Hněv Titánů

"Leť rovně, ať to dobře vypadá." Asi tak. Další do série trikových jednohubek, které se rodí poslední léta po tuctech a kterým chybí sebemenší snaha o ozvláštnění. Ne, fakt tu není ani molekula něčeho, co bychom v poslední době neviděli desetkrát (a mnohdy lépe). Je to jednoduše další efektní imbecilita, kterou by i Van Damme sestřelil jedním artrózou nasáklým kopem, protože není ani vtipná, ani chytrá, ani debilní natolik, aby tím bavila. Sázka na velká jména v herecké sestavě a štědrý rozpočet stačí patrně jen díky faktu, že cílový divák na podobnou hovadinu zapomene rychleji, než si pustí další. Dočkáme se několika omletých bitek na téma "postmoderní kejklíř versus digitální prasopes", improvizovaného příběhu se spoustou oblíbených motivů na téma "umím vždycky právě to, co zrovna potřebuju" a pak - alespoň za to dík - výborných triků. Průlety tuhnoucí lávou a rubačky se čtyřrukými přisluhovači stojí za to, občas dokonce navzdory tvůrčímu týmu vypadá scéna drobátko esteticky. Postavy jsou humornou přehlídkou ničeho a věčné oslabování/zesilování/umírání Dia bylo stejně poutavé, jako penetrace Kronova krku digitální osinou. Asi bych taky vzteky explodoval. Občas zpoza šutru vykoukne stopové množství nadhledu, bohužel je vždycky poblíž někdo, kdo ho bezpečně zadupe zpět. Být to vtipnější/mít to trochu poetiky/mít to trochu zajímavý audiovizuál/být to totálně přestřelená superblbost.... pak by to na ty tři bylo. Každopádně v kategorii imbecilní fantasy je Hněv pořád lepší, než předchozí Souboj. (09.07.2014)

Digitální jízda, na kterou by se tvůrci stařičkého Souboje titánů podívali jednou a s opovržením by kopii shlédnutého filmu poplivali a rozkopali samotnou zlostí. Co se totiž neudělá po staru, udělá se s digitálem. Digitální orgie jsou to fakt brutální. Možná i proto je film tak hrozně bláznivý a někdy až šílený. Je to ale zábava, zábava, která je v dnešní době aktuální. Vlastně stejně pitomý jako jednička, bonusem je pak kamera, přes kterou divák skoro nic nevidí, ale přesto by díky ní měl mít podle tvůrců pocit, že tam s bohy je a bojuje po boku Sama Worthingtona. I z toho důvodu o hvězdičku dolů. (07.07.2013)

Nepřátelé se rojí jeden za druhým a Liebesman nechává vybuchovat kdejakou hromadu bláta, ale kouzlo vyprchalo. Worthingtonův sveřepý výraz by bez problémů urval i mnohem slabší film, jenže mezi jeho nepřáteli tentokrát panuje trochu rutina a chybí nezapomenutelné souboje typu škorpionů z prvního dílu. Chiméra nebo zúčtování s Kronem potěší, na druhé straně kyklopové nebo Minotaurus částečně působí jako vynucené atrakce, které podle producentů nesmí v antické fantasy sáze chybět. Když ani Rosamund Pike nedokáže úplně uhrát (trochu zbytečně výraznou a nepochopitelně odlišnou) roli přeobsazené Andromedy, je finální dojem až nečekaně smutný. Co jde ale tvůrcům silně ke cti, je nebojácnost v odpravování nadřazených bytostí. Takhle tvrdý rozstřel jsem nečekal a protože nelpím na dodržování Petiškových zvratů (není to dějepis, ale báje), zůstal jsem alespoň z něj příjemně překvapen. Pocit, že tohle hněvivé tažení proti titánům se dalo uskutečnit o třídu lépe, ale zůstal. (25.06.2012)

Hustí týpci z okolí Olympu jsou zrovna v kurzu, neschopnost scénáristů vytvořit novou, vlastní mytologii dlouhodobě trvá, tak proč zase jednou nedosáhnout účelu znesvěcením prostředků.. Prima, jenže chtělo by to nějaké plastičtější postavy a hlavně energii, neboť jestli tohle nebyla bezkrevná digitální nuda, tak ať na mě prcek Kyklop zamrká svým levým okem. Bezradnost scénáře, Agenor plnící funkci Jacka Sparrowa(!) či momenty, kdy rádoby vznešené dialogy Fiennese s Neesonem připomínají hraní Macbetha během besídky v mateřské škole (hned po "O veliké řepě") pak mohou nastolit otázku, proč těch 150 míčů raději nevěnovali krizí zmítanému Řecku? Nebo se snad jedná o cílenou podporu jeho turistického ruchu, tzn. více zahraničních zákazníků pro sítě rychlého občerstvení Zeus Burger a Kronos Grill? (08.07.2012)

S komentářem začnu tam, kde jsem minule končila. Účes hlavního hrdiny tady vypadá jako na zobrazeních řeckých hrdinů, má obsesivní porucha pohledem na hlavu hlavního hrdiny neměla nové podněty. Ne tedy, že by začal vypadat tak, jak jsem si vždy řecké hrdiny představovala, ale dětma nezatopíš. Ne, že by si člověk nepřál tenhle pokus spáchat na Perseově synkovi Heliovi. Mám ráda děti, pravda, u holčiček jsem k nedostatkům shovívavější, tady navíc postava byla díky dabingu obdařena hláskem, který byl sám o sobě zločinem proti lidskosti, ale i pokud odhlédnu (odslechnu?) od tohoto nedostatku a zvážím to, že malé holčičky jsou líbeznější, vychází mi z toho ideální materiál pro posměšky a pokusy. Jak si staří Titáni vypůjčili ze severské mytologie Krakena, nahněvaní Titáni si ze stejného zdroje vypůjčili Soumrak Bohů. Než nastal Ragnarök, bylo třeba diváky uvést do děje. Jak lépe, než pohřbem. Hlavnímu hrdinovi zemřela milovaná družka, čímž si scenárista otevřel cestu k nové milostné linii, bez které žádný film nemůže být. Pokud by se Hollywood rozhodl zfilmovat Boba a Bobka, dějí se věci strašlivé. Perseus bojuje s sám se sebou, chimérou, znovu se sebou, přičemž v boji s chimérou je podstatně úspěšnější, pak sedne na kůň, dodejme že létající kůň, a letí za královnou Andromedou, která, coby princezna bojovnice, s mečem v ruce táhne odněkud někam. Krátce před tím táhl Zeus s Poseidonem za třetím z triumvirátu největších Bohů, aby zjistili, že jejich zatracený bratr překonal příkoří z dětství, s otcem, který je chtěl sežrat, se spřáhl a společně se svým synovcem, Diovým synem, se rozhodl zahájit další kolo rodinných bojů o moc. Takhle vzájemně si o život usilující famílie má vůbec problém. Nejhorší na tom je, že se v lásce a pospolitosti nesejdou ani o Vánocích, protože tenhle svátek přinesla až zvítězivší konkurence. Pána Prstenů připomene nejen glumovitý Hefaistos, ale i entsky působící Kyklopové. Protože jsme pořád v Řecku, držíme se známých artefaktů, ač ty samy o sobě patří jinam, a ocitáme se v bludišti. Tam na nás už na konci čeká božská odměna, otec, strýc a bratr hlavního hrdiny, který svede další z mnoha bojů a lekcí přemisťování, aby po chvíli opět bojoval, tentokráte s dědečkem. Tomu se poněkud vzpříčil v krku a to tak, že dědečka definitivně rozptýlil. Do toho voják z bojových šiků královny Andromedy volal, že mají držet linii. Nechci být přehnaně kritická, ale to si opravdu na dietu vybral šťastnou chvilku. Celkově to bylo tak akčni, až to bylo překombinované. Nemůžu ale odhlédnout od svého upřímného smíchu, když Perseus, o asi dvanáct let a jedno manželství později, směřoval k tomu, k čemu ho čtenáři Petišky toužili dokopat už po jeho prvním boji s Titány. (12.12.2015)