Pěsti z kamene

Nauč vypatlanou cigánskou poloopici boxovat a rázem je z ní agresivní vypatlaná cigánská poloopice. Je rozhodně velmi civilizované a kulturní přeplácet a uctívat negramotné jednomuňky jen proto, že párkrát v životě dobře trefí nějakého neméně vyrachtaného negra, způsobí mu otřes prázdného konce míchy a pohmoždění vakua a dostanou páseček mistra světa v kokotím fistingu, načež se na fotografii stejně inteligentního a vyspělého funouška podepíšou křížkem. Plýtvat ještě na takové zbytečné mentály výpravnými, dobře natočenými a skvěle zahranými filmy s De Nirem a dělat z nich pomalu vynálezce léku na rakovinu, to je přinejmenším morálně diskutabilní. Ale co chci po světě, kde bratr se sestrou vydělávají balík jen na tom, že nechávají ohyzdný a retardovaný potrat své zakázané lásky hrát Pokémongou a natáčejí to na kameru. A Mistrovství světa ve vytírání hajzlů, kopání kanálů nebo sběru železného šrotu v Medyznskvérgárdn asi taky jen tak nebude. Je však opět veliká lekrace, jak z toho ti kluci vybouchaní zase dělají klišovitými poučkami málem astrofyziku: "Box není o tom, co máš v rukách, ale o tom, co máš v hlavě, a samozřejmě o strategii." Velmi erudované, zvlášť, máte-li v hlavě nasráno a za život jste ohryzali leda tak leporelo čínského filosofa SumTze - Umění demence. (03.11.2016)

„Nemusím byť majster sveta. Ale musím zápasiť.“ 40%? 60% Niečo medzi. Vlastne ani poriadne neviem, prečo som si to pozrel, veď boxerské drámy, česť výnimkám (nazdar Rocky), nijako extra v láske nemám. No nakoniec ma to celkom bavilo. Bolo to dosť dlhé, ale zároveň to obsahovalo vcelku zaujímavý politický presah, Édgarovi Ramírezovi sa dali držať palce (hoci občas to bol poriadny kretén so samo deštrukčnými sklonmi, ale nakoniec, zdá sa, našiel tú správnu cestu životom) a dokonca aj Robert De Niro (ktorý je v posledných rokoch synonymom pre unudenú rutinu) sa mi páčil. A aj John Turturro ako mega-mafián v tri a pol scénkach. Boxerské scény hodnotím ako priemer a v dialógových scénach to občas strácalo šťavu, ale inak ma to ako celok bavilo. A na konci jemne dojalo. Jemne. (09.04.2017)

Takové nic proti ničemu. Hands Of Stone je rutinní boxerské drama, které v sobě míchá osvědčené žánrové značky, aniž by přineslo něco nového. Na druhou stranu je potřeba ocenit, že je to zručně natočené a solidně zahrané, ačkoliv Durán je tu v Ramírezově podání docela dost na pěst. Koukat se na to dá, ale kdyby se ty finance vrazily do nějakého filmu pojednávajícím o nepokojích kolem Panamského průplavu, bylo by to asi lepší. 55% (09.03.2017)

Tak už Stallone není jediný člověk, který si zkrotil opičku. Přidal se k němu De Niro, který si zkrotil dokonce reálnou opičku. Očekával jsem snímek podobného ražení, tudíž jsem byl připravený na nesledovatelnou sračku pro pacienty lobotomického oddělení. Rád jsem se tedy nechal příjemně překvapit. Život Durana byl velmi zajímavý. Překvapil mě Édgar Ramírez, který jej ztvárňoval. Nikdy bych neřekl, že člověk s takovým ksichtem se může stát hercem. Chováním mi hrozně připomínal Pabla Escobara. Zápletkou jsou ve filmu drogy, které mají zejména boxeři z ulice neskutečně rádi. V tomto snímku si ovšem největší pochvalu zaslouží střih. Duran byl pro mě naprosto neznámá osoba a tvůrcům se podařilo mě s ním během necelých dvou hodin velmi dobře seznámit. Jeho osobnost i motivace jsou každým okamžikem zřejmé. Kvalitní záležitost, kterou docení zejména lidé milující box. (12.07.2017)

Boxerské filmy mám moc ráda. Box jako rakový ale už nemusím, rozhodně se na to nedívám v televizi, je to na mě moc surové a agresivní. Jako filmové téma mi to ale nevadí, zřejmě mám pocit, že se protagonisté opravdu nezraní a neublíží si. Hands of stone je fajn boxerské drama, ale hodně průměrné. Viděla jsem daleko lepší boxerské filmy. Tomuhle velí skvělé obsazení včetně Roberta De Nira a Edgara Ramireze. Obsazení je opravdu na jedničku, příběh už tolik ne. Místy je to hodně utahané, možná až zbytečně moc dlouhé. (16.09.2020)