Godzilla

Pohlavní interakce s katolickými pannami bývají většinou pěkný opruz. Už jen vydrápat se na Golgotu aktu samotného je obvykle nekonečná kalvárie. Trochu vám to přiblížím. V místnosti, na její přání zatemněné snad důkladněji než při bombardování, jsem jednou neměl náladu na serepetičky, a tak jsem, možná až příliš směle, na jistou novicku neprudko vybalil jemně parafrázovaného Lukáše 19:10 – „Syn člověka přišel, aby hledal a zprasil, co zahynulo.“ Kontrovala naprosto očekávaným a veskrze amatérským Deuteronomiem 1:37 – „Kvůli vám se Hospodin rozhněval i na mne. Řekla: Ani ty tam nevejdeš!“ Zkušeně jsem se pousmál a než se stačila znovu nadechnout, vmetl jsem ji do tváře v minulosti tolik osvědčenou knihu Žalmů 5:8 – „Já ale díky tvé veliké lásce do tvého domu vejít smím, abych se klaněl v posvátné úctě před tebou ve tvém svatém chrámě.“ Úplně jsem cítil, jak na mě v té tmě až v posvátném úžasu chvíli zírala, načež bylo zřejmé, že je již po krk v osidlech, a vzmohla jen na velmi chabého Judu 1:7 - „Právě tak to bylo se Sodomou a Gomorou a s okolními městy, která se podobně jako tito oddala smilstvu a propadla zvrhlosti.“ V takovémto rozpoložení není nic snazšího, než zasmečovat Janem 1:9 – „Když ale své hříchy vyznáváme, Bůh je věrný a spravedlivý – odpustí nám naše hříchy a očistí nás od každé nepravosti.“ Tady obvykle počítám do pěti, ale tu ránu, jak v náboženském vytržení padla na kolena, jsem zaslechl už u dvou. Byla tam, kde jsem ji chtěl mít! Radostně jsem si promnul ruce, kvapně rozepnul zip, abych kul, dokud je žhavá, nahmatal její rty a vyzkoušel, jestli bych jí Jeremiášem 1:9 nedostal, řekněme, za hranici běžných katechetických praktik – „Tehdy Hospodin vztáhl ruku, dotkl se mých úst a řekl mi: „Hle, vložil jsem ti do úst svá slova.“ Tak nedostal! Vcelku ostříleně mě odpálila Pavlem, Kololoským 3:8 – „Teď ale to všechno – zuřivost, hněv, zášť, urážky i sprosté řeči – odstraňte ze svých úst.“ No nic, rychle jsem zaplašil choutky na jakýkoliv nadstandard, a když už byla na lopatě, nekompromisně jsem ji hlasem hromovým zahnal do postele Ezechielem 32:19 – „Jsi snad lepší než ostatní? Dolů! K neobřezaným ulehni!“ Jakmile to uslyšela, odevzdaně se odšourala do rohu, kde v roláku a džínách plaše zalezla pod dvě peřiny a začala tiše funět. V tu chvíli jsem si však představil, co by mohlo následovat za „bestiální předlouhé multiotvorové tornádo plné potu, ječení, olizování, škrábání, kousání, těch nejsprostších slov a zuřivého střídání nejkrkolomnějších poloh, jaké bych si jen zamanul“ a okamžitě se rozhodl, že na to, abych se nechal dobrovolně ukřižovat, jsem ještě příliš mladý a krásný. Vzápětí jsem zjistil, že Bůh opravdu existuje, protože takovéto vnuknutí mi mohl seslat jedině On! Když jsem totiž rozhrnul rolety, rozsvítil a ona vykoukla zpod peřin ve snaze zjistit, jestli už je po všem tom zapovězeném prznění, hrozně jsem se vyděsil, co to mám v loži za příšernou obludu. Zhnuseně jsem se odvrátil a hlavou se mi příhodně honil jen Job 3:10 – „Své lůno přede mnou měla uzavřít, mé oči ušetřit všeho trápení.“ *** Pokud to nechcete poznat na vlastní kůži až takto drasticky, pusťte si raději Godzilu. Při ní se taky hodinu a tři čtvrtě zoufale zbůhdarma otravujete v naprosté tmě, aby na vás v posledních deseti minutách krátce baflo nějaké hnusné monstrum. (25.09.2014) (méně) (více)