Sněhurka a lovec

Velkolepá věc a kupodivu poměrně zábavná. Vizuálně velice atraktivní a podmanivé. Kristen Stewart se konečně vymanila z její role ve Twilight a předvádí sebevědomý herecký výkon. Dějově je Snow White solidně zamotaná, tempo je akorát a divák nemá moc prostoru se nudit. Klasikou se to asi nestane, nadčasová věc to taky není, ale druhý díl by určitě neurazil a po formální stránce mne překvapila preciznost, se kterou se do toho tvůrci pustili. Vizuálně protřelejší než například poslední Jacksonův Hobit. (23.05.2013)

Pokud by měla Kristen v roli Sněhurky podat přesvědčivý herecký výkon, musela by strávit v kómatu po požití otrávené malvice celý film. Pokud chtěli tvůrci milostný trojúhelník, neměli geometrickým pravidlům navzdory udělat všechny úhly tupé. A pokud bych to chtěla já prohlásit za filmovou loupež století, neměl by se psát teprve rok 2012, ale pokud se Mayové nesekli, se vzpomínkou na políčko po políčku vykradené scény z Nekonečného příběhu, Legendy a Princezny Mononoke to slavnostně prohlašuji. (29.06.2012)

Pro Sněhurku jako takovou mám přirozenou slabost, protože coby jedince od okamžiku, kdy mu začaly růst vlasy, tmavovlasého, navíc holčičku, mě všechny ty zlatovlasé princezničky v pohádkách notně sra.... deprimovaly. A coby jedince od dětství vedeného k soběstačnosti, samostatnosti, přemýšlení a systematičnosti, mě deptaly všechny princezničky jojikající, kníkající a omdlévající šestkrát denně. Tady je Sněhurka, která ve vězení vyfasovala velmi kvalitní šaty - všimli jste si, že ta látka byla pevná a neprodřená, že z toho nelezly nitě, že byla látka zpevněná cvočky, že šaty byly zdobené a dobře střižené, navíc dobře padnoucí, tedy žádný pohozený hadr, aby vězenkyně neležela na šutrech nahá. Když se rozhodla utéct, konečně ji po letech napadlo porozhlédnout se, zda nenajde ve vězení nějakou zbraň a taky že ji najde, odkluše do žumpy, skočí šikovně mezi skály tak, že se ani nenapije studené vody a vyplave na pobřeží příhodně na místě, kde na ni čeká romanticky bílý oř, do té doby zřejmě umírající, puchem žumponorné Sněhurky probuzený k akci. Lovec se ve vteřince rozhodne změnit poslání, prozře, pochopí, tedy nepochopí, ale to je jedno, zkrátka se z něj stane skřítek pomocníček, pak se objeví trpaslíci, kterých je, ač říkají něco jiného, na počátku osm (na konci, kdy se konečně dají spočítat jich je v korunovačním sále sedm, pokud jeden zemřel, ať počítám jak počítám, bylo jich na začátku osm a v žumpě pod hradem jich muselo být sedm a ne šest, jak se dopočítali oni, ovšem je omlouvá, že v žumpě byla tma, asi jako pod svícnem). Sněhurka má většinu doby olezlé omaštěné vlasy a to i v okamžiku, kdy vyleze z vody, trpaslíci jsou po té, co vylezou z žumpy, čistí. Nevím, co je větší záhada. Další věc je, že na chystaný pohřeb má Sněhurka hůř padnoucí šaty než ty, v nichž byla v kriminále. V brnění vypadá jako ošklivý kluk, ale v brnění asi není primárním účelem vypadat hezky, ani když jste princezna. Z Charlize mi brněly zuby, chladná mrcha jí šla dobře, ale zas oslnivě krásná mi nepřišla, přičemž vypadat úhledněji, nebo aspoň čistěji než Sněhurka, nebyl takový kumšt. Osudový polibek tam byl, ale nevyzněl osudově, vypadalo to, že Kirsten chce vládnout sama a dvojku romantických hrdinů si nechat pro zábavu, nebo na pozorování, nebo já nevím k čemu. Kam se sakra ztratila romantika? Dost se mi ale líbilo, že nechali nějaký prostor Sněhurčině mamince, která navíc vypadala, že by skutečně mohla mít dceru tmavovlasou se světlou pletí. Nějak mě ve filmech deptá, když mezi nejbližšími příbuznými je podobnost menší než je v reálném světě mezi dítětem a sousedovic papouškem. (31.07.2017)

Je dobře, že Snow White and the Huntsman není dětinskou báchorkou o tom, kdo je na světě nejkrásnější. Přesto se tvůrci měli odhodlat pro výrazně údernější podání. Neměli osekávat v rámci možností PG-13, ale vzít to pořádně od podlahy. Vizuální pochutiny sice nabízí ve velkém množství, ale divák kroutí hlavou nad plochostí postav, nulovým dějem a motivy, u kterých by bylo zbytečné čekat na nějaké smysluplné rozřešení (pro příklad podivný romantický trojúhelník nebo třeba přítomnost bílého jelena). Navenek přitažlivé, ale uvnitř uhlazené a podlízavé, při dramatičtějších sekvencích netuhne ani krev v žilách ani pánskému diváctvu něco v kalhotách, protože Kristen Stewart toho moc nehraje, a když už má možnost předvést svůj nesporný talent, scénář vše zašlapává šílenými dialogy, a mrchoidní Charlize Theron celému osazenstvu sice vévodí, ale postupem času ji tvůrci zbytečně upozaďují v chabě motivovanou a uřvanou nešťastnici. Jo, a těch 170 milionů dolarů jsem tam nějak neviděl. (05.08.2012)

To nejzajímavější se ve Sněhurce a lovci odehrává v rovině genderu. Skrze Ravennu (až příliš krásná Charlize Theron) film zdůrazňuje největší ženskou zbraň a zároveň její největší trauma: dokonalý vzhled a strach po zestárnutí (a ztracení ceny). Ravenna je představena jako věčná poutnice svádějící mocné muže, kteří jsou pak bezbranní v jejím náručí připraveni o svůj majetek a život, přičemž Královna si trvanlivost svého statusu samozřejmě zajišťuje systematickým likvidováním konkurence. Sněhurka se sice oproti klasické pohádce ocitá v emancipovanější roli, ale tato má nakonec podobu maskulinního jednání - Sněhurka se stává vojevůdkyní armády v asexuálním brnění a ztrácí jakékoli atributy ženskosti. Film tedy prezentuje falešné dilema mezi ultimátní vnějškovou krásou a mužskou dominancí v ženském podání, přičemž zdravé vyjádření feminní sexuality jako by neznal. (02.10.2012)