Tohle je válka!

Líbivě natočené, typicky klipovité, přesvícené a relativně i zábavné. Ačkoliv je to v jádru velice plochý film. Čekal bych více akce, méně romantiky, bylo to přesně naopak. Pine a Hardy jsou však velcí sympaťáci a ani Reese Witherspoon není úplně k zahození. Chemie mezi nimi funguje výtečně, takže až na pár digitálních kiksů a nudných scén jsem se celkem slušně bavil i s vědomím, že se jedná o předvídatelnou a v podstatě nenáročnou ptákovinu. (20.08.2012)

Odvar z Mr. a Mrs. Smith rozšířený na milostný trojúhelník a zbavený cool akce. Není to nijak rafinované nebo jiskřivě vtipné, nejvíc se scenárista zapotil, když musel to souběžné randění se dvěma chlapy navléct tak, aby z něj nevyšla postava Reese nesympaticky. Takže je do něj pořád někým/něčím postrkována. Zajímalo by mě, proč do toho Hardy šel, a proč angažovali Schweigera, když tu absolutně nemá co hrát. (01.01.2013)

Spíše takovej film pro holky. Není tam žádná normální akce, jen jakési debilní chaotické střílení od boku. Ústřední duo agentů je docela fajn, ale moc dobře se nedoplňujou a o nějaké chemii nemůže být řeč. Navíc postava Chrise Pinea má nejdebilnější jméno v historii kinematografie. Jmenovat se FDR, co to má kurva znamenat? Zní to jak mix přezdívky rappera a zkratky tajný organizace. No prostě blbé, jako celá tahle rychlokvaška. 50% (06.07.2013)

Hyperstylizovaná, špionážní akcí jen tak nějak mimoděk orámovaná romantická komedie, která chápe soupeření dvou soků v lásce poněkud doslovněji. Jak se v post-apatowovských vztahovkách pomalu stává pravidlem, výrazněji to jiskří mezi kámoši téhož pohlaví, než mezi mužem a ženou, na čem zde má podíl také epizodická struktura romantické zápletky (dojem sitkomových výstupů posiluje užití zámlk mezi „výstupy“). V testosteronovém a technofilním „moje hračky jsou lepší“ přeměřování sil dvou chlapců, jejichž společnou matkou je přísná šéfová, se scenáristé vyžívají stejně jako představitelé titulních rolí. (Za povšimnutí stojí, že Simon Kinberg má na triku nikoli nepodobného Sherlocka Holmese a Pána a paní Smithovy.) Bohužel zůstávají pouze u nápadů, s nimiž dále nepracují, což nejvíc zamrzí hned u ústředního ozvláštnění klasického romcom schématu. Ani jeden z potenciálních partnerů totiž oproti zvyklosti není tak trochu kretén - až scenáristické řešení tohoto dilematu z něj odstavením na vedlejší kolej tak trochu kreténa dělá. Rovněž snaha o dualitu à la Hitchcock, k němuž se zde odkazuje stejně okázale a nenápaditě jako ke Scorsesemu (dlouhý záběr v baru), vyznívá mechanicky: dva kamarádi, dvě kamarádky, obsahově podobné scény v různém prostředí… Stejně odflinknuté jako heterosexuální tokání jsou akční scény, u nichž si McG dost dobře nepohlídal kontinuitu jednotlivých záběrů (finále na dálnici se střelbou do zatáčky?). Vzhledem k pojetí filmu, který raději rovnou přehrává, namísto toho, aby si na něco hrál (čím připomíná hříčku Zatím spolu, zatím živi, jíž jsem ale onu přestřelnost věřil víc), uvedené nedostatky zásadně nepřekážejí přímočaré zábavě. Ani charisma Toma Hardyho, jehož britskost na rozdíl od Witherspoonové považuji za velké plus, ovšem nezvrátí fakt, že sledování těchhle syndromů MTVizace Hollywoodu spadá do téže skupiny činností jako dýchání – po chvíli přestanete vnímat, že nějakou činnost vykonáváte. 50% (10.02.2012)

Pokud se plánujete podívat na film Tohle je válka!, musíte počítat s několika základními prvky. Logika tu neexistuje. Nečekejte realistický náhled na život agentů CIA. Připravte se na předvídatelnost a nespravedlivý konec. Kupte si popcorn a nehledejte ve filmu narážky na francouzskou novou vlnu. McG natočil to, co mu jde. Odlehčenou ztřeštěnou komedii, která si uvědomuje svou vlastní stupiditu, ale i právě díky tomu dokáže pobavit. (30.05.2012)