímavá, nedůvěryhodná. Podobně jako Watsonovy možné zálety. (Proč on si vybírá tak ošklivé ženské?) Jako by tyhle díly psal někdo jiný, nebo možná i ten samý, ale z donucení. (03.01.2017)

To se mi jenom zdá - při pohledu zvenčí, nebo velký detektiv opravdu pro stromy nevidí les, tudíž dělá školácké chyby ... a podle toho to posléze dopadá !?! Nicméně ... nejspíš je to autorský záměr, poněvadž do vlastních schopností zahleděný, leč citově zaangažovaný introvertní génius si počíná přece jenom maličko jinak nežli tentýž génius osobně nezapletený do tenat případu - a Sherlock urazil velký kus cesty ... od onoho památného dne, kdy se poprvé potkal s doktorem Johnem Watsonem. Nebo ... nebo jen není docela v pořádku - ostatně ... to už tady taky jednou bylo. I když ... tehdy dokázal zůstat plně koncentrovaný, odpoutaný od vlastní úzkosti a všech pochybností. Ale teď ? Jakoby po tvrdém střetu s Charlesem Augustem Magnussenem zůstal trochu otřesený ... jakoby se náhle ocitl na dávno zapomenuté, zapovězené cestě, kterou nelze opustit, ze které nelze sejít - na cestě do Samary ... v očekávání poslední výzvy Jima Moriatyho - zatímco osud rozdává karty po svém. Ať tak či tak, doširoka rozhozené střípky mozaiky do sebe postupně zapadají s přesností na setiny milimetru ... tak jako vždycky - a skrz emocionální kocovinu pootevírají dveře k dalšímu příběhu. (16.01.2017)

Tak přece je to o krapet lepší rozjezd, než ve třetí sérii. Samotná podstata případu není tak geniální a určitě se nejedná o nikterak úchvatnou zápletku. Vtipkování už tolik nefunguje, neboť je to příliš zaběhnutá rutina z předchozích dílů a místy už opravdu otravovalo. Co Sherlock ztrácí po těchto stránkách, tak naopak co do vztahů mezi postavami je tento díl opravdu výborný a vývoj posledních patnácti minut jsem opravdu nečekal. Trošku jsem zlomyslný, ale jsem rád, že film opustila jedna z nejnudnějších postav a snad to Sherlockovi vrátí původní lesk......7/10 (14.01.2017)

Opravdu jsem nečekal, že by se mi mohlo stát, že mě tento seriál bude nudit. A ono se to stalo. Samo osobě to není, tak špatné, jak se zprvu může zdát, jen s přibývajícími minuty se to začne stáčet, tam kam nemá. A o to více mě pak mrzel finální zvrat, který mě přišel spíše k smíchu, než ke smutku, což je hodně špatné. Snad se další díl povede, a napraví si reputaci. 6/10 (16.01.2017)

Jak totálně zabít tempo a dějovou přípravu z konce 3. série a vánočního speciálu, vyplácat celou třetinu série na nekoherentní píčovinky bez pointy, vypotřebovat očekávaný zvrat ještě před tím, než se vlastně cokoli rozjede, pojmout ho tím nejtelenovelovitějším, totálně významu prostým způsobem vůbec, a navrch to zastříknout vycucaným melodramatem, které popírá veškerou narativní logiku, předchozí vývoj i dosavadní charakterizaci. The Sign of Three bylo místy aspoň legitimně vtipný, tohle je Downův syndrom i mezi potraty a jo, tenhle můj vzteky vypocený dadaismus stoprocentně dává větší smysl než cokoli, co jsem právě přinutila starého zhlédnout. Neuvěřitelný. (02.01.2017)