Top Gun: Maverick

Moc jsem tomu neveril, jednicka byl sice fajn film, ale proste takova odpocinkova blbost, jejiz kultovnost jsem nikdy nepochopil a treba takovy Zhavy vystrely mi prisly zabavnejsi. Dvojka jede v podstate na stejny vlne, frajirek Cruise, cool zabery na stihacky, jednoduchej pribeh kopirujici prvni dil. Jenze tohle byla naprosto skvela jizda, ani jsem se poradne nerozkoukal a dve hodiny byly pryc. Skvelej mix nostalgie, uzasnejch leteckejch zaberu, sympatickejch postav a ke konci i poradna porce napeti a ja se skvele bavil od zacatku do konce a vlastne se mi ani na filmu nechce nic kritizovat, protoze jsem si to uzil od prvni do posledni minuty, proste jizda. (19.07.2023)

"Kde to jsem?" ptá se Maverick poté, co v zaprášené a začouzené letecké kombinéze (právě přežil havárii testovacího letounu) navrávorá do přeplněného motorestu v jakémsi americkém zapadákově. Všichni zírají s otevřenou pusou, nikdo se nezmůže na slovo, jen malý chlapec vedle něj poděšeně špitne: "Na Zemi." Je to samozřejmě skvělá punchline - Maverick v tu chvíli opravdu vypadá jako návštěvník z vesmíru - všichni jsme se v kině pobaveně zasmáli. Tahle scéna má ale podle mého i jiný, symboličtější rozměr. Dlouho jsem neviděl film, který by se tak vehementně snažil dokázat, že existuje mimo veškeré (geo)politické, socio-ekonomické a ekologické pozemské vztahy. Z toho, řekl bych, plyne velká část slasti, kterou divákům - vedle fyzikality leteckých scén a potěchy z krásných těl lidí i strojů - přináší. Svět, který zobrazuje, je tak lákavě prostý a nekomplikovaný, předvídatelný, pravidelný a čitelný, radost pohledět. Nepřítel sice nemá žádnou tvář ani jméno, ale rozhodně si ho nespletete, když přijde na věc. Historická paměť, dá-li se tady vůbec o něčem takovém hovořit, začíná a končí děním v předchozím dílu. Manuály ke strojům, nejlepším to přátelům člověka, jsou dobré leda tak na to, aby skončily v koši. A tak dál. A tak dál. Už od začátku je ale jasné, jak marná tahle snaha o vyloučení světa z rovnic, vykopnutí světa předními dveřmi, je. Nepřítel je sice prostě Nepřítel (nebo "nepřátelská mocnost"), ale vy z tolika náznaků jasně vidíte, že jde o Rusko, i když to nikdo otevřeně nepřizná. Stíhací letouny sviští nízko nad zemí, kličkují zalesněnými kaňony, všechno to vypadá a zní úžasně, rychlost je hmatatelná, srdce vám buší zrychleně, každý obrat je jako prozření, ale i ten jediný (sluncem zalitý) obraz s digitálními pelikány, které rozežene prolétající stíhačka, stačí na to, aby ve vší té naleštěnosti začaly vznikat jemné praskliny, abyste začali přemýšlet nad tím, jaký dopad mají tyhle velké a rychlé stroje na zabíjení na život "tam dole", což následně korunuje scéna, v níž při nacvičování útoku havaruje jeden z letounů po srážce s ptáky. A to že vás něco takového napadá, to že nad něčím takovým vůbec dumáte, ukazuje, že i při sebevětší snaze o jeho zapření se vám svět vždycky vrátí zadními vrátky - ne, on vám do pečlivě vyklizené místnosti doslova nateče proudem, prosákne každou spárou, každou škvírou, dírkou, puklinou, není před ním úniku -  jiný už ani život "na Zemi" být nemůže. A to je zdaleka nejslabší bod celého filmu. Bavil jsem se, trnul, vznášel se, užíval si tu závrať, ale dělalo mi potíž brát ho jako ryzí spektákl, bezmyšlenkovitě, prostě se mu oddat a nechat se jím vynést do stratosféry, i když se mi snažil tenhle klíč znovu a znovu podsouvat v hesle "nepřemýšlej, jednej". Chtěl jsem, ale nešlo to, ne ze sedačky ve světě, který si všemožnými snahami o slastná "zjednodušení" vytrpěl za poslední století víc než dost. (25.07.2022)

Prekvapujúco dobre stvárnenie pokračovania skoro 40 ročnej klasiky. Stíhačkový fetišizmus je prítomný hneď v úvodných titulkoch, rovnako ako zvyšok filmu je natočený s takou ľahkosťou a štýlom, že strhne aj diváka, ktorému inak táto tematika nič nehovorí. Zásluhu na tom bezpochyby majú aj sympatické, príjemne zahrané postavy. Obzvlášť očarujúca Jennifer Connelly dráždi v kinosále nejednu predkožku svojim úsmevom, tak dokonalou riťkou v obtiahnutých rifliach. Záverečná mission impossible pripomínajúca útok na Hviezdu smrti aj tréning Cruisových študentov na ňu sú úplne strhujúcou a audiovizuálne úchvatnou filmárinou. Pri pohľade na zábery z kokpitu i mimo neho, nakrúcané najmodernejšími imaxovými kamerami, nemožno pred Cruisom smeknúť divácky klobúk. (3.8.2022) (02.09.2022)

Já to klidně přiznám - druhý Top Gun jsem vidět nechtěl a teď aspoň konečně vím proč. Moje hodnocení míří hlavně ke klišé a banalitám toho filmu - vše bylo předvídatelné, ohrané a hloupé. V mnoha případech jednoduchost nevadí, ale v tomhle fakt jo. Technická stránka, Cruise a Connelly na tři hvědzy. Za víc ten film nestojí - teda pokud byste velké procento neudělili vydělávání peněz. (20.10.2022)