Cizinka

Tento film jsem velice dlouho odkládal a teď toho začínám litovat. Cesta do hlubin života turecké rodiny žijicí v Německu, je plná překážet a zvláštních tradic, nad kterými vám občas bude rozum stát. Dívky trpí kvůli těmto hlubokým kořenům. Toto choulostivé téma mě vzalo za srdce a ten konec... Ach, ten konec. (17.11.2011)

Tak z toho mi bylo hodně smutno. Celý film je jedna velká tragédie, všechny kopance a facky vedou k neodvratitelnému konci. A to všechno kvůli pochybné cti a tradicím, které by v dnešní moderní Evropě místo mít opravdu neměly. Sibel Kekilli přesvědčila svým úžasně civilním a přirozeným výkonem, líbila se mi tu ještě víc než v Proti zdi. (19.02.2013)

U sta Sarrazinů, mohlo to být i lepší. K první půlce nemám vážnějších výhrad. Filmařsky to Rakušanka Feo Aladag zvládla na jedničku a určitá schematičnost se tam odrážela vlastně jen ve výběru herců (trýzněnou Umay ztělesňuje Sibel Kekilli se svou hladkou tvářičkou a křehoučkým vzezřením; zatímco její raplovský a násilnický starší bratr musí být samozřejmě nepohledná hrouda svalů). Smutná věc, že v druhé půli tvůrci evidentně začali následovat heslo "trocha citového vydírání nikdy neuškodí" a nebohé hrdince přiklepli masochistické sklony neustále se pokoušet o kontakt s rodinou, která ji zavrhuje a týrá (po manželovi ovšem ani nevzdychla). A to se s konstruováním srdceryvných situací zašlo ještě dál. V ženské duši se sice moc neorientuju a v mentální výbavě německých Turků / Kurdů taky ne, ale nezdá se mi, že jacíkoli skuteční lidé mají potřebu vylévat si srdéčko pěkně po hollywoodsku na pódiu a před co možná nejširším publikem, jako to předvedla Umay na sestřině svatbě... A úplný závěr snad už ani nemohl být blbější. _____________ P.S: Nevím, kde se berou ty komentáře o "střetu kultur", když se takřka celý film pohybuje uvnitř turecké komunity a nějakou integraci, multikulturalizmus a Merkelovou absolutně neřeší. Sama hrdinka je líčena jako vcelku konzervativní osoba, takže se ani nestává archetypem "pozápadněné rebelky v zaostalé východní společnosti". Taktéž se musím podivovat nad tendencemi Evropanů hledat u všeho, co se děje v blízkovýchodních zemích a komunitách, nějakou zásadní spojitost s islámem. V našem prostředí jsou sice vraždy ze cti často spojované právě s imigranty z muslimských zemích, ale jedná se o jev, který je bohužel živý i mezi nemuslimskými národy Východu (Armény, Gruzíny, Asyřany, Indy všech vyznání atd.) a v islámu nenachází ospravedlnění. Ve filmu je ostatně náboženský aspekt věci explicitně smeten ze stolu výrokem "Bůh s tím nemá nic společného". (06.01.2011)

Tradice je svině. Nejednu otázku k zamyšlení nabízí tohle drama, které neodsuzuje a nepodsouvá konkrétní názory tvůrců. Je tak na divákovi, jak se postaví k látce, ve které jsou zákony turecké komunity tvrdé a neměnné, i když je manžel hlavní hrdinky násilné hovado. Křehká Umay se tak rozhodne pro cestu svobodné matky, jenže snaha o emancipaci má zostuzující vliv na celou její rodinu žijící v Berlíně. Sebezničující pokusy (s trochou citového vydírání ze strany tvůrců) o kontakt s rodinou tak vedou k neodvratnému konci. Dialogy jsou k věci, herci jsou typově přesní, mimika Sibel Kekilli pak naprosto výborná. Kompaktní a stále aktuální záležitost rakouské „Fatih Akin“.. (22.04.2012)

Typický angažovaný festivalový film: precizní zpracování, účinné hraní na city a gradování konfliktů pro vyhrocenost. Jen je pozoruhodné, že snímek v zásadě představuje vypjatou a festivalovou kopii příběhu dánského filmu Bojovnice (Fighter), od něhož se liší pouze absencí žánrového podkladu a naopak manipulační vyhroceností. (25.03.2011)