Kód Enigmy

„POTŘEBUJETE MĚ VÍC, NEŽ JÁ POTŘEBUJU VÁS. RÁD ŘEŠÍM RÉBUSY, VELITELI, A ENIGMA JE TEN NEJTĚŽŠÍ RÉBUS NA SVĚTĚ.…“ /// Po fajnovejch Lovcích hlav přichází Morten Tyldum s životopisem, ve kterým matematickej génius pomáhá vyhrát válku. Pár válečnejch sekvencí, aby bylo jasný, že úkol je to důležitej, flashbacky z mládí a samozřejmě trochu vo tom konci. Nejvíc se však věnujeme prolamování kódu, protože na tom je založenej životní příběh exentrickýho matematika. Scénář se mi líbí, páč vybírá jen jeho životní perly. Patří mezi ně řešení dilemat, osobních i společenských. Tady neplatí otřepané: "Kdo zachrání jeden život, ten zachrání celý svět. Tady jde o víc. Benedict Cumberbatch je frajer. Připomíná mi, Russella Crowea v Čistý duši. Je na něm vidět, že Alan Turing není špión a neumí hrát tyhle hry. Je to génius, kterej má tajemství, což ho trápí stejně jako neschopnost přizpůsobit se. Já viděl zajímavej životopis o zajímavým člověkovi, kterej by však bez prolamování kódu neměl valnej smysl a na jehož konci se nepějou oslavný ódy, nýbrž na člověka padá smutek. Inu takovej je osud hrdinů. Řek bych, že ani ten konec není zvlášť kýčovitej. Prostě život. Takže klidně těch 5* unesu. Tohle mi totiž řekne mnohem víc než Birdman. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Alan Turing: Enigma“, kterou v roce 1992 napsal Andrew Hodges, číst nebudu. 2.) Chci se seznámit s Enigmou. 3.) Thx za titule ,,cml77“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (26.01.2015)

Nic zásadního snímku vytknout nemůžu, vlastně mi byl od začátku do konce sympatický a z nabízené látky dokázal jak scénárista, tak režisér vytěžit maximum. Co si budem povídat, o luštění šifer se dá napsat napínavý román, ale strhující film potřebuje víc než pohled na skupinu vědců hloubajících u psacího stolu a řešících složité rovnice. Benedict Cumberbatch se s postavou podivínského génia s homosexuálními sklony popral podle očekávání dobře. Morální dilemata spojená s rozhodováním, jakou cenu spojenou s udržením tajemství zásadním pro vítězství ve válce lze ještě zaplatit, se filmu také nevyhýbají. Celkový dojem: 85 %. (20.07.2017)

Životní osud, který si o zfilmování říká i bez všelijakých dramatizačních kliček - Morten Tyldum s Grahamem Moorem je nicméně i tak dodali (a že jich nebylo málo), a vzhledem k velmi slušnému řemeslu v technických kategoriích a Cumberbatchově herecké exhibici (bohužel opět v roli geniálního geeka a sociálního retarda, takže se místy neubráníte dojmu, že sledujete Sherlocka) není moc důvod k hanopisům. A pokud tehdy šly řeči o jakési gay lobby, myslím, že ve srovnání s dnešní nebinární "kenslkalčurní" vlnou, měnící pravidla pro udělování Oscarů, je Kód Enigmy naprosto v pořádku jsoucí historicko sociální apel:) 80% (28.12.2020)

Taková dámská verze Valkýrie. Méně dramatický a pomalejší film, přesto však přehlednější a uchopitelnější než třeba Čistá duše. Cumberbatch neskutečně válí a scénáristické hrátky jsou briskní, trefné a zajímavé. Patetické a sklouzávající k sentimentu je to jen ve chvíli, když si pustí pusu na špacír Keira. (12.02.2015)

Málo známé stránky druhé světové války - její všednodennosti válečné frontové i týlové - neoslňují tolik jako velké bitva nebo osudové momenty setkávání státníků, vojevůdců či utrpení strádajících v děsivosti koncentračních táborů všech stupňů. Proto se začaly dostávat na přetřes až s odstupem postupně zhruba od přelomu šedesátých až sedmdesátých let minulého století. Válečná každodennost začala v této reflexi postupně získávat na stupňované pestrosti výstupů. To, co se nanejvýš šeptalo mezi pamětníky a jejich posluchači jako zvlášť velká důvěrnost, pronikalo postupně do veřejného povědomí. Výchozí černobílé schéma se postupně transformovalo do lidského rozměru všednodennosti. Ne vždy se střílelo, ne vždy padaly bomby, většinu člověk kupodivu netrávil v krytech a na frontách, ale mezi civilně oblečenými lidmi, kteří oproti mírovým dobám hladověli - prakticky bez rozdílu (černý trh nemohl měnit klima společnosti válečného nedostatku) a v znatelně větší míře postrádali jak kvalitu života, tak jistotu přežití. Zachytit tuto vichřičnost doby a současně se vyřádit na drobnokresbě povah hlavních hrdinů, zejména Alana Turinga, i když významem zanedbatelná není ani role Keiry Knightleyové (navíc se silným feministickým podtextem), nebylo snadné; šlo o mimořádnou výzvu. Je zřejmé, že scénář sice trochu fabuluje, ale základní fakta matematikova a biologova (na tuto Turingovu specializaci film zapomíná) života podává v zásadě přesně. Uvážíme-li navíc, že oficiální omluvy se Turingovi, nesmyslně odsouzenému pro homosexualitu, dostalo r. 2009 ústy tehdejšího socialistického premiéra Gordona Browna a královské milosti r. 2013 (Alžběta II. vládne od r. 1952, tj. Turing zemřel v třetím roce její vlády), zmocňují se člověka prazvláštní pocity. Suverénnost režie, jistota fabule i mimořádná kvalita scénáře (dialogy prosycené anglickým suchým humorem se pohybují na hranici geniality) podtrhují hereckou excelentnost obou hlavních představitelů (ostatní s úspěchem přihrávají, aniž by byli "křovím"). ENIGMA je v každém ohledu mimořádným dílem. A rozhodně diváckým zážitkem, který se, má-li být intenzívně prožíván, nemůže omezit na jednu návštěvu. (09.03.2015)