Vlk z Wall Street

„Väčšina blbcov z Wall Street, ktorých chytám, sa tak narodila. Aj ich otcovia boli blbci. A dedovia. Ale vy, vy ste špeciálny. Vy ste sa k tomu dopracoval sám.“ Strašne sa mi nepáči Stávka na neistotu s Christianom Baleom. Odporné, morálne a aj inak okamžite plným právom zavrhnuteľné postavy, ktoré v podstate ani nie sú ľuďmi, ale tajuplnými, zvrátene pokrivenými skarikatúrovanými monštrami, nepochopiteľný a zároveň absolútne nezaujímavý príbeh. Pre mňa jeden z najhorších „áčkarských“ filmov za posledné roky. O dva roky starší Vlk z Wall Street pojednáva plus mínus o tom istom. Ale je lepší. O bankovku. Bavili ma niektoré scény (s kufríkom peňazí, s gay párty, s morskou búrkou, s oneskoreným účinkovaním tabliet), niektoré hlášky a dialógy („Aj želé by to stihlo rýchlejšie.“), na rozdiel od Stávky na neistotu mal Vlk aspoň jednu kladnú postavu (agenta FBI, ktorého však Scorsese radikálne ignoruje) a je vidno, že Rob Reiner, Matthew McConaughey, Jonah Hill, Margot Robbie, Jon Favreau a Jon Bernthal si to užili. Feťáci, drogovo ťažko závislé skrachované existencie, ľudia s nulovým etickým kódexom, chronickí klamári, luxusné štetky, finanční podvodníci, psychopati a duševne chorí jedinci. Vskutku pozoruhodná spoločnosť. Máme sa smiať a baviť na tom, ako ponižujú ostatných, ako si z nich robia srandu, ako ich urážajú, ako ich majú za hovná, ako im ničia celoživotné úspory, ktoré si nasporili poctivou robotou. Ako sa prevážajú na luxusných jachtách, ktorých súčasťou je pristávacia plocha pre vrtuľníky. Ako berú drogy. Nechápem, prečo to Scorsese nakrútil. Myslel som, že to má byť obžaloba týchto ľudí resp. doby, v ktorej žili. Ale nebola, zdá sa, že všetky tie svine šťastne žili ešte pekných pár rokov resp. žijú dodnes a že Scorsese im úprimne drží palce. Schválne som si narýchlo preklepol jeho filmografiu a zrátal som si, že som od neho videl k dátumu zverejnenia tohto komentu 11 filmov. Vlk z Wall Street je najhorší. (18.04.2017)

Ultimátní tříhodinová jízda, kde mě toho zaujalo moc, hodně jsem se nasmál (je to neuvěřitelná komedie), ale kde mám teď současně pocit, že to chce další projekci hezky všechno lépe vstřebat (podobně jako loni s PAIN & GAIN). A zběsilé tempo, kterým celý film ubíhá, zajímavě odráží spád života své hlavní postavy. Dal bych si bacha nad tím moralizovat(!), ale je to rozhodně podnětný, kontroverzní, super téma na hodinovou diskuzi. Respekt Scorsese. Filmy tak dokonalé jako jeho se moc nevidí. (27.01.2014)

VLK Z WALL STREETU je na jednu stranu nadšeně přijímán jako režisérův návrat na pomyslný vrchol, když je přirovnáván k jeho taktéž biografickým vyprávěním o gaunerech v CASINU a MAFIÁNECH, ale na tu druhou je odmítán jako oslava bakchanálií a neetického způsobu života protagonisty Jordana Belforta. Obojí (jak přirovnávání, tak odsudek kvůli dezinterpretaci) ale není na místě, protože na nejdelší Scorseseho epice jsou nejpozoruhodnější odchylky jak v kontextu tvorby amerického spratka, tak od norem hollywoodské kinematografie._____ Odlišnost od dvou výše zminěných kultovních počinů a zároveň ústřední sjednocující princip spočívá v rozporu mezi tím, jak jsou věci prezentovány na venek, a tím, jak se skutečně mají. V prologu vidíme reklamu na financováním se zabývající firmu Stratton Oakmont, jež je představena jako spolehlivá, stabilní a proklientsky orientovaná, aby bylo následně odhaleno, že není vše takové, jaké se zdá být. S nastoleným konfliktem se systematicky pracuje i nadále: když je vyprávění omezeno na ústřední postavu Belforta, ale přitom obsahuje i vševědoucí pasáže (např. vsuvky s agentem FBI); když je zpochybňována spolehlivost přepsáním dříve viděného (barva auta, jízda s mozkovou obrnou); když nám "hrdina" odpírá určité informace, ale přitom značně sebeuvědomělé vyprávění skočí v čase vpřed či vzad, aby tuto mezeru vyplnilo (např. vzpomínky na minulou noc při hádce s manželkou či po probuzení se v letadle); když se noříme hlouběji do percepčních prožitků Belforta, ale přitom je vychýlený stav vědomí kolektivní, protože odpovídá i ostatním postavám, či slyšíme úvahy nejenom jeho, ale i dalších (tětička, švýcarský bankéř)._____ "Vtip" je následující: Vyprávění o vzestupu a pádu skupiny mafiánů a gangsterů bylo velmi klasicky vystavěno a postavy v něm procházely vývojem. Obraz makléřského selfmademana a motivačního mluvčího se jednoduchému schématu vzpírá (body zvratu jsou iluzorní, protože jsou rozpoznatelné pouze podle komentáře mimo obraz a klíčové sekvence směřující vyprávění dál byly z části obsaženy v prologu v rámci flashforwardů) a Belfort zůstává stejným šmejdem od první do poslední minuty. Nastolená ironie, spočívající v popsaném rozporu, je přitom tím jediným, co prochází proměnou a dává najevo morální stanovisko. Z počátku je patrný zjevný protiklad, s postupujícími minutami ale docházi ke splývání obou - fikční i inscenované nonfikční - reprezentací (např. Belfortovo zatčení při natáčení reklamy). Ponechává se tak na divákovi, aby rozlišil mezi jednotlivými rovinami reprezentace a vyložil si kritiku nefungujícího kapitalistického systému demokracie po svém. P. S. I půl roku od uvedení je VLK Z WALL STREET nejlepším filmem tohoto roku, ale jeho Blu-ray verze bohužel nemá povedený authoring a provedení stellboku je problematické, o pouhé trojici bonusů ani nemluvě. (19.01.2014)

První řekněme půl hodiny ano, vyprávění má švih a šmrnc a otáčí se kolem osy ostrovtipného, bezobalového pohledu na to, co jsou peníze a jakou proměnnou v životní rovnici je bohatství. Ale dál se z vyprávění stane rutina, drnčí to pořád stejně, vtipy přestanou být pronikavé a odhalující, staví do omrzení na stále stejné pointě a film odhadnutelně pokračuje i končí. Uspávačka i pro DiCapria, který ztrácí šťávu v téže chvíli jako film sám, ve chvíli, kdy už to pro něj přestane být výzva, zahraje vám to i poslepu, a stejně tak se na to můžete dokoukat i vy: poslepu. *** Jestli chcete vidět DiCapria v roli, která v půlce nevyčpí, jako se mu to stalo tady nebo ve filmu Gangy New Yorku, podívejte se na Velkého Gatsbyho. (01.01.2014)

Myslím si, že tři hodiny komedie/satiry bez toho, aby se vám film na konci nějak/jakkoli emocionálně odměnil je prostě vražedný a trochu sobecký a nejde to utáhnout. Vtipný je, že snad nejemocionálnější scéna je někde uprostřed filmu - ta s tetou Emmou na lavičce. Jinak bez výhrad, velkej film, kterej si ještě asi střelím znova. (10.01.2014)