Konfident

Musím říct, že z čistě formálního hlediska bych klidně dal i 4 hvězdičky, jenže jsou tu ona ale. Líbí se mi snaha vykreslit dobu normalizace nejednoznačně, kdy prostě těžko říct, kdo je, a kdo není svině, někteří udělají hajzloviny, ale pak stopí důležitý materiál. Vadí mi však, že je tu opět ona hranice - zlí estébáci, hodný chartista (spisovatel), navíc paradoxně postavená mimo film absurdností situace a reálnou skutečností, že herec Goldflam s StB skutečně spolupracoval. Chybí mi jakékoliv podhoubí. Obyčejní lidé, kteří ani nechtěli zdrhat, ani nebyli dost zajímaví, aby udávali, prostě chtěli jen nějak žít a vychovat děti. Vadí mi, že StB je pojata vlastně jako maglajz, kdy šéf bezpečnosti působí spíše jako neschopná trubka, ačkoliv krvežíznivá. Vadí mi i postava kněze - kněz nesmí odmítnout zpověď kohokoliv, ani estébáka, který někoho odposlouchává. Vadila mi postava Evy, které jednou manžel nedá, a ona ho hned druhý den podvede. WTF? A pak najednou s manželem drží basu? Jaká je její charakterová výbava? A pak jsou zde nevyužité motivy, jen naznačené - tak pašoval ten spisovatel přes hranice nějak motáky, nebo ne? Je to tu nakousnuté, a mne jako diváka to zajímá. Bude šéf StB usvědčen z nějakého falšování důkazů, když záznam ze zastřelení na hranici existuje? A co ta Evina nevěra, to skutečně jen někdo přišel na vejšku jí zamávat fotkami před nosem? Proč to nepoužili na Mádla? Nebo mi nešlo do hlavy, jak v estébáckém paneláku (zde spíše bytovce, že ano?) může bydlet potenciální odpůrce režimu, učitel s kytarou? Ale jak říkám, formálně - kamera, výprava, vedení herců apod. - je to natočeno velice dobře, to klobouk dolů. Jen nad tím nesmí člověk moc přemýšlet a jít příběhu do hloubky. (05.10.2013)

Na filmu se mi líbila jedna věc a to parádně vystižená "drž hubu a krok" atmosféra komunistického režimu. Jinak ale to je veskrze průměrný snímek - zejména díky hodně zkratkovitému scénáři a celkové nedotaženosti. Komedie to rozhodně není, člověk se sice občas zasměje nad absurditou situace, ale jinak je to hlavně drama... s parádním Mádlem nutno dodat. (15.07.2013)

Mohlo to být velmi zajímavé téma. Místo toho vznikl zdlouhavý film, který misty působí hodně nudně. Nepotřebuju , aby byl film špionážní jízdou od začátku do konce, kdy akce střídá akci, ale chci, aby tam bylo něco, co mě dokáže zaujmout a přinutí k zamyšlení. V tomhle případě tady nic takového nebylo. Abych řekla pravdu, tak Mádlova postava mi byla ukradená a nakonec mi bylo úplně jedno, jak to s ní dopadne. Ondřej Vetchý dokáže zahrát všechno, proto je to pro mě Pan herec. Ovšem tady jeho postava byla nevyužitá a působila děsně škrobeně. Když to vezmu kolem a kolem, tak nejzajímavější postavou byl Jan Budař. Z něho se mohla rozvinout parádní svině, která po pádu komunismu na stopro převlékla kabát. Ovšem to jsou jen pouhé dohady. (30.11.2012)

eŠteBák by si určitě zasloužil analyticky nosný rozbor z mnoha hledisek, například navázání na "filmově aktraktivní" zpracovaní přelomu zlatých šedesátých a normalizace, za další spolupráce Slovenska, Polska a Česka, pak téma odposlouchávání, mladého manželství v krizi atd. atd atd. Co je ale výsledkem? Formálně ucházející výsledek, který je bohužel ale pohádkovou statí s typizovanými gagy a scénkami. Reálie panelového bytu s umakartovým jádrem jsou hodně nosné, zvlášť, když jsou takové detaily jako tapety efektivně zapojeny do děje. Nicméně herecky je to hodně nevyvážené, a veškeré ty úlety na téma všechny partaje slyší všechno nebo mladá manželka v krizi jde s prvním, kdo jí pozve na kafe... na tom není co obdivovat. Sem tam mají pěkné chvilky tací, jako Vlado Hajdu nebo Marek Geišberg, ale to je asi tak všechno. Mádl uhrává hlavní roli za pomoci dvou výrazů a o Goldflamovi radši ani nemluvě. Marná vzpomínka na výrazně lepší Životy těch druhých (2006). (11.07.2012)

Priznám sa, že o historických súvislostiach a podrobnejších detailoch komunizmu v Československu viem veľký ťaví prd. Nemám ani najmenšie poňatie, či je tento film historicky presný a či nie je na istých miestach náhodou pritiahnutý za vlasy, a práve preto na toto kritérium v hodnotení neprihliadam. Pretože nech už bola umelecká licencia a fikcia uplatnená v akejkoľvek miere, ten film ma bavil. Scenár síce má zopár zvláštnych logických dier, ale príbeh je vystavaný dobre, je správne osobný a v jeho centre stoja zaujímavé a adekvátne zahrané postavy, ktorým sa dá fandiť (v prípade tých kladných) a ktorých sa dá v správnej miere obávať (v prípade tých "kuriev červených", aby som zacitoval). Navyše to má naozaj dobré tempo a neustále sa to posúva vpred, takmer ako pravý opak zdochliackeho, o rok staršieho a tiež prapôvodom slovenského Domu. Z mojej strany veľmi príjemné prekvapenie. Ako ma Nvota nebavil za mladi ako herec v Ružových snoch, o to viac ma baví ako režisér o 36 rokov neskôr. (11.01.2013)