Elysium

Elysium je kyberpunková pohádka o hrochovi a surikatě odehrávající se ve světě, který může spasit jedině borec s exoskeletonem a USBportem v lebce. Neill Blomkamp natočil film, který lze tak snadno sestřelit, ať už kvůli jeho socialistickému přesahu, nepřehledné akci nebo podivným scénáristickým berličkám, ale tenhle zatraceně špinavý film mi svou atmosférou neskutečně sedl do nálady. (29.08.2013)

Druhé sci-fi v týdnu je na mě vážně moc, ale rendering byl skvělej a nemůžu si pomoct Sharlto Copley hrál Krugera snad líp než Matt. Kdyby to přikořenili víc něčím, co by ve mně probudilo nějaké emoce, tak OK, ale takhle to byl horší průměr, nic víc, nic míň. A doktory tam měli podobný jak u nás na poliklinice, pominu-li hezkou sestřičku Frey. (23.05.2015)

Elysium je v podstatě totéž, jako District 9 - trikově opulentní, poměrně intenzivní a precizně zahraná zaprášená sci-fi, kterou shazuje místy velmi nepovedená akce, podivně záběrování, slabší scénář a především fakt, že obrázky jsou sice hezké teď a tady, ale film po sobě nic nezanechává... Copley je impozantní... (06.10.2013)

Modré límečky Paula Schradera křížené s Total Recall Paula Verhoevena. Expozici má Elysium syrovější než lecjaké artové sociální drama. Z bláta do louže, z louže do sraček. Pracuj tvrdě, zemři v bolestech. Stejně ošuntělé prostředí jako v Districtu 9. Bída, špína, žádný řád (represivní aparát o sobě dává vědět teprve tehdy, pokusí-li se někdo proniknout do světa privilegovaných). Jenom si přejete, aby melodramatické flashbacky nezačaly diktovat tón vyprávění a film se nezvrhnul ve stejně otravnou duchovní příručku jako Atlas mraků. Naštěstí ne. Elysium se svým hezčím já – rád bych věřil, že vnuceným studiem – až do konce, kdy teprve přichází non-plus-ultra idealistické vyměknutí, statečně bojuje. Romantická linie bohužel selhává vinou krátkého času, který spolu partneři na plátně stráví, a zřejmě bylo záměrem, že třídní boj nakonec vyznívá jako silnější motivace než láska. Hlavní cíl a nekompromisní deadline jsou stanoveny s béčkovou přímočarostí: hrdina chce tohle a musí pro to nejpozději za X dnů udělat tohle a tohle. Bonusem pro marxisty budiž, že Maxova mise je nepřímo motivována neférovým zdravotním systémem, přehnanými postihy pro ilegální přistěhovalce a nerovnoprávností občanů, kteří již očividně neřeší rasu nebo národnost, ale pouze sociální třídu (krom toho v příběhu sehraje významnou roli vynášení citlivých dat mocných na veřejnost, což nelze nevnímat jako narážku na aféry Wikileaks a Snowden). Pohoršení některých amerických kritiků nad naivní propagandou Elysia, v němž jsou hodní opravdu hodní, zlí vážně zlí a jakákoli morální ambivalence představuje tabu, považuji s ohledem na mnohem záludnější adoraci kapitalismu ve většině hollywoodských blockbusterů, přinejmenším za krátkozraké. Bez ohledu na jeho ideologickou podstatu a bezelstnost, s jakou ji dává na odiv, Elysium je hlavně brutální, dějově našlapanou kyberpunkovou dystopií s takřka hororovou atmosférou (většina scén s monstrózním Copleyem), obtížně předvídatelným vývojem (postavy jednají nevyzpytatelně, občas se prostě něco podělá a v jednu chvíli je pěkně přechcán také star system) a, bohužel, s vrcholně nepřehlednými akčními scénami. Vyjma extrémně zpomalených záběrů, které jsou cool díky tomu, že jimi Blomkamp neplýtvá, jsem kvůli nadbytku střihů měl vážně problém poznat, kdo komu uštědřil ránu. Proměnlivost směru, který vyprávění volí, dělá z Elysia společně se Světovou invazí a Dreddem jeden z nejvideohernějších filmů posledních let. Konec je stanoven, průběh naznačen, konkrétní podoba akce záleží na hráči (který je zde napůl člověkem a napůl strojem) a jeho schopnostech, a nemusí být tudíž nutně tak úhledně nalajnovaný jako ve standardnějších akcích. Studijního materiálu (ať už by se měl týkat ideologie nebo naratologie) by jistě mohlo být více, ale jako zábava na léto rozhodně dobrý. 75% (09.08.2013)

USB flash hroch, který září vším jen ne štěstím, odstraňuje na Zemi a jejím orbitu sociální nerovnost. Blomkampova „slumová“ forma i cit pro přirozenost a kinetiku akce se ukázaly jako prostředek, který jednak umožní částečně ignorovat tu tupost na cestě za ukončením třídních bojů a taky dostane do hlavy myšlenku, jakpak by to asi vypadalo, kdyby ten fanboy dostal do pazour něco ze série Terminátora (samozřejmě bez stupidního scénáře). Vyšinutý boykie Copley by tam mohl hrát zlý kybernetický organismus, co likviduje protivníky jen pomocí johannesburgského přízvuku.. (13.12.2021)