Elysium

Docela jsem se těšil na akční scény, jenže kameran je udělal ve stejným duchu jako barman připravuje nápoj pro Jamese Bonda. Matt nám tam sice většinu filmu rajtuje s LCD televizí na hlavě, což je jisto jistě žůžo, ale ještě větší žůžo by to bylo, kdyby to nebylo jen na efekt. Stejně jako ty kovový kraviny co měl na sobě, to měl pro boj s těma plechovkama nebo aby se nerozpad nebo aby si člověk zavzpomínal na Terminátora ? Jako joo, když mě ve dvacetý minutě bodnou nebo střelej do jater, seru na to a dalších 85 minut rubu gorily o metr vyšší hlava nehlava, ale stejně jako Vinnetou cítil, že umře, tak i já cítil určitou snahu něco nám sdělit , třeba, že máme mít stejný práva jako mocipáni aneb jak si Jodie Foster dala nejarogantnější píču posledních deseti let s takovou gracií, že snad byla na stáži u našich politiků. Co mě chybělo asi nejvíc byla větší gradace děje. Je sice fajn, že film je sprostej jak dlaždic a čurákama se to tam heží jak na swingers párty, ale bez emocí prostě hvězdiček není. (28.08.2013)

Jako kdyby Pyunovi narostlo ego a jal se točit Cyborga jako kritiku kapitalistického zdravotnictví. Jen tu chybí Van Damme, céčková upřímnost a jakákoli šance na guilty pleasure špatnost.. Naopak přebývá přebujelé ego samozvaného sociálního kritika,který si neumí přiznat, že točí debilní přímočarý akčňák s černobílými figurkami (a v případě kuního ksichtu ještě zoufale odehranými a směšně siláckými), nezvládá držet styl a do zemdlení (a vyloženě sebemrskačsky) opakuje tři stylistické nástroje. Gradace (hlavně v závěru) hrozně na sílu, finální souboj tragický a bez satisfakce, a radši nemluvit o tom, jak kolikrát trpí i orientace v prostoru a jak je scénář převážně stavěný na oslích můstcích náhody a jen zlomkově příčinně. Asi mě měly rakety země-vesmír v prvních 5 minutách dostatečně varovat, že se bude rozmazávat jen o něco naleštěnější lejno než před 30 lety. A ještě s nosem nahoru. (18.11.2013)

Kdo se těšil na další District 9, bude si po závěrečných titulcích otírat pláčem rozmazané oční stíny a přepudrovávat nos. Nejl se v Holyvůdu nakazil akutním patosem a je z toho, byť skvěle natočené, tuctové a neoriginální předvolební video ČSSD, vyteplené jako přízvuk Šarlta Koplyho, ve kterém se Matt Mnemonic bez jakékoliv invence snaží setřít povýšenecký škleb zkorumpované ministryně Miss Fretčí xicht a ve spravedlivém boji o bezplatnou zdravotní péči zachraňuje holčičky s leukémií. Závěru chybělo už jen to, aby si uzdravená předškolačka skákla s maminkou do útulku pro nějakého toho opuštěného labradora se smutnýma očima a obě se vydaly proti zapadajícímu slunci položit kytku k soše Nelsona Mandely. (10.10.2013)

Hrdé béčko s řadou vkusných propriet a detailů a svižným dějovým kolotočem. Řada věcí však zůstává využita jen z půlky nebo úplně opomenuta (endoskeleton je jen zbytečným lákadlem, uspěchané finále). Srovnání s Blomkampovým debutem ubližuje Elysium hodně. Přerod ze sobeckého člověka z davu v hrdinu lidu je tentokrát velice nepřesvědčivý, Matt Damon v titulní roli nevýrazný a nadhozené sociální téma tak nemá konkrétní podobu a neodráží se v konkrétních situacích (vzpomeňme na Wikusovo sbližování se s „fookin prawns“). Největším kamenem úrazu však bohužel není absence emocí, ale absence pořádné akce. S tou se sice chytře šetří a jednotlivé segmenty jsou pěkně navrženy, ale rozklepaná kamera, rychlý střih a převaha detailních záběrů brání diváku se v akci orientovat, natož si jí užít. Záměrné zastřešení béčkovými hereckými výkony (bez výjimky!) nejvíce pochopitelně sluší démonickému nasranému komikovi Sharlto Copleymu. (29.08.2013)

Socialistický blockbuster? Proč ne. Škoda, že v jádru jediná deviace od klasického Hollywoodu je ta, že všechno je tu naopak. Ti, co chrání status quo jsou hnusní, ti, co se plíží ve špíně a ponížení jsou milí a obětaví lidé. Damon jako Ježíš z periferie neexceluje, ale to po něm ani nikdo nechtěl. Týpek prožraný radiací a prošpikovaný rezatými noži působí tuctově, anti-heroicky a po většinu času kope především sám za sebe, i když na konci pochopí, nač je surikatě hroch. Pohádka se tím hezky uzavře k mé spokojenosti. Podruhé škoda, že rozdíl mezi Bayem a Blomkampem spočívá především v tom, že tu přehrávají týpci jako vystřižení z brazilských sociálních dramat a někteří záporáci mají zjevný politický referent (Jodie Foster tam tu Maggie nacpala skutečně hodně na sílu). V jádru je tak Elysium vlastně dost tupoučké, ale (pro mě) sympaticky "pravdoláskařské". Problém je pro mě tam, kde mnozí vidí excelentní režii. Vidím tam skvostný art / sound design a řadu dílčích pěkných záběrů, které mají ale neobyčejný stylový ropztyl. S trochou nadsázky je to jako mix Města Bohů, Elitní jednotky a čehosi, co bych nazval "Paul Greengrass imituje Paula W. S. Andersona". Některé prvky jsou nedůsledně používané (videoherní záběr "přes rameno" včetně doprovodného blur efektu), navíc neustále přeskoky mezi různými styly jsou na rozdíl od D9 kostrbaté. Kinetické hrátky a úsečné střihy občas ústí v nepřehlednost. Přijde mi že to, co musel Blomkamp ve své prvotině řešit maximálně efektivně a jednoduše tady mohl až zbytečně "načechrávat". Elysium pak ale bohužel ztrácí tah i semknutou atmosféru. Paradoxně čím blíže konci, tím větší zábava, protože jsem tu nesourodost dokázal vstřebat. Podobně jako s Vyměřeným časem: sympatické, ale strašně nedotažené. P.S. Copley kope v tomhle filmu o dvě ligy výš než ostatní... sociopat století. [70%] (21.08.2013)