Top Gun: Maverick

Jeden z filmů roku a jeden z nejlepších Sequelů vůbec. Joseph Kosinski nepatří pro mne mezi až tak výrazné režiséry, byť Hrdinové Ohně jsou velká emocionální pecka, Tron byl zajímavý a Oblivion mi přišel průměrný, ale Top Gun:Maverick je rozhodně jeho doposud nejsilnější a nejambicióznější dílo. Na film jsme čekali dlouho a už trailery naznačovaly, že půjde o sakra kvalitní podívanou, ale nečekal jsem, že mě to zasáhne a strhne natolik, jelikož stíhačky nejsou zrovna látka, kterou bych ve filmech vyhledával. Tady je zkrátka vše správně od hereckých výkonů ( Tom Cruise výbornéj a strašnéj frajer, John Hamm, Miles Teller a Glen Powell taktéž super), precizní technická stránka dohnána až k dokonalosti, skvělé dialogy, emocionální scény, slušné tempo, občasný humor, výborná hudba s final songem Lady Gaga včetně, intenzivní napětí a skvělá akce od tréningu po finální 30 minutové finále, které je vygradováno ad absurdum, tam jsem přestával dýchat i ztrácel pojem o čase. Samotný příběh sice není nikterak sofistikovaný a zvratovitý, ale vůbec to nevadí. Film má srdce, koule, šťávu i drive a nenechá nikoho chladným, určitě né nikoho, kdo miluje filmy. To čím je Le Mans 66 pro závodní filmy, tím je Top Gun 2 pro filmy letecké. Rozhodně nejlepší film se stíhačkama a se Seveřanem pro mne zatím film roku. Příběh 4/5. Akce 5/5, Humor 3/5, Násilí 0/5, Zábavnost 5/5 Hudba 5/5, Vizuál 5/5, Atmosféra 5/5, Napětí 5/5, Emoce 5/5, Herci 5/5. 9/10. (27.05.2022)

„NA STROJI NEZÁLEŽÍ. ZÁLEŽÍ NA ČLOVĚKU…“   /// 4DX /// Tak prej, kdy si užít lítající sedačku, když né v kokpitu F/A-18ky? Tož nebylo to špatný, ale kurva měl jsem si vzít mikinu, páč mi bylo vobčas frišno! No a k příběhu? Von už první Top Gun byla limonáda, ve který hrála prim láska, kamarádství, studená válka a letadla. Tady si dejte pryč tu studenou válku a přidejte Toma Cruise. Jako jo, dobrý, je v tom krásná nostalgie, díky za Val Kilmera, ale podle nadšenejch recenzí jsem čekal mnohem víc!  P.S.: Po druhý projekci zvedám hodnocení, protože, jak "to všechno" dokáže vzbudit vzpomínky, je parádní! A ty souboje taky!   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Toma Cruise miluju jen ve stíhačce. 2.) Miluju retro, stíhačky, armádu, syna svýho kámoše, hospodskou...  ///  Thx za titule „???“.                  PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  ***  NAPĚTÍ  * (07.06.2022)

Zatímco třeba Mad Max dokázal vnímavě reflektovat současnost, a aniž by sám na sebe rezignoval, zasmát se své někdejší stereotypnosti a poplatnosti a nabídnout pokročilé hrdiny a svět, v němž se v klimatické katastrofě rodí naděje spojená s radikální feminizací, Top Gun Maverick nereviduje vůbec nic a zůstává jedním velkým bezduchým stereotypním klišé, mozek vymývajícím reliktem, který dnes svojí vyčpělostí bolí o dost víc než v osmdesátkách - a navíc je mnohem hloupější než původní snímek (aby bylo jasno, původní Top Gun je film, který si pořád tu a tam z nostalgie pouštíme, pro tu radost z nádherných záběrů a z létání, z té věrnosti a výstižnosti, a pro tu chuť, kterou dokázal vzbouzet, chuť létat nadzvukovou rychlostí, poslouchat raději vlastní intuici než autority a dril, a nebát se přitom riskovat kariéru i život, ale také se bolestně učit.... Jen toho muckání tam mohlo být o 20% míň ve prospěch letadel, na tom se vždycky shodneme). ***** Přitom jsem se na nějaký chytrý a odpovědný posun v rámci hranic upřímně těšila - a ne že bychom ho jako společnost nepotřebovali. Chvála laciného a hloupého eskapizmu je to poslední, čemu bychom v kontextu dnešní doby a stavu světa měli s popcornem na klíně a XL colou tleskat, a navíc to jde i proti duchu původního Top Gunu. IMAX zážitek to bohužel mrazivě zilustroval. *~ (25.05.2022)

Já vím, že je zase chyba na moji straně přijmu, ale tušil jsem, že mě to nebude bavit a asi i proto jsem to pořád odkládal. Jedničku upřímně nesnáším tohle je určitě dospělejší, ale co naplat nudil jsem se. Příprava týmu na jakože finále filmu se tu protáhne přes půlku stopáže a chybí tu jakýkoliv výrazný wow moment který by mě vytrhnul z nudy. Jenom na toho Vala Kilmera je smutný pohled snad bych mu dal i korunu a nečekaná?! smrt jeho postavy (UPS BROJLER) mě nějak nedojala. No jo jsem cynickej parchant to víme co dál? Tak teda ve finále po nekonečných třech hodinách děje, ehm ono to bylo jen 90 minut?! se teda dočkáme nějakého toho akčního finále, ale jakýkoliv strach o hrdiny tu nehrozí stejně jako chybí jakákoliv fyzická akce. Když už ty vocase sestřelí tak hned hledají nový letadlo aby mohli odletět. Nic pro mě to si radši pustím toho všemi tolik proklínanýho Železnýho orla 3 kde je kromě leteckých soubojů i nějaká ta fyzická akce. Ale pozor? ono je to v černý barvě zatím co tohle je 43 nejlepší film! No jo jsem divnej já vím co už nadělám.45% (09.09.2022)

"Kde to jsem?" ptá se Maverick poté, co v zaprášené a začouzené letecké kombinéze (právě přežil havárii testovacího letounu) navrávorá do přeplněného motorestu v jakémsi americkém zapadákově. Všichni zírají s otevřenou pusou, nikdo se nezmůže na slovo, jen malý chlapec vedle něj poděšeně špitne: "Na Zemi." Je to samozřejmě skvělá punchline - Maverick v tu chvíli opravdu vypadá jako návštěvník z vesmíru - všichni jsme se v kině pobaveně zasmáli. Tahle scéna má ale podle mého i jiný, symboličtější rozměr. Dlouho jsem neviděl film, který by se tak vehementně snažil dokázat, že existuje mimo veškeré (geo)politické, socio-ekonomické a ekologické pozemské vztahy. Z toho, řekl bych, plyne velká část slasti, kterou divákům - vedle fyzikality leteckých scén a potěchy z krásných těl lidí i strojů - přináší. Svět, který zobrazuje, je tak lákavě prostý a nekomplikovaný, předvídatelný, pravidelný a čitelný, radost pohledět. Nepřítel sice nemá žádnou tvář ani jméno, ale rozhodně si ho nespletete, když přijde na věc. Historická paměť, dá-li se tady vůbec o něčem takovém hovořit, začíná a končí děním v předchozím dílu. Manuály ke strojům, nejlepším to přátelům člověka, jsou dobré leda tak na to, aby skončily v koši. A tak dál. A tak dál. Už od začátku je ale jasné, jak marná tahle snaha o vyloučení světa z rovnic, vykopnutí světa předními dveřmi, je. Nepřítel je sice prostě Nepřítel (nebo "nepřátelská mocnost"), ale vy z tolika náznaků jasně vidíte, že jde o Rusko, i když to nikdo otevřeně nepřizná. Stíhací letouny sviští nízko nad zemí, kličkují zalesněnými kaňony, všechno to vypadá a zní úžasně, rychlost je hmatatelná, srdce vám buší zrychleně, každý obrat je jako prozření, ale i ten jediný (sluncem zalitý) obraz s digitálními pelikány, které rozežene prolétající stíhačka, stačí na to, aby ve vší té naleštěnosti začaly vznikat jemné praskliny, abyste začali přemýšlet nad tím, jaký dopad mají tyhle velké a rychlé stroje na zabíjení na život "tam dole", což následně korunuje scéna, v níž při nacvičování útoku havaruje jeden z letounů po srážce s ptáky. A to že vás něco takového napadá, to že nad něčím takovým vůbec dumáte, ukazuje, že i při sebevětší snaze o jeho zapření se vám svět vždycky vrátí zadními vrátky - ne, on vám do pečlivě vyklizené místnosti doslova nateče proudem, prosákne každou spárou, každou škvírou, dírkou, puklinou, není před ním úniku -  jiný už ani život "na Zemi" být nemůže. A to je zdaleka nejslabší bod celého filmu. Bavil jsem se, trnul, vznášel se, užíval si tu závrať, ale dělalo mi potíž brát ho jako ryzí spektákl, bezmyšlenkovitě, prostě se mu oddat a nechat se jím vynést do stratosféry, i když se mi snažil tenhle klíč znovu a znovu podsouvat v hesle "nepřemýšlej, jednej". Chtěl jsem, ale nešlo to, ne ze sedačky ve světě, který si všemožnými snahami o slastná "zjednodušení" vytrpěl za poslední století víc než dost. (25.07.2022)