Spartakus: Bohové arény

Co působilo jako výplň a snaha o zdržování seriálu na divácky i akčně nejvděčnějším místě, se nakonec ukazuje jako ta vůbec nejlepší sezóna. Dokazuje navíc, jak chytře je celý koncept nastavený, kdy je jedno, že víte, jak to s jednotlivými postavami bude o pár let později, kam se dopracují nebo jak skončí, protože přes všechnu krev a zdánlivě samoúčelný sex a utrpení měl tenhle příběh vždycky v první řadě silné charaktery a s tím související upřímné emoce. Takže když přibude někdo nový, tak jen netrpělivě poposedávám v nervozitě, jak (moc špatně) daný nováček dopadne. Oproti již legendární první sérii vedou Bohové ještě o chlup díky tomu, že se nemusí hledat ve vizuální stránce, nemusí hnát dopředu a naopak svoje tvůrčí klady dokonale znají. (23.03.2021)

TV Starz nemohla čekat, proto představila pro někoho málo přitažlivou minisérii, která měla navázat na úspěch Spartakuse, ale hlavně, vydělat zasraně hodně peněz, dokud jsou lidé nenabažení tímto novým kultem. Já sám se skoro posral nadšením z Krve a písku a proto mi tento flashback do minulosti vůbec nevadil. Hodně lidí chtělo vidět Spartakuse a jeho tažení proti Římanům, chtělo, aby se děj konečně posunul za hranice ludu a oni tak viděli velkolepé bitvy a nové potíže. Já k nim patřil také, ale po krátkém uvážení jsem zjistil, že právě intriky a dům Batiátů byl na celém seriálu to nejlepší hned po soubojích a prcání, proto jsem Bohy arény uvítal s nadšením a dostal jsem to, co jsem chtěl. Představiteli Spartakuse přeji brzké uzdravení z rakoviny, novému Spartakusovi hodně štěstí a tomuto seriálu, ať alespoň vydělá pořádné prachy pro druhou řadu! 100% 30.01. 2011 (30.01.2011)

V polovině byly jasné dvě věci. První byl fakt, že zkrátka a jednoduše Spartacus: Blood and Sand a jeho duchovní následovník - příběhově předchůdce - Gods of the Arena nedopadne špatně. Ve smyslu, že to není průser. Druhou věcí byl fakt, že nás čeká ještě pár zajímavejch smrtí, zajímavejch ve smyslu příběhovým. Bohové arény začaly šablonou první epizody Blood and Sand, ale stejně jako Spartakova cesta na vrchol a k pomstě, i tento prequel má neskutečně stoupající tendenci. Šablona zmizela ve chvíli, kdy se spolu museli vyspat dva otroci, které pojilo přátelství (a manželství) s jiným. Tehdy Bohové arény přinesli faktor, kterej tady doposud chyběl. Od Crixova vítězství ve třetí epizodě (bohužel se nejedná o spoiler, když víme, že určitě přežije) pak pomalu seriál naklouzává k finále, které do role "the best of gladiatores" vykopne právě tohohle Gala, čímžtopádem se opět ozývá šablona z první řady. První epizoda této "druhé" řady Spartaka přináší zajímavý potenciál vytřískat z Andyho absence maximum. Sex, násilí, krev, to všechno zde není prvoplánové, ale funguje jako způsob, jak posunout děj dál, a po sexuální scéně Gannica s Núbijcovou ženou (už jsem si zapamatoval, že se jmenuje Oenomaus) se nám dostává do seriálu i trocha psychologického kontrastu - černoch musel zabít svého učitele, Gannicus musel ošukat ženu svého nejlepšího přítele. Od příjezdu starého "domina" pak bliká vykřičník na další frontě. Tím se tedy dostávám ke svému zhodnocení přesně v polovině seriálu: Spartacus: Blood and Sand hrál ve dvou rovinách. Gods of the Arena přinášejí roviny tři a všechny přinášejí zajímavý vývoj postav. Kromě té bojové, samozřejmě, a sexuální. Jo a abych nezapomněl, právě v sexuální rovině se mi zdají Bohové mnohem odvážnější než "první" řada. Bohužel v pátém dílu přichází vrchol seriálu a posledním dílem seriál nedokáže nabrat tempo. To by bylo nereálný. Závěr Bohů Arény nemá grády jako Krev a Písek, ale to nevadí. Gannicův osud je zakončenej hezky a dobře to je promyšlený, aby na to navazovala právě Blood and Sand. A poslední pětiminutovka příjemně mrazí na zádech, což je sprostě způsobeno tím, že dohromady vytvořili tvůrci ze Spartaka naprosto ojedinělou sérii, která nadlouho nebude mít obdoby. Velice skvělých a silných 90%. (25.01.2011)

Trend HBO opepřit své povětšinou dobré seriály založené na zajímavých příbězích násilím, erotikou a vulgarismy se zde již tak trošku zvrtnul. Spartakus: Bohové arény místy působí jako prvoplánovitá směs krve, sexu a sprostoty místy doplněná nějakým tím příběhem. Tato minisérie je z celé produkce filmových minisérií HBO suveréně to nejslabší a upřímně se někdy podivuji proč se na to vlastně ještě dívám. Příběh je velmi banální a nafouknatý na objemu jednoduchými vedlejšími zápletkami. Scénář je vysloveně slabý a z toho plyne, že nějaké herecké umění vážně nehrozí. Ostatně většina očividně tráví více časů ve fitku a pod solárkem, než na lekcích herectví. No a akční pasáže jsou tak krvavé a přehnané, že je to někdy až na úrovni parodie. V rámci HBO tvroby rozhodně podprůměr. (05.11.2012)

Základ zůstává stejný - jíška z krve a písku. Komplikované mocenské boje smíchané se špičkováním na život a na smrt mezi gladiátory jsou servírovány čitelným a strhujícím způsobem, kterému übersexy vizuál sekne. Oproti první sérii navíc mohou Bohové arény sázet na charismatičtějšího hlavního hrdinu a silný "aha efekt", který se dostaví při každém propojení osudů s Krví a pískem. Pro fanoušky jedničky povinnost, pro nováčky vstupenka k ní. (06.07.2012)