Incendies
Incendies
Žena, ktorá spieva
Incendies
Incendies
Režie:
Denis VilleneuveKamera:
André TurpinHudba:
Grégoire HetzelHrají:
Rémy Girard, Lubna Azabal, Mélissa Désormeaux-Poulin, Maxim Gaudette, Mohamed Majd, Ahmad Massad, Dominique Briand, Frédéric Paquet, Baya Belal (více)Obsahy(1)
Stará matka umírá a v závěti odkazuje svým dvěma dětem úkol: najít svého otce (o kterém si mysleli, že zemřel v libanonské občanské válce) a svého bratra (o kterém neměli tušení). Nejprve dcera Jeanne a posléze i bratr Simon jsou tak vtaženi spolu se svým právníkem do víru smutné minulosti a série šokujících zjištění o životě a utrpení své matky i jich samých. (MartinezZ)
(více)Recenze (266)
Já to mám úplně stejně jako tady psalo už pár uživatelů. Vzhledem k tomu, že jsem věděla, že na konci filmu se máme dočkat šokující pointy, (které já přímo zbožňuju) už od čtvrtiny filmu jsem si typovala, co by tak scénáristi mohli vymyslet. A bohužel jsem se trefila. Zážitek z filmu mi to ale vůbec nezkazilo. Po dlouhé době jsem zase viděla hodně silný film, který se člověku dostane pod kůži a z kterého se začínáte pomalu vzpamatovávat až když začnou běžet závěrečné titulky. ()
Po zhlédnutí Požárů se vlastně nelze divit, proč Villeneuvova kariéra v Hollywoodu nabrala vzápětí takový spád – už tady totiž přichází s dost ambiciózním projektem, který pokrývá více postav, dějových linií i států. Právě to dovede Villeneuve skloubit elegantně – kombinuje Kanadu s Blízkým Východem, intimní rodinné drama spojuje s politicko-náboženskými tématy a komornější civilní scény prokládá zdrcujícími naturalistickými výjevy z občanské války. Dokáže tak působivě postavit hlavní postavy před hádanku, jejímž postupným rozplétáním nezjišťují nové informace jen o své matce, ale i o sobě samých či prostředích a postavách, které se jich zdánlivě netýkají. Jako by tak Požáry kladly otázku, zda hledáním něčí minulosti, rozkrytím jeho činů, můžeme odhalit něčí identitu a rozhodnout tak o oprávněnosti jeho životních rozhodnutí. V tom snímek zůstává sympaticky nejednoznačným, neboť toto pátrání se sice jeví jako jediný prostředek, díky němuž se lze o svých blízkých něco dozvědět, ale v jeho průběhu postavy naráží spíše na sled nepochopitelných situací a rozhodnutí, jejichž problematičnost je ale zcela podmíněna společenským kontextem, který jim skýtá půdu. Ačkoliv tak není problém ocenit Požáry hned na několika úrovních, jejich komplexnost a přílišná ambicioznost je zvlášť v posledním aktu spíše sráží. Pomineme-li ne zcela vhodné opakované užití You and Whose Army? od Radiohead, které některé ze scén posouvá až k videoklipové stylizaci, která v jinak naturalisticky působícím zbytku působí spíše rušivě, právě potřeba vložit do filmu více silných scén a situací působí často až ukvapeně a ke konci se ve filmu začne hromadit příliš náhod. S tím souvisí asi nejkontroverznější část filmu, tedy jeho závěr. Ten je sice šikovně propojen s jednou z tématických rovin Požárů (odpuštění činů kvůli tomu, do čeho se daný člověk narodil, možnost vykročení ze své minulosti), ale v celkovém měřítku selhává. Sám Villeneuve v jednom z rozhovorů řekl, že mu divadelní předchůdce filmových Požárů evokoval antickou tragédii a proto na něj tak zapůsobil. Jeho film je ale pojatý moderně, snaží se působit aktuálně a mít globální perspektivu, závěr jako z antické tragédie pak není zcela přenositelný a nepůsobí uvěřitelně. ()
Villeneuvea jsem objevil letos ve Varech a jsem za to vděčný. Je to výborný vypravěč s citem pro tempo i emoce, příliš se neopakuje a přesto je jeho styl vždy poznat. Kameru má výbornou, s Turpinem nespolupracuje poprvé a zvládají zaujmout a zároveň udržet ego na uzdě. Scénář Požárů trochu zavání konstruktem, ale je to jedna z nejlepších adaptací divadelní hry, nezavání ukecaností a rozhodně má přesah. Herci jsou dobře vedeni a snad kromě trochu tápajícího Maxima si zaslouží jen chválu. Určitým kanadským trademarkem se stává zpomalená chůze za zvůků chytlavé hudby (zde fungují Radiohead). Takže pokud chcete vidět inteligentní film, jenž je divácky přístupný a bude ve vás dlouho rezonovat, běžte na požáry - nebo si sežeňte jiného Villeneuvea:-) Jedna rodina, mnoho osudů, velký příběh a důkat o tom jak je svět malý a krutý... 90% ()
Nerad dávám 3, vnímám to jako takové opatrné hodnocení. Ani ryba, ani rak. Kdybych se měl pod pohrůžkou trestu smrti někam vychýlit, a vyjádřit se tak zcela jednoznačně, bylo by to směrem dolů. Jasně, tohle je velký film. Z mého pohledu je ale založen na (ne snad úplně nesmyslné) přehnané konstrukci. Přehnané natolik, že už jí nejsem schopen přijmout. A tohle nebyla jediná dira, kterou tam mám. Bylo to postavené na náhodách, na můj vkus už jich tam ovšem bylo moc, moc, moc. Velký film, silný film, bohužel pro mě ne moc dobrý. :( ()
Uf, tak to mám za sebou, byl to teda dlouhej boj, ale zdárně dobojovanej do konce. KurŇa sem se těšil na další rejžův skvost a vono nic. Dočkal sem se jen jakéhosi hledání a pátrání v zemích, ve kterých žijí divný lidi :o). Jo, sou to ti, kteří nosej ty divný neznačkový hadry :o). Ale k filmu, začátek docela napínavej - tajemná závět, no ale pak už se to jena jen táhlo a přestalo to utíkat. Hudbu sem postrádal uplně a nějaký výraznější moment vůbec nikde. Takže za mě už nikdy více. Ale tenhle rejža nám ještě ukáže, za to dám ruku do vohně! ()
Odpornější film, při tom všem natočen tak dokonalým, strhujícím způsobem, jsem neviděl. ()
Otevřená Pandořina skřínka a mezináboženský dialog v temnotě...Film, který nesoudí, nepřikrášluje, nenadržuje, nevydírá, nespěchá, ale umí se citlivě a promyšleně dívat... ()
Velmi silný příběh, který sice zpočátku plyne trochu pomaleji, ale neustále vás nutí bez dechu sledovat kam až to všechno povede. ()
Možná nejlepší film Denise Villeneuvea a tenhle má fakt twisted finále. 'Incendies' (jež je adaptací divadelní hry) natočil Denis jako svůj poslední snímek, než byl vhozen do Hollywoodu na "jednorázovku" 'Prisoners'... ale tam se mu tak zalíbilo, že u american cinema zůstal. 'Incendies' se soustředí na dvě linie, v té jedné umírající matka (pro hru a film nejspíše inspirována atentátnicí a vězenkyní se jménem Souha Bechara) přes notáře "odkáže" svým french-canadian dětem úkol, najít jejich otce, o kterém si mysleli, že zemřel během války a bratra, o kterém nevěděli, že existuje - postupně se sestra a pak i bratr zaplétají do pátrání a odkrývání matčiny minulosti na pozadí občanské války (nejspíš v Libanonu, nic není jasně jmenováno, ale dost věcí tam sedí, jazyk, look, kdo neví, já taky nevěděl "Libanonská občanská válka byla občanská válka odehrávající se v letech 1975 až 1990 mezi křesťanským a muslimským obyvatelstvem Libanonu. Vyžádala si 130 000 až 250 000 civilních obětí a zapříčinila emigraci téměř milionu osob.")... protože, v druhé linii sledujeme retrospektivně přímo život a zkušenosti matky, která je napřed těhotná, ale její milenec před ní zastřelený, ona vykázaná z domu, pak žije u strýce, vzdělává se, poté ale spáchá atentát a je uvězněna, ve vězení znásilňována týpkem, který mimochodem, jako "přední expert na mučení", ta představa, že něčí práce je regulérně, aby znásilňoval ženy, ty s ním pak měly, 72 dětí, porodily je ve vězení, obvykle děcka poté utopili, no comment. Nebudu samozřejmě spoilovat finále (dva dopisy pro dvě osoby . . . (...) . . . ), protože ten film stojí hodně na něm, jak se dvě linie spojí a vysvětlí, co se dozvíme, čím si postavy projdou, takže, ano, když by si člověk řekl, že mám hledat takhle... je to jako hledat jehlu v kupce sena. Ale naštěstí notář, blízký přítel rodiny a jeho konexe nakonec ulehčí sourozencům jejich pátrání... dobře je to nasměruje, až do finálního odhalení, které jsem při odhalení mezi sourozenci spíše tušil pod povrchem, ale je silné jen z reakce sestry... než jsem ale naklepal do google "summary", jestli mi něco neuniklo, nechal jsem film dojet a on to sám vysvětlí. Myslím si, že v jistém smyslu je to perfektní anti-war movie, protože ukazuje to nejhorší, co se v konfliktech děje, na tomto případě velmi silným způsobem, který ne nutně potřeboval být grafický, věci se dějí, samozřejmě... ale nedávno jsem si dával scénu z Fincherova Zodiaca a ta scéna, kdy tam ubodá pár, zatímco se na sebe oba dívají a on je prostě oba vezme nožem do zad, zatímco oba křičí, svázaní, ležíc na břichou a jeden sleduje, jak druhý umírá, byla kurevsky mrazivá, bylo mi z ní děsně nepříjemně. Denis se k těmhle věcem neschyluje, minimalisticky zkracuje, ukazuje tak akorát, není potřeba diváka traumatizovat, aby pochopil. Krvavé praktiky se ději ve scénách... a samozřejmě z obou stran (ty AKčka s obrázkem panny Marie), což mu jen přidává na bezvýchodnosti. Ale formálně, jak je složený, napsaný, natočený, já tomuhle filmu nemám vyloženě co vytknout, velmi silný snímek. 9.1/10 () (méně) (více)
Postupne odrkyvanie rodinneho tajomstva na pozadi blizko-vychodnych realii. I ked je to vymyslena krajina podla mna celkom pekne vykresluje silny konzervativizmus vyplyvajuci s tradicii a nabozenstva, ako aj konflikty vyplyvajuce z rozdielneho nabozenstva. Ako tu uz viacery poznamenali aj ja som odhalil "rodinne tajomstvo" asi tak pol hodku pred koncom, takze to nebolo take emotivne nakonci. Aj napriek tomu som si tento film celkom uzil. 8/10 ()
Villeneuve si asi v těch šokujících závěrech libuje, protože i tady mě pointa celkem odrovnala. Ale do té doby jsem se díval na hodiny častěji než je slušné. K postavám jsem si nedokázal vytvořit žádný vztah a tak to vlastně bylo jenom čekání na konec. Ovšem na parádní konec. 6.5/10 ()
Ze začátku na vypnutí...posléze super film od režiséra Zmizení...trošku těžší film na má bedra, ale nakonec jsem rád, že jsem ho viděl...nevím jestli ho budu doporučovat mému okolí, ale jistě budu s chutí vyprávět příběh hlavních hrdinů. ()
Dohadovali jsme se takhle s partnerkou při večeři o muslimech, terorismu, plíživé islamizaci a dalších oblíbených tématech lůzy. Po jídle jsem tedy navázal tematicky. Zpočátku to vypadalo na uvědomělou etno-sondu a nastavování zrcadla, což v časech ideologického hnědnutí samo o sobě není zlé. Křesťanští nacionalisté zapalují autobusy a střílejí muslimské děti - co dodávat, v křesle u telky jsem tleskal nohama. Kromě toho je to skutečně nádherně natočené, výhledy do blízkovýchodní krajiny hladí oko. Kromě brzy vytanuvší skutečnosti, že se film odehrává v topograficky fiktivních krajinách, začalo být tlaskajícímu divákovi ve mně něco podezřelé. Po střízlivém průběhu prvních dvou třetin stopáže Villeneuve nasadí příslovečné hruštičky. Úzkostlivě odtažité, minimalistické drama o hledání kořenů se zlomí v cosi, co snese srovnání snad jen s Almódovarovými milostnými nepravděpodobnostmi. A Star Wars. Požáry by byly slušným klubovým filmem i bez zákeřné žánrové zrady, s ním fungují hlavně jako příslib, že od Villeneuvea můžeme očekávat další dobré filmy. Sháním zbytek filmografie. ()
Velmi silny film, ktery skvele graduje k sokujici pointe, ktera neni zas tolik sokujici, kdyz se nad tim v pulce filmu zamyslite. Vyvrcholeni je natoceno velmi dobre, ze i tak husinu vyvola. ()
Úžasná režie i scénář. Denis Villeneuve je génius. I přes pozvolný rozjezd je nutné dávat dobrý pozor, protože informace si sbíráme postupně a dramatický příběh, časově nelineárně vyprávěný, graduje. Jeden z nejsilnějších filmů vůbec. 95 % ()
Prvních 30-40 minut jsem se hodně kousal nudou ale od scény v autobusu ( tady mi hned vyskočila v hlavě Wolyň ) se to víc než solidně rozjede. Ten začátek prostě musíte přetrpět, pak se však stanete součástí nervydrásajícího road tripu po Libanonu. Jsou tu převážně dvě časové linie. Libanon za války ( flashback matky ) a o nějakých 30 let později ( pátrání dcery a syna ). V obou dochází ke krutým situacím a zjištěním. Na to nejzásadnější si počkáte až na samotný konec ( tady se přikláním ke komentáři od J*A*S*M, který to vystihl dokonale ). Hodně nepříjemný film. ()
!Spoiler! Těžký kalibr. Drana o složitých rodinných vztazích na pozadí válečných konfliktů na blízkém východě, kde bratr nezná bratra, syn matku. Kdyby to nebylo tak smutné, připomínalo by to Cimrmanovy hry, kdy postavy tvrdí: já nejsem Tvá manželka, jsem Tvá matka, nebo -nejsem Tvůj bratr, jsem Tvůj otec. ()
Tempo je sice pomalé, ale zpracování super a celkové vyznění parádní. ()
[3,5*] "Jeanne? Je jedna plus jedna jedna?" Pochmúrna dráma, ktorá dokáže strhnúť svojím silným znepokojivým nábojom a hlavne svojou zaujímavou mysterióznou zápletkou. Príbeh nedobrovoľnej cesty dvojičiek Jeanne a Simona za svojimi koreňmi je veľmi pútavo rozvíjaný, s postupným odkrývaním temných tajomstiev minulosti. Súrodenci postupne zisťujú, že o minulosti svojej matky vlastne doteraz nič nevedeli, prichádzajú rôzne šokujúce odhalenia, týkajúcich sa hlavne odporných zverstiev páchaným vraj v mene boha (a nezáleží na tom, ktorého), prípadne kvôli akejsi údajnej cti rodiny (človeku miestami až vlasy dupkom stávajú). A keď už sa ku koncu zdá, že to rozprávanie začína mierne viaznuť, príde skvelý záverečný zvrat, z ktorého divákovi doslova padne sánka. Z hercov na zaujala Mélissa Désormeaux-Poulin (Jeanne), dojem mi zase trochu kazí Rémy Girard (notár Jean Lebel), ku ktorému som si vypestoval celkom slušnú antipatiu (nemôžem si pomôcť, ale pripadá mi svojím prejavom strašne slizký). Za zmienku ešte stojí depresívna hudba Radiohead, ktorá celkovú atmosféru vhodne dokresľuje. "Keď budú tieto obálky doručené, dostanete list. Mlčanie bude prerušené, sľub dodržaný. Na môj hrob môže byť položený kameň a naň vyryté moje meno tvárou k slnku." ()
Predvídateľný, ale nemenej šokujúci zvrat len vyšperkoval fantastický film. ()
Související novinky
Oscar 2011 - výsledky
Stejně jako každý rok, i letos nám akademici připravili nějaké to překvapení. Letos je ve znamení obrovského neúspěchu Opravdové kuráže, která neproměnila ani jednu z deseti nominací a podobně… (více)
Nominacím na Oscary vládne koktavý král
83. udělování Cen Americké filmové akademie proběhne v neděli 27. února. Do té doby můžete tipovat, kdo bude vítězem. A nebude to lehké, letos se v pomyslném pelotonu setkali velmi silní běžci.… (více)
Reklama