Vlk z Wall Street

Co mě překvapilo – a to poměrně negativně – je skutečnost, že Scorsese zaujímá k hlavní postavě neutrální postoj. Jakoby říkal, že dojit z lidí prachy, fetovat a brousit kurvy je vlastně docela fajn. A to je pro mě, jakožto zastydlého idealistu, docela velký problém. Zatím u žádného ze Scorseseho filmů na konci nechyběla nějaká katarze, tady jsem se jí bohužel nedočkal. Uznávám fantastickou filmařinu, která ve mně nejednou dokázala vyvolat úlevný smích, ale jinak vždycky raději dám přednost těm „blbejm pošťákům“, kteří si mohou dovolit akcie pouze za deset pencí, než vychcánkům typu Jordana Belforta a jeho vlčí smečce. Do "komplexní fresky", která by o něčem vypovídala a do něčeho se strefovala, má tahle bezuzdná taškařice hodně daleko. (16.01.2014)

Trojhodinová prekoksovaná a presexovaná zábava, súčasne cool i prízemná, a snažiaca sa skryť za myšlienku "Kdo sadí vietor, zbiera víchricu". Bavil som sa kráľovsky a určite si dám repete, ale na trojhodinový film mi jedna dramatická scéna (s dcérkou v aute) príde málo. Vlk z Wall Street má hlášky roka a ani chvíľu nenudí, ale pripomenul mi, že na tieto scorseseovky (v čele s Casinom) sa síce parádne pozerá, ale nič vo vás nezanechajú. Prekliaty ostrov, temný a mystický, perfektne vygradovaný, v závere prekvapivý a sofistikovane dvojzmyselný, je môjmu srdcu bližší. To je ten "môj majstrovský Scorsese". (16.01.2014)

// Miluju to Martyho poselství, vlastně jediné, co si na konci filmu musíte rozhodnout je toto: Buď jste zmrdi, kradete a válíte se v penězích - nebo jste podctiví chudáci a potí se vám koule v sockách. Nic jiného z toho vyvodit nelze a upřímně, jsem s tím smířen. To podstatné je, že jsem si odseděl tři hodiny v kině, při kterých jsem se neustále smál, zíral s pusou dokořán, na to, co se to tam sakra stále děje a celou dobu se královsky bavil tím vším, co mi Scorsese ukazoval. Tohle rozhodně nebyla poslední projekce, Vlk bude nepochybně patřit do top mých letošních filmů a nominace na Oscara jsou právem zasloužené - zbývá jen nějaké proměnit. (17.01.2014)

Jsem celkem udiven. I když snímek zobrazuje morálně pochybnou postavu, nezastává se jí přece, ani ji nehájí. Martin Scorsese natočil film zpracovaný dost neosobním způsobem, každý si může vybrat, jak bude k Belfortovi přistupovat. Už dlouho jsem se nedíval na film tak nezúčastněně, jakoby svrchu a hlavnímu hrdinovi vůbec nežral to, co je podle něj život snů. Dlouho jsem Vlkovi odolával (téma mě moc nelákalo), oceňuju plynulost vyprávění vzhledem ke stopáži, užil jsem si pár vymazlených záběrů, ale k té skoro celkové adoraci se přidat nehodlám. 70%. (13.08.2014)

Bez mučení přiznávám, že toho Kapra fakt žeru. Pokaždý, když ho vidím, se rozteču jak latrína, kolena se mi rozklepou tak silně, že způsobují půdní eroze v Santa Fe a moje smysly omdlévají v louži virtuálního testosteronu. A to bývám teplej jen o víkendech. Tu buržoazní mrdku zahrál tak temperamentně, že jsem měl během celýho filmu chuť prohnat nosní přepážkou půl druhou tunu kokainu, vošukat cokoliv co vykazuje známky života a vytapetovat si svýho žigula Masarykama. A jestli za to všechno vyfásnu jen čtyři roky v útulné garsoniéře s pravidelným přísunem teplé stravy a sexu, ty vole kurva do prdele, proč ne. Ale samozřejmě bych, stejně jako mistr Belfort, obíral jen ty zazobaný namachrovance, kteří si můžou dovolit k dutinkám koupit i tabák a plesnivou vysočinu povýšenecky házej do odpaďáku. (19.02.2014)