Top Gun: Maverick

"Kde to jsem?" ptá se Maverick poté, co v zaprášené a začouzené letecké kombinéze (právě přežil havárii testovacího letounu) navrávorá do přeplněného motorestu v jakémsi americkém zapadákově. Všichni zírají s otevřenou pusou, nikdo se nezmůže na slovo, jen malý chlapec vedle něj poděšeně špitne: "Na Zemi." Je to samozřejmě skvělá punchline - Maverick v tu chvíli opravdu vypadá jako návštěvník z vesmíru - všichni jsme se v kině pobaveně zasmáli. Tahle scéna má ale podle mého i jiný, symboličtější rozměr. Dlouho jsem neviděl film, který by se tak vehementně snažil dokázat, že existuje mimo veškeré (geo)politické, socio-ekonomické a ekologické pozemské vztahy. Z toho, řekl bych, plyne velká část slasti, kterou divákům - vedle fyzikality leteckých scén a potěchy z krásných těl lidí i strojů - přináší. Svět, který zobrazuje, je tak lákavě prostý a nekomplikovaný, předvídatelný, pravidelný a čitelný, radost pohledět. Nepřítel sice nemá žádnou tvář ani jméno, ale rozhodně si ho nespletete, když přijde na věc. Historická paměť, dá-li se tady vůbec o něčem takovém hovořit, začíná a končí děním v předchozím dílu. Manuály ke strojům, nejlepším to přátelům člověka, jsou dobré leda tak na to, aby skončily v koši. A tak dál. A tak dál. Už od začátku je ale jasné, jak marná tahle snaha o vyloučení světa z rovnic, vykopnutí světa předními dveřmi, je. Nepřítel je sice prostě Nepřítel (nebo "nepřátelská mocnost"), ale vy z tolika náznaků jasně vidíte, že jde o Rusko, i když to nikdo otevřeně nepřizná. Stíhací letouny sviští nízko nad zemí, kličkují zalesněnými kaňony, všechno to vypadá a zní úžasně, rychlost je hmatatelná, srdce vám buší zrychleně, každý obrat je jako prozření, ale i ten jediný (sluncem zalitý) obraz s digitálními pelikány, které rozežene prolétající stíhačka, stačí na to, aby ve vší té naleštěnosti začaly vznikat jemné praskliny, abyste začali přemýšlet nad tím, jaký dopad mají tyhle velké a rychlé stroje na zabíjení na život "tam dole", což následně korunuje scéna, v níž při nacvičování útoku havaruje jeden z letounů po srážce s ptáky. A to že vás něco takového napadá, to že nad něčím takovým vůbec dumáte, ukazuje, že i při sebevětší snaze o jeho zapření se vám svět vždycky vrátí zadními vrátky - ne, on vám do pečlivě vyklizené místnosti doslova nateče proudem, prosákne každou spárou, každou škvírou, dírkou, puklinou, není před ním úniku -  jiný už ani život "na Zemi" být nemůže. A to je zdaleka nejslabší bod celého filmu. Bavil jsem se, trnul, vznášel se, užíval si tu závrať, ale dělalo mi potíž brát ho jako ryzí spektákl, bezmyšlenkovitě, prostě se mu oddat a nechat se jím vynést do stratosféry, i když se mi snažil tenhle klíč znovu a znovu podsouvat v hesle "nepřemýšlej, jednej". Chtěl jsem, ale nešlo to, ne ze sedačky ve světě, který si všemožnými snahami o slastná "zjednodušení" vytrpěl za poslední století víc než dost. (25.07.2022)

// Konečně můžu napsat, že tenhle sequel nebyl jen nostalgickou bombou v době, kdy jsme to všichni potřebovali, ale dokáže stát na vlastních nohou i s odstupem. Jen odmítám uvěřit, že to natočil kdokoli jinej než duch Tonyho Scotta, který posedl Cruise, jenž si to víceméně zrežíroval sám za dohledu McQuarrieho, zatímco jim Kosinski nosil kafe. Ať už to ale bylo jakkoli, díky za tenhle film. (25.05.2024)

Asi hodinku som si vravel: "Celkom fajn nostalgia, ale tak, ako som jednotku videl jediný raz niekedy v roku 91 a potom už som nikdy nemal chuť pozrieť si ju znovu, podobne zostane mimo mojich popkultúrnych lások aj toto." Potom som si ale uvedomil, aký je to v rámci dnešnej kinematografie výnimočný film. Že takto sa, kurva, majú točiť návraty klasických hrdinov - teda s rešpektom a bez toho, aby nejaká prepätá ženská alebo otravný mileniál (často kombinácia a zvyčajne vo farbe) do hrdinu nonstop hustili svoje zmätené emocionálne pičoviny, zhadzovali ho či dokonca poučovali a celkovo z neho robili smiešnu starožitnosť (ako sa to stalo v Star Wars, Star Treku či marvelovkách, hlavne tých seriálových). Toto si Tom Cruise veľmi dobre ošéfoval. No a potom vypukla samotná misia a to je veľká pecka a najlepšie vygradované akčné vyvrcholenie za veľmi dlhú dobu. Aj nechty na palcoch som si trochu ohlodal.   Výsledný pocit veľmi dobrý. (26.05.2022)

Zatímco třeba Mad Max dokázal vnímavě reflektovat současnost, a aniž by sám na sebe rezignoval, zasmát se své někdejší stereotypnosti a poplatnosti a nabídnout pokročilé hrdiny a svět, v němž se v klimatické katastrofě rodí naděje spojená s radikální feminizací, Top Gun Maverick nereviduje vůbec nic a zůstává jedním velkým bezduchým stereotypním klišé, mozek vymývajícím reliktem, který dnes svojí vyčpělostí bolí o dost víc než v osmdesátkách - a navíc je mnohem hloupější než původní snímek (aby bylo jasno, původní Top Gun je film, který si pořád tu a tam z nostalgie pouštíme, pro tu radost z nádherných záběrů a z létání, z té věrnosti a výstižnosti, a pro tu chuť, kterou dokázal vzbouzet, chuť létat nadzvukovou rychlostí, poslouchat raději vlastní intuici než autority a dril, a nebát se přitom riskovat kariéru i život, ale také se bolestně učit.... Jen toho muckání tam mohlo být o 20% míň ve prospěch letadel, na tom se vždycky shodneme). ***** Přitom jsem se na nějaký chytrý a odpovědný posun v rámci hranic upřímně těšila - a ne že bychom ho jako společnost nepotřebovali. Chvála laciného a hloupého eskapizmu je to poslední, čemu bychom v kontextu dnešní doby a stavu světa měli s popcornem na klíně a XL colou tleskat, a navíc to jde i proti duchu původního Top Gunu. IMAX zážitek to bohužel mrazivě zilustroval. *~ (25.05.2022)

"Při vší úctě, pane, nejsem učitel." Beze vší úcty, pane, já jsem nostalgik, takže pusťte Mavericka do kokpitu. Já chci totiž ohluchnout při burácení motorů, užívat si frajeřinek při výcviku i ostrý akce proti nepříteli. Tady musím vyzdvihnout fakt, že nepřítel není Rus, Íránec ani Severokorejec, ale pouze Nepřítel, čímž je vyloučeno, že by mu někdo fandil. Geniální. A samozřejmě poučný. Nyní už vím, že na motorce se jezdí zásadně bez helmy, americkej fotbal se dá hrát pouze se slunečníma brejlema na nose a že si US Army špatně hlídá stíhačky. Takže se jdu proletět, sestřelit z oblohy nějaký šmejdy a zase si podat přihlášku do letectva. Snad ty plochý nohy tentokrát přehlídnou. (14.07.2022)