Konečná

Náramne som sa potešil, keď si za svoj návrat do hlavnej úlohy po dlhých 10tich rokoch Arnold Schwarzenegger vybral film pod taktovkou môjho najobľúbenejšieho kórejského režiséra Jee-woon Kima – vyzuálne veľmi nadaného režiséra drsných príbehov s jemnou dávkou poriadne čierneho humoru. Vo svojom americkom debute je však podľa očakávania umiernený, no The Last Stand i keď sa stal prepadákom, rozhodne nebude robiť hanbu vo filmografii ani jednému z nich. Po čiernom humore neostala ani stopa ale odľahčené prvky našťastie ostali – prestrelka drsných nájomných zabijakov so zástupcami šerifa v mestečku (scénku s Luisom Guzmánom asi poniektorý neprehltnú), inak krásne to rôznorodá a jednoznačne sympatická partia od Jaimie Alexander po Johnnyho Knoxvilla ktorý je asi prvý krát znesiteľný. Vizuálne je film lahôdka hneď od úvodných titulkov až po záverečnú naháňačku s fárami v kukuričných lánoch (milujem naháňačky na autách v kukuričnom poli a práve v Arnieho filme je top =)). (05.03.2013)

Krotká, ale příjemná reminiscence přímočaře akčních osmdesátek, kdy k zábavě stačil správňácký svalovec s rotačákem a nelítostný záporák v megacool káře. Vzhledem ke zřetelně westernovému půdorysu bych v závěru na mostě preferoval střelecký duel místo bitky. A vůbec - místo mostu bych dal jen skokánek, po kterém by záporák přeskočil s autem na druhou stranu, kde by zjistil, že mu Arnie nechal na zadním sedadle překvapení v podobě odjištěného granátu :) (27.04.2013)

Arnold ztvárňuje postavu, která by před padesáti lety velmi slušela Johnu Wayneovi (srovnání s Rio Bravem je nevyhnutelné). Jenomže zatímco Duke bral budování vlastního kultu seriózně, kalifornský ex-guvernér projevuje mnohem vyvinutější smysl pro sebe-ironii, která se dotýká i „nedotknutelného“ tématu patriotismu. Oblíbený terč vtipů představuje Schwarzeneggerův pokročilý věk a pomocí střetů pomalejšího světa odpočívajícího šerifa s akcí napěchovaným světem celostátně hledaných padouchů je vyprávění strukturováno. Konečná je z její comebackové podstaty vystavěná jako návrat k žánrovým tradicím, pročež oldschool metody protřelého strážce zákona nutně přinášejí větší efekt než sebemodernější technika poněkud opožděných agentů FBI (ačkoli také šerif musel kvůli product placementu vystřídat koně za chevrolety). Lehce překombinovaný scénář využívá většiny klišé béčkových akčních filmů (naštvané vystřílení zásobníku, zrádce ve vlastních řadách) a maximálně vytěžuje fetiše dělající Spojené státy Spojenými státy (rychlá auta, silné zbraně). Skloubení westernové nostalgie s hyperrychlou akcí zde přesto funguje o poznání hůře než v Hodném, zlém a divném. Akční scény nejsou – zřejmě i kvůli nižšímu rozpočtu – dost přestřelené, padouch dost výrazný a film náležitě vygradovaný. Všechny vedlejší postavy jenom vyklízejí prostor pro Arnolda, který si bez přehnaného snažení pojišťuje své dávno zasloužené místo v pantheonu velkých akčních hrdinů. Bez něj by šlo pouze o ucházející akční vycpávku večerního televizního vysílání, ve které by zřejmě nikoho nenapadlo spatřovat místy podnětný příspěvek do diskuze o současné vlně retro akcí. S Konečnou se to má podobně jako s Postradatelnými - kdykoli je na plátně akční legenda (zde bohužel jenom jedna), zábavnostní hodnota letí prudce nahoru. Jsem ale přesvědčen, že kdyby měl Kim větší režisérskou volnost, jde o mnohem masivnější akční nášup, u něhož budou snáze rozpoznatelné momenty prostě špatné a špatné záměrně (v duchu naivních akčňáků). Jako nový film s Arnoldem, jakého jej máme nejraději, uspokojující. Jako nový film jihokorejského mistra mnoha žánrů mírné zklamání. 65% (21.01.2013)

Při žádném ze svých častých útěků do Mexika jsem si nepostavil vlastní most, neřídil jsem cokoli s označením ZR1 a ani jednou jsem si s policejním vrtulníkem nehrál na slepou bábu. Z tohoto úhlu pohledu mi zkrátka tento jednoduchý akční film dodal inspiraci a já jsem mu za to vděčný. Vždyť se tam tak pěkně střílelo, jezdilo i hláškovalo, že jsem ochoten velkoryse přehlédnout tu počáteční pohádkovou fantazii, při které bývalý pan guvernér sází spíše na své analytické myšlení než na tradiční bi-, tri-, quadri- a jakékoli jiné cepsy. (16.06.2013)

Tak trochu nadržená filmařina. Jen škoda, že není ještě víc nekorektní. Jakoby se vždycky na poslední chvíli tvůrci (producenti) zasekli a řekli, že tohle nebo tamto je už moc, takže raději trochu ubereme a uděláme krok stranou. Chyba, velká chyba, protože hlavní hrdina stále bez větších obtíží uhraje původního Johna Matrixe. Arnie se tak vrací v oldschoolovém béčku o šerifovi malého městečka poblíž mexické hranice, co srovná do latě partu drogových překupníků, za kterými v luxusní káře míří uprchlý boss, který měl toho času vyčkávat v cele smrti. A nutno podotknout, že onen aktuální model Arnieho stále chutná. Pořád má čich na slušné látky, pořád ví, s kterým režisérem do spolupráce jít. Jede v osvědčených kolejích a ignoruje ty, kteří chtějí pravidla žánru měnit. Vytknout by se dal poměrně dlouhý rozjezd, zamrzí i lehce zakřiknutý dojezd. Ji-un Kim, rodák z korejského Soulu, ale do každé slabší scény přidává řízný vizuál. Novinka Bullet to the Head od Slye (s o dost vydatnějších rozpočtem) dopadla o poznání hůř. Tady za málo muziky dostáváme hodně slušné akce a pořád absolutně spolehlivého rodáka z Thalu poblíž Štýrského Hradce. Lehce nadnesené, ale přesto čtyři hvězdy!! (13.06.2013)