Bůh masakru

"Áno, Walter?" Sklamanie. Pár vtipných momentov, pár veľmi dobrých dialógových výmien, pár tučných hereckých výstupov, ale celé to ide odnikiaľ nikam, všetky návraty do bytu sú nevierohodné, často sa tára bez zmyslu a skončí to presne v okamihu, keď to malo začať gradovať. Navyše celé akože vyvrcholenie je podľa mňa mizerne zostrihané, Jodie Foster hrá z úplne inej klapky. :) (15.02.2012)

Ježišikriste toto bolo peklo, tu som skoro zomrel, to sa proste nedalo vydržať. Trvá to oficiálne len 76 minút aj s titulkami, ale výsledný dojem pôsobil štvorhodinovým dojmom. Skrátka peklo, neznesiteľné postavy s nesympatickými hercami. Neviem, či je mi (celkovo, nielen v tomto filme) nesympatickejšia Foster, Winslet alebo Waltz, ale asi všetci rovnakou mierou. Len John C. Reilly je relatívny sympaťák, ale aj on je v tomto filme úplne mimo. Polańského mám rád, avšak toto bolo celé zle. To už sa nedá povedať ani že to bola trefa úplne mimo terča. Toto bolo trafenie úplne novej dimenzie. (22.12.2016)

Snobství, přetvářka, šovinismus, arogance, kariérismus, deprese, cynismus, upjatost, materialismus. Nejdříve stavební pilíře západních hodnot, nyní prostředky k jejich devalvaci.. Bravo mistře, jeden pogrcaný Kokoschka a nastupuje spirála reflexe. Ten pobyt za neviditelnými mřížemi vám jen prospěl.. (09.05.2012)

Já to říkám pořád, jednou bych chtěla vidět dvouhodinovou stupňující se hádku mezi objektivně dobrými lidmi, kteří nedělají nic špatně a nechovají se špatně. Tohle se báječně pozoruje, ale mě by fakt zajímalo, jak by šikovný dramatik sestavil konfrontaci dvou párů, jejichž manželství nejsou jenom pár chvil od totálního krachu. (04.12.2017)

Několikrát si oblékli kabát a okolo krku omotali šálu, vždycky ale skončili zpět v obývacím pokoji na první pohled milého manželského páru. Kbelík na zvracení, žluté tulipány, z bytu vyhozený křeček, kvalitní whisky, stále zvonící mobil, hruškovo-jablečný koláč, čtyři výteční herci a pojďme zatápět pod kotlem. Roman Polanski je pokaždé trochu jiný, mění žánry, témata, nemá snadno identifikovatelný rukopis. A šokuje, že téhle legendě už bylo osmdesát let. Prolog a epilog se odehrají v parku, kde jeden kluk uhodí druhého. Klackem. Trochu víc než by se rodičům líbilo. Pozvou proto rodiče útočníka, aby se přesvědčili, že mají na epizodu stejný názor. Mají? Z počátku zdvořilostní návštěva získává první trhliny. A s časoprostorovou pastí dokáže Polanski pracovat náramně. Právník Waltz, obchodník s domácími potřebami Reilly, investiční makléřka Winslet, intelektuálka Foster. Všichni jsou výteční, všichni jsou jízliví, takže stačí zmínka o nebohém křečkovi nebo kauze se zdravotně ne úplně košér medikamentem, a divák se tetelí blahem. Samozřejmě se mohlo ještě přidat a přiostřit a někdo labilnější mohl použít třeba pěsti, ale to by zase někteří zřejmě neskousli. Přitom musíme uznat, že pohyb na šachovnici je velmi jednoduchý – tvoří se nečekané pakty, očekávaná nedorozumění, jeden nadhodí téma, druhý od něho odvede pozornost, aby se k němu zase vrátil. Na divadle bych si to dal rád. (15.11.2014)