Nevěstinec

Jsem velice zklamaný, rozhořčený a nadšený. Taková je směsice pocitů z této dnešní večerní kino projekce. Zklamaný s chutí s nožem v ruce vykouzlit úsměv na tváři u některých diváků, kteří mi kazili zážitek z tohoto brilantního filmu. Už kdysi před lety jsem přemýšlel, že do kina přestanu chodit vůbec, a tento názor se mi dneska v paměti oživil. Filmy pro kino projekci si často dobrovolně vybírám, film v kině na velkém plátně s kvalitní zvukovou technikou lépe vynikne, díky povaze tohoto umění. Pokud však diváci odmítají být citlivý k filmům a zdůrazňují svojí vlastní sobeckost vyrušováním ostatních diváků, odmítám naopak já v takovém "kurevsky zkurveném" diváckém prostředí film přijímat. Nový film Bertranda Bonella nás zavádí do uzavřeného světa, vybudovaného pro nenaplněné sny, skryté touhy nebo jen rozptýlení mužské pařížské smetánky. Je to svět, ve kterém se plní tajná přání až za okrajem únosnosti, zákazník platí, takže rozhoduje. L'apollonide (Souvenirs de la maison close) je psychologická studie života tamnějších dívek s jejich uměle vytvořeným profesním obalem, který jim postupně rozežírá krásné nitro, přímo souvisejicí se sociálními proměny tehdejší doby. Vyjímečnost filmu spočívá nejenom díky Bonellově citlivé, vysoce kvalitně režijní a scénáristické práci, ale také zvolené narativní konstrukci, výtvarnému řešení či symbolickému ztvárnění. Také však kameraman Josée Deshaiese s delšími, často statickými záběry, oba a také jiní spolutvůrci (např. vybraný stříh či zvuk) do filmu vnesli vyšší umělecký rozměr, při jejimž spojení zapřičiňují naprosté divácké rozplývání ve filmovém čase. [9,5/10] (18.02.2012)

Vynikajúci nápad previesť na plátno neutešenú atmosféru francúzskych "domov lásky" z 19. storočia. Je však škoda, že v snahe po vyspelo pôsobiacom filme, nie je v scenári miesta pre emócie, komplexný silný príbeh, ktorý by sa hĺbkovo venoval jednej dôležitej postave, viaceré spomienky, deje či poviedky len plávajú po povrchu a nemajú šancu zapôsobiť. Bonello sa mohol zamerať len na jednu prostitútku čoby zranenú ľudskú existenciu, s ktorou by sme jej útrapy mohli prežívať. Dve hodiny som sa snažila preniknúť do hniezda živočíšnej rozkoše, no na pár zaujímavých okamihov je ten film trestuhodne prázdny a v divákovi nič nezanechá. (11.07.2012)

Nevěstinec je dekadence a deprese sama. Svět petrolejových lamp, korzetů, syfilis a přehnaných líčidel provází skupinu dívek z proslulého domu s červenou lucernou v Paříži na přelomu 19. a 20. století. Zatímco Coppolová v Marii Antoinettě udala tón, Bonello se stal jedním z mnoha jejích následovníků a rozhodl se přiblížit zkázu a bol tohoto světa za pomoci ahistorické hudby. Střihovou skladbou dal také najevo poněkud jiné vnímání světa a udělal tak dobře. Nekonečně smutné oči zmrzačené Židovky, nikdy nevyplněné naděje Juliiny a jasné představy o získání majetku té nejmladší... to všechno je rámováno téměř hmatatelnými pocity morálního neklidu. (05.12.2011)

"Smějící se žena? Tvář je zohyzděna." Zadání znělo: Natočit pár velice silných momentů a ukrýt je do dvouhodinového filmu o ničem, s rychlostí děje jeden, dva kopulační přírazy za minutu. Povedlo se. Únavné jak dvě hodiny v peep-show. Čumět takovou dobu do kaleidoskopu, byť kozičkového, na ze střípků se skládající nejrůznější obrazce, bez hlubšího smyslu, to chce pevné nervy. Výsledný dojem: záživné zhruba jako handjob poskytovaný samicí lenochoda. No jo no, holt jsem vybral špatnej podnik, prachy v čudu a rozkoš prakticky žádná. Že já radši nešel za helmbrechtnicemi v některém již vyzkoušeném podniku v Plzni: ¶ U poupátka. ¶ U broskvičky. ¶ Pekelná díra. ¶ U boubelatého Zajíčka. ¶ Vlčí klec (mimo provoz). ¶ Růžová ouška - zde pozor, sice luxusní italský podnik Tinto Brasse, ale s nácky a štěnicemi, proto žádné řeči o politice! ¶ Jen dva výstřiky v tomhle Nevěstinci. (03.03.2023)

Nevěstinec je prototyp filmů, u kterých je ze začátku těžké odhadnout, jestli je tak výborný nebo je to ztráta času, ale rozhodně není nikdy obyčejně průměrný. Bohužel v tomto případě jsem se musela přiklonit k té druhé možnosti, ačkoliv mi nevadí bezcílné vyprávění a absence děje, čekala jsem, že tomu konec nasadí nějakým způsobem korunu. Mohlo to skončit nijak, to by by docela sedělo, ale přece (a podle mě zbytečně) se hraje na notu vždycky bylo, vždycky bude, což mě utvrdilo v tom, jak povrchně režisér pojal svůj příběh. Ale atmosféra je zajímavá. (18.03.2012)