Top Gun: Maverick

Nedávno jsem viděl starý Top Gun v kině a jasně, je to kult, ale zároveň velký 80’s patos, kterému se dneska půl stopáže smějete... Dvojka nemohla být lepší – cool záběry kokpitů a vtahující stíhačková akce, cit ohledně flashbacků a nostalgie, srandičky i sympatický lidský rozměr. Cruise tu nechal srdce a speciálně radost jsem měl z Tellera (super casting do zásadní role). Je to pocta tradici válečných pilotů, aneb vítej světe bezpilotních dronů. (25.05.2022)

Solitérní Maverick Tom Cruise si může výskat. Jeho lavírování s uvedením očekávaného Top Gunu do kin se vyplatilo a návrat do téhle školy plné elitních pilotů s chováním středoškolských floutků představuje mainstreamovou kino-zábavu v té nejryzejší podobě. Stíhačky stíhají, heroické řeči se pronášejí a sluneční brýle umně skrývají rozbolavělá srdíčka. Zatímco prvnímu Top Gunu je (obvzlášť s odstupem) poměrně snadné se vysmívat, vrchol americké propagandy byl aspoň zaměřen na konkrétního nepřítele. Nyní však Spojené státy s nikým neválčí, a tak je hrozba v podobě bezejmenné jaderné mocnosti neurčitá a sterilní. Druhý Top Gun už se nemusí snažit nikoho přesvědčit o důležitosti jakýchkoli hodnot, namísto toho je velmi zručně zpracovanou popcornovkou, která fanouškům adrenalinované akce dodá přesně to, co slibuje. (19.06.2022)

Už v "Mission: Impossible - Fallout" bylo několik sekvencí, kdy film překračoval hranici fikce a budoval vznešený pomníček nejen svému hrdinovi, ale také jeho představiteli. "Top Gun: Maverick" pak už komplet celý funguje souběžně na rovinách fikce, adorační reflexe a meta komentáře. Když tedy na repliku "The end is inevitable, Maverick. Your kind is headed for extinction." zazní odpověď “Maybe so, sir. But not today.”, neříká to za sebe jen titulní hrdina či Tom Cruise coby poslední plnokrevná hollywoodská hvězda, ale také osmdesátkový model blockbusteru. Všechny kontrolky tu blikají, že tenhle starý/starosvětský kolos by neměl přece vůči té rychlejší, vymakanější, odladěnější a nejnovějším hadrwarem i softwarem napěchované konkurenci jakkoli obstát. Neustále cítíme, že takhle už se to přece nedělá, že doba je někde jinde, že si všichni žádají něco sofitikovanějšího, pokročilejšího a současnějšího (skvělá JitkaCardova má ve svém komentáři naprostou pravdu). Ale tady se prostě stvrzuje, že nezáleží na mašině, ale na pilotovi. Jistě jsou tam cheesy camp a krypto-queer roviny, ale soudě podle uculování publika to nejsou vady, nýbrž součást slastného diváckého prožitku, kdy film na diváky jen nepomrkává, ale tím svým těžko odolatelným pohledem jim hledí přímo do očí. Také můžeme dokonce po vzoru Žižekovy analýzy hudby a koncertů Rammsteinů ve vztahu k nacismu říct, že nám druhý "Top Gun" dává pasivně zakusit scientologii (byť na rozdíl od Rammsteinů není vůbec karikaturní a rozhodně zrcadlenou ideologii nepodvrací). Toma Cruise lze za řadu věcí odsuzovat i nesnášet, ale na rozdíl od ostatních megalomanů současné doby mu nelze upřít, že v jeho oboru, tedy v rámci filmových spektáklů mu není rovno. Nikoli kvůli tomu, jak má napěchované kapsy či jak sdírá své podřízené, ale naopak že všechny dokáže strhnout pro svou perfekcionistickou vizi, kterou si sám tvrdě odmaká. "Top Gun: Maverick" nám hrdě předvádí svůj banální a dávno přežitý motor, který má patřit do starého železa, ale živoucí generátor úžasu za jeho kniplem nám před očima z té rachotiny vymáčkne takový výkon, jako nikdo před ním. ___ pozn. pod čarou: V hrstce melancholicko zasněných momentů i dějových motivů Cruisova óda na létání evokuje Mijazakiho pochopitelně poetičtější a mnohovrstevnatější pomník stíhacím esům "Porco Rosso". (26.05.2022)

Přestože nový Top Gun je na první pohled esence Amerikanismu a koncentrace těch nejtypičtějších klišé, umí s nimi pracovat jako žádný jiný film. Ty scény, kdy za západu slunce o sebe naráží naolejované, vypracované hrudníky, stejně jako vzpomínky na řádění v baru za klavírem - jak to, že Top Gun je umí podat způsobem, který vám vykouzlí úsměv na tváři? Nemůžete se zlobit za zkratkovitost, jednoduchost, ani všemocnost Toma Cruise. Top Gun: Maverick je úžasně guilty pleasure, absolutně uhlazený film, který v prvé řadě hladí diváka. Ultimátní feel good letní biják. 9/10 (03.09.2022)

Silné 4*. Původní Top Gun mám rád, stejně jako většinu filmů T. Scotta z jeho éry. Velká touha tvůrců vzdát právě Tonymu hold je z filmu hodně cítit (povědomé melodie jsou třešničkou na dortu) a dle mého se jim to povedlo. Tuhle nostalgickou nebeskou jízdu při vysokých G se určitě vyplatí zažít v IMAXu - 85%. (23.05.2022)