Čaroděj ze země Oz

Čaroděj ze země Oz je jeden z těch filmů, který především v USA zná snad každý. V Americe jde o podobně slavnou pohádku, která se v naších končinách může rovnat třeba S čerty nejsou žerty nebo Třemi oříšky pro Popelku. A má to několik důvodů: Adaptace knížky L. Franka Bauma z roku 1900 byla v roce 1939 z několika důvodů krokem dopředu v různých oblastech. Byla velkým krokem dopředu v rámci barevného filmu, představila nové speciální efekty a i v rámci žánru muzikál představila několik nových prvků. Režisérem filmu je Victor Fleming, který se ale celého natáčení nezúčastnil, protože musel krátce na to nahradit vyhozeného George Cukora u Jihu proti severu, přesto je Fleming uváděn jako režisér u obou filmů a má tudíž tu čest být u dvou pravděpodobně nejdůležitějších či nejznámějších filmů roku 1939. Už v rámci vizuálu kdy je vše odehrávající se v reálném světě v barvě černobílé a naopak veškeré pasáže v zemi Oz jsou barevné dost možná může divák brát jako fakt, že je náš svět černobílý a pro barvy si musí odskočit do fantazie. Především se ale musí ocenit, že je Čaroděj ze země Oz i přes své staří 81 let nestárnoucí a dokáže dost obstojně fungovat i v 21. století. Má povedený vizuál, chytlavé písně a herce, kteří do svých postav dávají všechno s tehdy mladičkou Judy Garland v čele. Garland tehdy sice bylo už 16 a na mladší Dorotku tak dost možná byla trochu stará, její mladičký vzhled jí ale pomohl a člověk by tak Garland mladou holčičku vlastně věřil. Je sice známo, že Judy Garland kariéra herečky v životě neprospěla a dohnala jí k hodně smutnému a v rámci možností krátkému životu, zde ale člověk viděl Judy Garland, která byla ve své roli roztomilá, krásně zpívala a nic nenapovídalo tomu, že v zákulisí Hollywoodu trpí a přichází o život normální dospívající dívky. Ať už tu ale herci hrají čarodějnice (v roli zlé čarodějnice ze západu se předvedla Margaret Hamilton, v roli hodné čarodějnice ze severu poté Billie Burke) lvy (kostým, který na sobě nosil Bert Lahr možná nepůsobil kdovíjak děsivé, nebyl to ale ani jeho účel a Lahr dostal možnost se v něm předvést co to jde), strašáky (Ray Bolger) nebo plecháče (Jack Haley) dávají do svých přednesů vše Zajímavým prvkem vyprávění je také fakt, že se Dorotka při svém setkání s plecháčem, lvem, strašákem, čarodějnicí i samotným čarodějem ze země Oz vlastně setkává s postavami, které reflektují reálné lidi, které Dorotka potkává ve svém světě. Přelomový byl tento film krom efektů také v maskách, které přehnali veškerou konkurenci své doby. Zároveň se tu tvůrci vyřádili na veškerých kostýmech, veškeré výpravě a po barevné stránce je ten film skutečně vizuální pastvou pro oči. Čaroděj ze země Oz má zároveň některé myšlenky, které divák pochopí až postupným dospíváním a proto je dost možná zajímavé tenhle film vidět minimálně jednou za 5 let a vidět jak u diváka zraje. Může různě reagovat na 5-leté či 10-leté dítě, může jinak reagovat na teenagera a úplně jinak na dospělého člověka, jehož dětská naivita je sice možná pryč, občas se ale dospělí přece jen rádi myšlenkami vracejí do časů kdy vše bylo tak trochu bezstarostné a oni sami utíkali do fantazie. Hodně vzdáleně se možná dá Čaroděj ze země Oz srovnávat třeba s Nekonečným příběhem, románem Michaela Endeho z roku 1979, který se dočkal filmové adaptace v režii Wolfganga Petersona v roce 1984, srovnávat ale Čaroděje ze země Oz a Nekonečný příběh není přece jen úplně ideální, protože ať už pojetím, myšlenkou, přístupem k vyprávění nebo prvky jsou to dvě úplně zcela rozdílné příběhy, rozhodně se ale mezi nimi dají najít jisté společné věci. A také se dá zamyslet nad tím, že něco jako je Čaroděj ze země Oz jsme tu poté už ani vzdáleně neměli, pokud si odpustíte veškeré ty možné vzdálené podobnosti s právě Nekonečným příběhem. Důkazem o jeho důležitosti v rámci filmů může být fakt, že se dodnes objevuje v seznamech nejlepších filmů všech dob a hodně tvůrců z něj čerpalo inspirací. Objevuje se v početném seznamu filmů, které byste měli vidět předtím než zemřete, do svého seznamu ho zařadili časopisy jako Empire nebo Premiere. Režisér Sam Raimi se sám v roce 2013 vydal do země Oz v rámci prequelu a snažil se originálu dodat takovou poctu, že stejně jako v původním snímku dodržel pravidlo, že vše v našem světě nebo se odehrává v barvě černobílé a vše v zemi Oz v barvě barevné. Dále se snažil co nejvěrněji dodržet vizuál a zlá čarodějnice ze západu nebo létající opice si od originálu opravdu nějakým vzhledovým vývojem kdovíjak neprošli. Je sice pravda, že Raimiho pokus o film ze světa země Oz má pochopitelně lepší efekty a na rozdíl od kostýmů už nechal veškeré fantasy postavy vytvořit zcela digitálně, zároveň tím způsobem ale dost výrazně možná nechal zmizet ono kouzlo, které Čaroděj ze země Oz z roku 1939 má a proto se tyhle dva filmy tak trochu těžko porovnávají. Pokud film dokáže i přes 80 let ovlivňovat další a další generace, vypovídá to o něm hodně a vypadá to, že se jen tak statusu kultovní klasiky nezbaví. Tohle je skutečně ten typ filmu, který je každým zhlédnutím lepší a lepší. Jde jen o prostou pohádku nebo má v sobě Čaroděj ze země Oz skutečně něco víc? Těžko říct, protože se lid jak je zvykem neshodne. Každý tak může mít na přelomový film v rámci žánrů fantasy a muzikál jak je zvykem názor sám a já jen můžu doufat, že lidí, kteří v tom uvidí něco víc bude přece jen o trošku víc…. (15.07.2020) (méně) (více)