Pacific Rim - Útok na Zemi

Monstr scény jsou samozřejmě úderné, i když jsem se v těch CG záplavách létajícího plechu a ještěrčích vnitřností místy trochu ztrácel - tím spíš, že k nim obvykle docházelo za tmy a vydatného deště/pod mořskou hladinou. Podobně jako u malinko vtipnějších Transformerů mi tady však nebývale lezli na nervy snad všichni lidští gerojové, přičemž ten hlavní (Charlie Hunnam) byl z kategorie nestravitelných. Ani charisma Idrise Elby, které mě spolehlivě válcovalo v Lutherovi a The Wire, se tady moc nedostavilo. V konečném důsledku vás tak střídavě bije do očí triková technologie a do uší dialogy postav, jejichž plasticitu byste graficky znázornili úsečkou. Je vhodné poznamenat, že se jedná o druhý hollywoodský scénář pera mistra Travise Beachama, přičemž tím předchozím byl svým způsobem jedinečný Souboj Titánů - od teď si budu na jeho jméno dávat setsakramentský pozor. 40% (29.05.2014)

Toto išlo úplne mimo mňa. Vlastne ani poriadne neviem, prečo nedám iba 20%. Podobne ladené vtákoviny, kde je viac trikov, ako hercov, ma spravidla vôbec nezaujímajú. Zďaleka najlepší je Idris Elba a aj on je neznesiteľný. Po vizuálnej stránke nič revolučné. Nič, z čoho by vám vypadli oči z jamiek tak, ako keď ste prvý raz videli Spoločenstvo Prsteňa, Jurský park alebo Matrix. limyslím pozitívne. Množstvo trikov, ale jednak škaredé, jednak nerevolučné a jednak spravidla umiestnené do tmy, dažďa alebo aspoň mora (čiže nevidíte takmer nič resp. neorientujete sa v tom, čo sa práve deje). Ale dobre no, tých 40% si to zaslúži. Napríklad je tu zábavný Ron Perlman. Takisto univerzum je vcelku pozoruhodné (radšej, než tento film, by som si pozrel mystifikačný dokument o Kaiju a ich dopade na náš svet). A bavilo ma finále v inej dimenzii. A titulková scénka. Skrátka, pár vecí by sa našlo. Filmu ale dominujú dlhé trikové súboje, ktoré sú krajne nudné a nezáživné. (15.11.2016)

Pacifik Šprým, aneb kterak Býk z arény pohádek o dětech pro dospělé spadl do Zálivu znečištěného dolarovou skvrnou a utonul v něm.. Klání mezi Jágrem transformerem a Pikaiču z jiné dimenze jistě přinese desetiletým chlapcům doposud nepoznané šimrání v podbřišku, načež tatínkům, neschopným čelit marketingovému tlaku, provane prkenici nákup figurek, jenž budou za pár měsíců pokryty prachem zevšednění. Potud splňuje del Torův „Bigger, Stronger, Dumber“ blockbuster svou úlohu dokonale, ale pro ty, co jsou na: „Udělej si boxera z kontejnerů!“, či: „Prašti jej tankerem!“ už příliš staří, zůstává jen možnost odjet na Elbu plus festival klišé, prázdných frází, absolutně zbytečného 3D a na poměrně kulervoucí téma (aspoň ty malé, japonské) stěží uvěřitelné sterility. Klidně to mohlo skončit, že helikoptéry proletí nad záchranným modulem ve formaci tvaru srdce, ale to už si asi Guillermo řekl, že zas až tak velká hollywoodská kurtizána být nemusí.. (18.07.2013)

Pokud spadáte mezi cílovku (nebo máte dostatečný přehled), můžete PACIFIC RIM - ÚTOK NA ZEMI sledovat jako vysokorozpočtovou hranou podobu mecha a kaidžu eiga subžánru, zaštítěnou vážně se neberoucí variací na vojenská (melo)dramata. Musíte ale přistoupit na to, že postavy nejsou ničím víc než pouhými archetypy, které sice procházejí vývojem, ale ten není nijak psychologicky komplexní a je snadno předvídatelný. Podstatné jsou totiž mecha (obří stroje, které jsou ovládány zevnitř lidmi, jež musí být kompatibilní) a kaidžu (příšery upomínající na japonskou tradici, kterou v kinematografii popularizoval Ishirō Honda, ale čerpající i z poetiky klasických amerických monster filmů, na nichž se podílel Ray Harryhausen)._____ Myšlenkové a emocionální propojení mezi vojáky ovládajícími mecha je chytrou zkratkou, jak představit protagonisty, a zároveň vede k většímu napojení na hrdiny z divákovy strany, protože vzpomínky, vztahy a rozpoložení postav ovlivňuje cíl (zničení mimozemských parchantů). Způsob snímání akce v tzv. americkém plánu (od kolen nahoru) a kompozičně i umělecky nasvícené scény (různá barva umožňuje odlišit mechy a zároveň na sebe strhává pozornost) obří stroje i přišery dělají větší a atrakce s nimi jsou o to opojnější._____ Tato přímočarost bezchybně šlape první tři čtvrtiny, které mají jasný cíl (likvidace kaidžu před zavřením mecha programu) a které staví na paralelním vývoji dvou traumatizovaných postav. Spolu s prequel komiksem funguje film jako jeden celek, vyprávěný napříč dvěma různými médii, s nedůsledností v dávkování informací (čtenáři vědí, jak se to má mezi Mako a afroamerickým velitelem, není třeba zpomalovat vývoj kvůli oddálení odhalení). V poslední čtvrtině se ale řekne, že vše je jinak, k čemuž se použije odhalení z k dosavadnímu dění paralelně rozvíjené linie výzkumu - vyšetřování vědce. Ze snímku s dvěma protagonisty se stane "ansámblovka". A z významově prosté podívané dílo o nutnosti spolupráce mezi národy a rasami, které přejde od mecha a kaidžu eiga subžánru, jakožto hlavních inspiračních zdrojů, k (potenciální spoiler) americké filmové a literární tradici sci-fi s dinosaury a cestováním za pomocí červí díry (konec potenciálního spoileru)._____ Kdo dává přednost klasicky odvyprávěným snímkům, bude mít nejspíš problém s popsaným přeuspořádáním, ale bude rád za uzavření všech vypravěčských linií, zužitkování volných motivů a za významový přesah připravovaný během hodiny a půl změnami ohnisek mezi několika vedlejšími "figurkami". Kdo ale rád vyprávění napříč několika médii, bude poslední půlhodinu považovat za poněkud zbytečnou potřebu dostávat konvenčním požadavkům kladeným na blockbusterovou produkci._____ Více k neprávem podceňovanému snímku v recenzi Blu-ray vydání, které po obrazové a zvukové stránce představuje demo materiál a po bonusové zaujme svou profanouškovskou rétorikou, jíž jsou uzpůsobeny i všechny features. (23.12.2013)

Mohl to být ve svém ranku výborný film, ale má dvě zásadní úskalí. Na jedné straně je vědomě slátaný z jiných filmů, což ale činí z postav spíš věšáky na pár vlastností a funkcí než charaktery. Na druhé straně je rozpadený strukturně, takže po devadesáti minutách de facto skončí... a pak zase pokračuje, žel mnohem hůř. Detailněji se tomu věnuji v kritické analýze na Douglasových poznámkách. (12.07.2013)