Prci, prci, prcičky: Školní sraz

A to ty dvě dávám v podstatě z nostalgie. Ani jsem nečekal, že se ze mě stane takový upjatý suchoprd, který nepobije v úctě hlavou o zem před každým dílkem, obsahujícím fekálhumor. Snad jsem se jen špatně vyspal, či mi stará stáhla předkožku umolousanou rukou, možná tu pouze dochází k zanedbatelnému nedorozumění a já zítra napálím five, jen to frkne. Nejspíš mě však rozhodil ten bubačisko, jak si tam tak významně vlnil prdelí. Prostě x-krát opakovaná šablona už nemá tu sílu. Radši budu vzpomínat, jak to bylo tenkrát, na hudebním táboře.... (09.06.2012)

Keďže film na mňa zapôsobil a to nie som fanúšik série, dá sa predpokladať, že fanúšikovia ním budú nadšení. Mnohé (všetky?) scény sú robené vyložene pre nich. Divák, ktorý nie je fanúšik série a niektoré diely rovno ani nevidel, asi nepochopí, prečo fanúšikovia na konci tlieskajú, keď sa k Johnovi Cho na štadióne pridá istá postava. Isteže - mnohé tváre sa mihnú vyložene na efekt. Poviem ale úprimne, že som za tieto krásne samoúčelnosti vďačný a že ak by v snímke nemali cameo Naďa, poradkyňa Jessica alebo flauta z letného tábora, nasral by som sa. Vôbec by som sa nečudoval, ak by táto séria raz skončila (atmosférou) ako Rocky Balboa (zostarnuté postavy spomínajú na staré dobré časy uprostred zlej a nehostinnej súčasnosti) alebo dokonca ako Creed (staré postavy vychovávajú novú generáciu). (07.02.2017)

Je jasné, že by člověk neměl od něčeho s takovým českým distribučním názvem očekávat cokoliv intelektuálně stimulujícího. Veškerý pokus o satiru korporátní Ameriky, případně poukázání na mediokracii doby, které vládnou sociální sítě, internetové stránky se sdíleným videem a "reality" pořady, je totiž stejně nedomrlý jako všechny postavy. Naivně jsem ale doufal, že sraz po letech, vyplněných nekvalitními D2D spin-offy, bude mít smysl. Ukázalo se ale, že není o čem vyprávět a postavy se nijak nevyvinuly. Typ narace s několika protagonisty, jejichž cíle jsou neustále stejné napříč všemi díly série (= zasunout), zde naráží na potřebu sezvat kompletní původní osazenstvo, z nichž ne všechny postavy mají skutečný potenciál pro to, aby jim byla věnována vlastní dějová linie. Vyvolávání vzpomínek na to, jaké to bylo před lety a jak se věci (ne)změnily, je pro tenhle poslední (doufám!) díl hlavním sjednocujícím principem. Styl evokuje konkrétní postupy z předchozích částí trilogie, především ale prvního dílu. Stejně jako v jedničce se začíná logem studia, ke kterému zní nediegetická hudba, jež poté přejde do diegetické, jak kamera z nadhledu jede po svršcích a spodcích oblečení, aby v celku ukázala Jima na posteli, případně se v závěrečném záběru odjíždí do nadjezdu. Staré doby evokuje i užitá hudba, která má čistě aluzivní povahu, protože v pravý moment zazní skladba, která byla s některými postavami spojena v prvním díle. Lpění na minulosti je tak největší slabinou snímku, protože to, co bylo před lety vtipné z toho důvodu, že jsme se mohli smát pubertálním postavám, je zde pouze trapné, když se do velmi podobných situací dostávají už (skoro?)třicátníci. Na místo zhodnocení minulosti a posunutí se dál, jako to dokázali se "svými" postavami John Sayles či Kevin Smith ve svých návratech po x-letech, se oslavuje neschopnost dospět a "zůstat čurákem" (nejsofistikovanější metafora přátelství, jakou čtyřka amerického koláče nabízí). Sorry parto, jsem správná generace, na kterou se cílí, ale mentálně jsem neustrnul v pubertě, a tak mě vaše eskapády míjí. (11.04.2012)

Přijde mi, že je těch dílů už trochu moc. Všechny se snaží býti podobně vtipné a všechno se jednou oposlouchá a okouká, stejně jako naši hlavní hrdinové, kteří na hraně sentimentality vzpomínají, jak to bylo za jejich mladých let. Dramaturgicky to není špatné, spoustu scén je vyladěných (praxe tvůrců a hlavně herců v daném žánru), bohužel se to nevyhne klasickým berličkám pokračování (vzplanutí po letech atd.). Takže jako krátká odbočka proč ne, jako plnohodnotné pokračování je to vyčpělé a není kde brát nápady. Nazval bych to "vydudané" téma. (27.02.2013)

// Stará parta se po letech vrací nejen na školní sraz ale i na plátna kin a do našich domovů a já díky nim mohl zavpomínat na ty časy, kdy jsem s kamarády tyhle filmy sledoval poprvé. A byla to teď stejná, né-li větší sranda jako dřív. Zkrátka jsou to ty staré dobré prcičky a i přes občas trapnější humor se to veze v rozumných (v rámci série) kolejích až do úspěšného konce, kde to na tu poslední čtvrtou hvězdu tahá Stiffler s jistou "mámou" :) parádní come back. (24.07.2012)