Brestská pevnost

Rusové umí. Kde jsou ty doby neslaných a nemastných válečných filmů (samozřejmě tam byly i vyjímky) ze sedmdesátých a osmdesátých let... Tohle je vlastně můj první film o spojenecké zradě a napadení SSSR Němci. Mezi námi ten pakt Stalin - Hitler, to stejně nemohlo fungovat... Válka mne baví a velmi zajímá, ale podrobnosti o tom jak to probíhalo v pevnosti neznám. Byl jsem tedy odkázán sledovat děj tak jak mi jej předložili tvůrci. Rusové válku umí a zejména pyrotechnické efekty. Když někam dopadne dělostřelecký granát, není to jen rána od kapslíku a oblak dýmu jak vídáme jinde. Zde prostě vyletí do vzduchu hromada země ... Když to koupí barák, tak mu prostě upadne stěna... Řada věcí byla do filmu dodělávána počítačovou animací (třeba letouny), ale bylo to provedeno velm slušně. Hned od úvodu nás film seznámí s několika hrdiny, kteří měli při obraně pevnosti zásadnější význam. Všechny tyto linky držely pohromadě a neměl jsem problém se celkem velkou řadou postav identifikovat a rozeznávat je. Jak jsem psal, nevím jak to v pevnosti bylo. Některé scény se mi však nezdály. Ziňuje to tu i DaVIDˇ82. Když byly Rusové napadeni, chápu že po dělostřelecké přípravě a bombardování neměl každý u sebe zbraň. Většina jich však nějakou našla. Nechápu, proč proti Němcům, vstupujícím otevřeným prostranstvím hoši vyběhli se známým URÁ jen s polníma lopatkama v ruce a nechali se kosit palbou. Chápu, že to mělo na Skopčáky asi děsivý účinek a že pak se skupinka vojáků skutečně dostala až k boji muž proti muži, ale logičtější by bylo zůstat v domech. Mělo se čekat až nepřítel přijde až před okna a pak ho zasypat palbou z krytých střelišť... Tyto scény jsou ve filmu vícekrát, přičemž při jedné Rusové sebevražedně běží přes most na jehož konci mají Němci zátaras s emgéčkama 42 a kosí je jak mouchy... Ale kdo ví. Rus nehleděl na člověka a těch případů, kdy Němec prohrál boj jen proto, že byl zavalen hordami často neozbrojených vojáků je známo vícero... Musím uznat, že tady mi ruští herci přišli velmi sympatičtí, nepřhrávali a kamandirové družstev měli správné charizma. Oceňuji i množství naturálních scén, které do takovéhleho snímku prostě patří. Jak jsem tak sledoval statečnou obranu pevnosti, říkal jsem si kolik schopných lidí i v tom roce 42 ze sovětského velení hnilo kdesi v gulagu či bylo zrovna popravováno kulkou od NKVD. Stalinovy čistky v armádě Němcům asi dost při počátečním napadení pomohly... Tohle je další ze skvělých válečných filmů a doporučuji jej vidět. Dávám 4 hřebícky z bagančat. kulaté! * * * * (13.06.2014)

Dlouho se mně nestalo, abych z nějakého válečného filmu byl tak nadšený, jako právě z Brestské pevnosti. Přiznám se, že tento německý pogrom v okolí města Brest jsem nevěděl, ač je to jedna z nejvýznamnějších událostí běloruské historie druhé světové války. Alexandr Kott nicméně udělal výpravu takovou, že srovnatelná by mohla být snad jenom se Zachraňte vojína Ryana. Samozřejmě si ani zde Rusové nemohli odpustit pár patetických momentů, jako třeba, že opravdu hodně silně dávali najevo, jak moc velkým problémem byl nedostatek zbraní. Lidé pak hrdinsky pochodovali na smrt a nezacukli ani koutkem oka, že by chtěli změnit něco ohledně toho, že jsou v první linii a nemají ani zbraň. Místy chybělo místo pro logiku, ale dá se to odpustit. Kór v tak velkém filmu. Každopádně nejenom efekty, ale i pohled dítěte dělá z tohoto filmu místy až strašidelný příklad jednoho válečného momentu, který je tu popsán víceméně dopodrobna. Nemám, co bych víc dodal. Válečný film, co je tak na půli cesty mezi psychologickým válečným filmem a čistým válečným filmem plným výbuchů. Přesto ale oboje dělá tak dobře, že se těch 138 minut nedokážete přestat koukat. Viděno na základě Challenge Tour 2015. (03.05.2015)

Technicky pecizní záležitost, jejíž hodnocení ovšem není úplně jednoduché. Na jedné straně několik perfektních režisérských fines (viz několikrát zde vzpomínaný záběr s letadly odrážejícími se na vodní hladině), obvyklá sověts-é-pardon, ruská naturalističnost (neuhýbání kamery před utrženýma končetinama, špína po chvíli bez vody), dobrá technika (výborné repliky tanků Pzkpfw III - vyrobené zřejmě z "béemdéček") a celkově výborné technické provedení. Na straně druhé trochu chybí jednotná linie, film přeskakuje z polohy historické do osobních příběhů a zpátky ne zrovna plynule. Navíc mi ta předválečná idyla k sovětské realitě moc nesedí. Hrdinské ano, nesouhlasím ovšem s tím, že by byl film patetický, podle mě to bylo vyvážené. Třeba Fomin když vyjde tváří v tvář Němcům kryjícím se za civilisty se zachová "hrdinsky", ale je přitom ochromený strachem. O to je to působivější. A jednotlivé osobní epizody jsou velmi působivé, např. krátké shledání otce s dcerou mi vehnalo slzy do očí. Evropské, potažmo ruské vyjadřování emocí tváří v tvář těžkým situacím na plátně sedí více než zámořská rozmáchlá gesta. Celkově se mi film rozhodně líbil a fandům válečné kinematografie ho můžu doporučit. (23.10.2011)

Úvod je jak od Honzy Svěráka (a to nemyslím nijak pejorativně), idylka je rázně ukončena scénou bombardování, která se právem může okamžitě zařadit do zlatého fondu těch vůbec nejlepších a nejpůsobivějších válečných scén... A poté již následuje "klasický" ruský přístup k látce z druhé světové; tedy ultra zlí a podlí Němci v roli bezejmenného cannon fodderu (ne, že bych od Rusů čekal něco jiného, ale překvapili by) a pro Rusko typická značná míra "gerojismu" a patosu. Oboje ovšem film celkem v pohodě ustojí a úspěšně balancuje na hraně ještě snesitelného a nesměšného; a že desítky a desítky scén ve stylu bosý neozbrojený rudoarmějec běží zpomaleně vstříc Wehrmachtu pouze s okenním rámem apod. není zrovna lehké režijně ustát se ctí. Problém je, že se tento styl po hodině přejí a spíše až otupí a to v té zbývající hodině je to stejné, akorát v ještě hojnější míře. Být navíc pokrácena i linie mladšího Akimova, která se neúspěšně snaží být něčím ve stylu Jdi a dívej se, jen na nezbytné minimum, tak je to o třídu lepší. I tak jde ovšem o dobrý film, kdyby to však bylo méně pro ruského člověka a více i pro zbytek světa ocenil bych to více. (05.06.2011)

Film nemá český název, jako obvykle ho česká distribuce opomíjí, tedy volný překlad zní Brestská pevnost. Což už možná leckomu napoví, hlavně těm, co mají v oblibě druhou světovou válku. Roku 1941 se Němci rozhodli zaútočit na Stalinovo Rusko a jedna z prvních bitev se odehraje u města Brest. Obyvatelé tohoto města hrdinně odolávají, jak dlouho však vydrží, toť otázka. O filmu jsem se dozvěděl náhodou, čehož mi je celkem líto, protože se jedná o výborný film a mohl jsem na něj tedy být natěšen. Vyzdvihl bych tudíž práce kamery, celková atmosféra je velmi povedená, film vás prostě vtáhne do děje. Vše je natočeno velmi naturalisticky a vy se snažíte zjistit, co se stane v dalších minutách - možná si říkaté, co se o jedné bitvě dá natočit ve více než dvou hodinách - to se ale budete celkem divit, film uběhne rychle, nikde se nezadrhává, vše je protknuto několika lidskými příběhy obyvatel, s postavami se proste lehce sžijete. Do toho správná nevtíravá hudba, slušné herecké výkony (film totiž nemá žádné ústřední herce, jedná se o obyvatele města, avšak nikdo nijak nevyčnívá nebo nehraje úplně špatně), dobová hutná atmosféra, nalěžitě uspokojivé efekty. Co se Rusům nedá upřít, to jsou jejich válečné filmy, ty opravdu umějí a málokdy narazíte na dobrý válečný film jiného státu (myslím samozřejmě v současné době). Nejedná se o žádný filmový skvost, v současné době jde však o vysoký nadprůměr, který rozhodně stojí za shlednutí. (31.01.2011)