Godzilla

Edwardsova jízdenka do áčkové hollywoodské ligy mi sedla náramně. Vůbec mi nevadila absence ještěra téměř v první půlce filmu, naprosto kvituju ono naznačování přítomnosti něčeho obrovitánského (nadpozemského, božského). Godzillí řev bych pouštěl nešťastníkům trpícím zácpou, to by ty sračky lítaly jedna báseň, vskutku kulervoucí a monstrózní. Slova jako monstrózní, ohromné nebo ultimátní mi jinak skákala v mozku z neuronu na neuron pokaždé, když došlo k nějaké konfrontaci Godzilly s MUTO, docela by mě zajímalo, u kterého wrestlera se ještěrák zaučoval. People´s Elbow Dwayne "The Rock" Johnsona je určitě efektní, avšak Godzillí "Tail Road to Eternity", opravdu zaryl moje nehty do kinosedačky. Následující "Ice Kiss Gilotine" byl onou třešničkou na lahodném dortu. Cesta, jakou Edwards urazil od Zakázané zóny ke Godzille, to je prostě masakr, skutečně jsem si to moc užil, těším se na dvojku ukrutně, s nadšením přivítám další monstra, jen doufám, že se z toho režisér nepodělá a pojede stále podle sebe. Pátou hvězdičku schovávám pro MechaGodzillu :) 160 miliónů dolarů(rozpočet)/508 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (23.08.2014)

Biják, ktorý sa síce vezie v bezpečných klišé, detskej prístupnosti a ničím neprekvapí, ale aspoň drží pokope (Pacific Rim bol odvážnejší a viacej cool, ale dramaturgicky nefunkčný). Na rozdiel od Emmerichovej verzie navyše ctí pravidlá japonského kultu a s hollywoodskymi technickými možnosťami umožňuje arigatovcom užiť si ich Jánošíka tak, ako ho ešte nevideli. Postavy, hoci hrané oceňovanými a v blockbusteroch nevídanými hercami sú druhoradé, podstatná je epickosť a atmosferický vizuál v duchu spielbergovských dobrodružstiev. Toho pripomínaju i konkrétne scény ako úvodný let vrtulníka na ostrov či opakované umiestňovanie detí do každej napínavej akcie. Dnes spokojnosť, pred piati rokmi by to bolo nadšenie. (14.05.2014)

Výživná spielbergovina, ktorá pracuje s tušením neznámeho a ľudským pohľadom na epickú skazu, je v každej scéne plná originálnych režijných nápadov a nádherne graduje k mohutnej deštrukcii. Prvotriedna filmárčina, ktorá niekoľkokrát vtipne ide proti diváckym očakávaniam. Desplatova hudba funguje stopercentne. (22.05.2014)

A mě se víc líbila ta od Emmericha. Možná tím, že jsem ji viděl v tom správném věku, ale prostě tam příšera ničila město a bylo to fajn. Edwardsova vize je mnohem vážnější, což mi neva, ale sralo mě, že se všechny bitky monster odehrávaly ve tmě a nebylo nic vidět. Přitom je vidět, že má Edwards talent a některé scény ve mě zanechaly hluboký dojem (hlavně výsadek za doprovodu divnohudby z Vesmírný Odysey). Hlavní hrdina je sympaťák, jenže jeho nepravděpodobné patálie v pouti za rodinou mě moc nezajímaly. Hodně se mi líbil začátek s Bryanem Cranstonem. Jeho postava měla potenciál. Japonský supervědec totiž celý film jen čumí a vyzvývá, aby nikdo nic nedělal. Každopádně je to lepší, než Pacific Rim. (21.07.2016)

Budou SPOILERy. Jako hrát videohru sestávající výhradně z cutscenes. Postavy slouží víceméně jen k tomu, abychom měli skrze čí oči žasnout nad monstry, což se film snaží zastírat mnohem méně než například Jurský park. Film přiznává, že lidé jsou pro něj důležití převážně coby prostředky fokalizace, takže například nevidíme souboj, kterému zřejmě nebyli přítomni žádní lidští svědci nebo přinejmenším žádná hlavní nebo vedlejší postava (přestože „přízemní“ lidské hledisko zde není dodržováno tak důsledně jako ve Světové invazi). Agence jsou postavy opakovaně zbavovány (nemožnost zachránit manželku, zatčení v zakázané zóně), případně je zřetelně dáno najevo, že proti monstrům mnoho nezmůžou a jejich akce nebudou schopni jakkoli koordinovat. Skutečná moc náleží přírodě a pudům, nikoli racionálně jednajícímu člověku (nehledě na to, zda reprezentuje armádu, vědu, nebo stojí bokem zavedených institucí), který je zde proměněn pouze v zanedbatelnou součást neovládnutelného ekosystému (podobnou bezmoc jako během Godzilly jsem z amerických filmů pociťoval snad jen v závěru The Incredible Shrinking Man). Lidé nemají kontrolu nad přítomností a budoucností (plány jim nevycházejí), mohou se jedině poučit z dřívějška, kteréžto myšlence je podřízena spirálovitá dramaturgie vyprávění s jasně naznačenými paralelami situace, ve které se na začátku ocitá Brody senior a situace, ve které se posléze ocitá Brody junior. Oidipovské schéma s absentujícím otcem je neustálým zpasivňováním lidského protagonisty a předvídatelností jednorozměrných charakterů (film staví na tom nejbanálnějším genderovém rozvržení rolí: žena pečující zdravotní sestřičkou, muž ochraňujícím vojákem) tak jako tak upozaděno ve prospěch pozoruhodné proměny Godzilly, která nese znaky záporáka (nezničitelnost, děsivé vzezření), ale ve vyprávění funguje jako kladný hrdina (jedině ona může znovu nastolit pořádek). Zápletka se za využití člověčích figurek, kauzálně propojujících jednotlivé scény, vyvíjí tak, abychom nakonec stranili monstru, o němž to celé je. Jak jinak by tomu u monster filmu taky mělo být… Abych nezapomněl, film má taky famózní zvukové efekty (stopování monster s pomocí echolokace je ostatně jedním z motivů vyprávění), velmi přesvědčivé efekty vizuální (tzn., věřil jsem, že by kurevsky velká ještěrka mohla vypadat a pohybovat se nějak takhle) a nabízí dechberoucí scény jako z artfilmu, působivé už pouze tím, jak vypadají, jak je v nich obraz sladěn se zvukem (noční seskok). Laťka pro ostatní letní blockbustery byla nastavena monstrózně vysoko. 85% Zajímavé komentáře: Tetsuo, Marigold, Psema, mcb, ScarPoul (16.05.2014)