Terapie láskou

"Calm down, crazy!" Možná, že jsem čekala něco trochu jiného, obzvlášť se vším tím humbukem kolem tohohle filmu a Jennifer vyhrávající jednu cenu za druhou, ale vlastně se mi to líbilo. Bylo to trochu jiné, vtipné a celkem dobrý soundtrack. Co ale nepochopím je, proč bylo tolik herců nominovaných na Oscary, hlavní dvojce ještě budiž, ale co ti ostatní? Každopádně zajímavý a dojemný film, i když bych řekla, že nebude pro každého. 4* (01.03.2013)

Anger management zištně nacpaný do rámu romantického pseudodramatu, ze kterého jsem byl přehřátý, jak kdybych měl na sobě Patův igelitový outfit. Taneční číslo mohlo být jedním z emociálních podvrcholů, ale něco tak otřesně zrežírovaného nemusel komentovat ani Marek Eben. Jdu si zobnout lithium, jsem z toho řvaní a levného sentimentu kapánek roztěkaný.. (01.06.2021)

Hrdinové screwball komedií se chovali jako blázni. Hrdinové Terapie láskou blázni jsou. Samozřejmě v mezích amerických indie romancí – čili jde o figurky s výstředním chováním a minimální psychologickou hloubkou, které jsou definované jenom jejich interakcí s bezprostředním okolím. Jemu sem tam ujedou nervy, ona má nymfomanické sklony, oba někoho ztratili. Teď potřebují emocionálně vyplnit uvolněný prostor a najít ztracenou rovnováhu (třeba v tanci). Víc pro pochopení příběhu a zakušení dobrého pocitu v závěru vědět netřeba. Russell vsadil na dobré herce a prudké slovní výměny, nepřekvapí tak, že mezi vrcholy filmu patří scény, v nichž po sobě křičí několik psychicky labilních postav, snímaných roztřesenou kamerou. Nejde ale o další projev „shaky cam“ syndromu. Nervní kamera je využívána v souladu s Patovým postupně tlumeným neklidem. Klidnější jsou scény u psychiatra a určitou harmonii pohyb kamery získává postupným sbližováním ústředního páru, které je však dlouho motivováno zištně, takže jistá nervozita a nejistota přetrvává. Kamera nás i v jiných scénách upozorňuje na to, co si postavy uvědomí teprve později (čtení dopisu), čím je vytvářeno napětí a vyvoláváno očekávání, jež alespoň zpříjemňuje cestu za předvídatelným zakončením. Je potěšující, že scénář oproti mnoha současným komediím nesestává jenom ze Scén a Hlášek a má také pečlivě promyšlenou strukturu (vyklenutý dramatický oblouk, chcete-li) – bez hluchých míst, s finále, v němž jsou svědomitě zužitkovány veškeré motivy. Skutečnost, že hrdina nemá své jednání plně pod kontrolou a kvůli „léčbě“ se musí naučit tančit, nijak neoslabuje důsledně androcentrický narativ (rodiče od Tiffany téměř nepoznáme, ti Patovi podmiňují rozuzlení) a také v jiných ohledech je scénář revizionistický jedině ve vztahu ke screwball komediím. Společenské normy jsou podrývány přenesením léčebného procesu z institucionálního rámce do vnějšího světa, resp. popřením dichotomie mezi „normálností“ a „bláznovstvím“. Oproti klasickým screwball komediím si zde díky realistickému kontextu (léčebna, prášky, agrese) uvědomujeme, že postavy jednají jinak, než jak je v jejich světě zvykem. Ani jedna z nich však nemusí postoupit do normálnějšího světa. Jinými slovy, všichni jsou blázni, jde jen o to, najít toho správného. 75% Zajímavé komentáře: imf, ScarPoul (25.02.2013)

Playbook může být Terapií láskou, když se divák brodí podobnými sračkami jako hlavní hrdina. Jeho následná cesta ven totiž působí reálně a dává naději v lepší zítřky. Pro Russella to bude předčasný vrchol kariéry. Menší problém je obsazení Lawrence. Její výkon je skvělý, ale věkový rozdíl 15 let od Coopera je znát a to ještě hraje vdovu. Veškeré dialogy jsou však úderné a hysterické výlevy zábavné. (18.08.2023)

Skvostná romance, která ví, že ke štěstí se člověk musí holt občas probrodit i sračkama. A že každej má svý slabý místa a traumata, ale o tu zvedačku by se nakonec měl pokusit. Prostě doják jako prase, napěchovanej energií díky virtuózní režii, která si dokonale vodí na blízko herce i na dálku lítající kameru. Nej z letošních oscarovek. „Cítíš ty emoce?“ Cítím... a chci do toho jít, i když se mi chtělo chcípnout. (21.01.2013)