Prometheus

Kur.. Tak dobře, budu slušný, ale napíšu pouze fuj! Prometheus, ať už osobou režiséra, který stál na počátku vetřelčí ságy, nebo velmi šikovnou reklamní kampaní na internetu s dobře dávkovanými videi a rozhovory nebo dohady o stupni přístupnosti sliboval mnohé a žánrové fanoušky dokázal navnadit na nejvyšší stupeň očekávání. První ohlasy byly sice vlažné, ale to jsem přikládal právě na vrub nerealistickým vyšponovaným očekáváním. Takže co říct k viděnému - opravdu se o tom těžko píše, protože tohle se opravdu musí vidět. Svoje zklamání opravdu nemůžu připsat velkým očekáváním a byl jsem připravený na nedokonalý film. Pokud ale chcete z tohohle snímku radost, vzdejte se jakýchkoli asociací s původním Vetřelcem a připravte se na to, co trefně napsal v úvodní větě svého komentáře POMO. Je to skutečně duševní bratříček Vetřelců a Predátorů. S neuvěřitelně, ale opravdu neuvěřitelně, pitomým scénářem, děsivě hloupými dialogy a zcela nelogickým chováním prakticky všech zúčastněných. Celé to zachraňuje skvělý vizuál - úroveň triků se od konce 70. let pochopitelně fantasticky zvedla, rozpočet měl Scott taky víc než slušný a je to z Promethea znát. Protože áčkových vysokorozpočtových sci-fi se natáčí minimum, nemá Prometheus ani nikterak velkou konkurenci. Je škoda, že se režisér smířil s takovým maglajsem a nesnažil se aspoň o nějaký kompromis, protože tohle opravdu kompromis není, to je naprostá rezignace na původní vyznění a atmosféru Vetřelce. Najdete tam sice všecko od mimozemšťanů přes mutanty po vetřelčí miminko, velkolepé kosmické lodě, akci a umírání, ale výsledek je ubohý. Tohle je letní blockbuster, který od svých diváků nečeká ani minimum mozkové činnosti. Noomi Rapace se novou Ripleyovou nestane a to ani ne tak proto, že by neměla herecký potenciál, jako spíš pro nemohoucnost postavy z důvodů lobotomie u scénáristického týmu. Předchozí čtyři Vetřelci byli sice v každém ohledu odlišní, ale navýsost osobití a v podstatě mě i přes kolísání kvality a určité logické lapsy ani jeden nezklamal. Prometheus je průšvih především pro děsivou nekonzistentnost filmu, kde se sešly desítky motivů, které scénáristi prapodivně splácali dohromady. Celkový dojem: 25 % za ten ohromující vizuál a za kvalitní marketing. Dodatek s týdenní prodlevou a jako reakce na probíhající prometheovskou diskuzi a četné komentáře... Přiznám se, že pokud v letních měsících navštívím kino, činím tak vždy se zpožděním, abych vynechal reklamní masáž na blockbustery, které nás v onen čas masivně bombardují. Jsou totiž natolik blbé, že i pouhé upoutávky na mě působí skličujícím dojmem. Před zhlédnutím Promethea jsem byl nucen sledovat amerického prezidenta, jak mrštně skáče jako opice a na potkání likviduje krvelačné upíry. Vzápětí se na mě z vodovodního sifonu pokoušela vrhnout zmutovaná piraňa a já jen toužebně čekal, až se objeví něco, co dává hlavu a patu. Ridley Scott nikdy nenatáčel velké umění a jeho rané filmy, jako byl Vetřelec nebo Blade Runner, pochopitelně neměly ten záměr, s jakým natáčel Tarkovskij svého Stalkera nebo Solaris. Měl ale jednu obrovskou zásluhu - dokázal, že žánrové filmy (jmenovitě sci-fi, ale můžete to projektovat na jakýkoli žánr) můžou být zábavné ale zároveň chytré a můžou oslovit ty nejširší masy diváků. Scott vyšel z braku, ale dokázal ho povýšit na mistrovské dílo. O několik desítek let později se pokorně na stará kolena k tomu braku vrátil, protože natočil opravdu hloupý film. Když se podívám na vetřelčí ságu s odstupem, pak nejlepší je jednoznačně dvojka, byť Cameronovo militaristické drama mi duchem není tak blízké jako atmosférická jednička. Vetřelci mají kvalitní scénář, přitažlivé postavy, dynamický děj a schopné herce. Srovnejte si i toho posledního vojáka určeného v první akční scéně k likvidaci s těmi zoufalci, které nám Prometheus předkládá jako členy posádky. V prvním případě mají i vedlejší postavy jasně propracovaný charakter, v tom druhém se ani o hlavních postavách vlastně nic nedovíte. Hned za Vetřelci se dá postavit původní Scottův Vetřelec, který sice, co se triků ale i vývoje žánru týče, doba lehce poznamenala, ale díky vizuální stránce, hereckému obsazení a atmosféře jde stále ještě zaslouženě o legendární dílo. Trojku poznamenal nedostatek finančních prostředků, který se projevil v menší výpravnosti i ve volbě scénáře zasazeného do neatraktivního prostředí věznice, ale přiznejme si otevřeně, nepřízeň fanoušků zapříčinila i tahy, které vedly ke ztrátě nejoblíbenějších postav z minulého dílu a smrti hlavní hrdinky. Jinak jde pořád o chytrý a velmi dobře natočený film, který je ozdobou svého žánru. Čtyřku, která byla prozatím nejslabší, poznamenala volba režiséra, který směřoval od počátku někam jinam a natočil vlastně film, který vetřelčí mytologii ironizuje a staví na hlavu. Je to podobné, jako byste Michaela Baye nechali natáčet Hamleta, Johna Woo Baladu o Narajamě nebo Tarkovského Noční můru v Elm Street. Pořád to byl ale, pokud jste byli ochotni přistoupit na režisérovu hru, nadprůměrný film, který sice s původním Vetřelcem měl společné už jen příšerky, ale zase - nebyl hloupý. V Prometheovi neselhává jen druhá akční polovina, je blbý i svou mytologií, svými dialogy, svou doslovností, svou neschopností imaginace, hereckým obsazením (s výjimkou Fassbindera a částečně Noomi), zkrátka a dobře s výjimkou vizuality a hudby prakticky vším. Následná diskuze, která se pokouší hledat významy, které prostě film nemá, je u filmu, který je tak doslovný, spíš reakcí na to, že obrazy díky pitomému scénáři jaksi nedávají smysl. Prometheus je ultimátní áčkový brak s velkým rozpočtem a promakaným vizuálem. Spousta béčkových produkcí svou chytrostí Prometheus o několik tříd překonává. Jak je vidět, je nemálo diváků, pro které chytrost filmu není podstatný prvek při hodnocení. Konec konců, u hloupého filmu si snadno můžete nahonit své ego. Scott měl jako koproducent nepoměrně větší tvůrčí svobodu než jeho předchůdci a spáchal filmový zločin. Áčkové sci-fi je dneska popelkou, protože vyžaduje velký rozpočet, ale obvykle se neumí obracet na tzv. rodinné publikum a na ty, kteří mezi diváky převládají, tzn. na teenagery. Vůbec není náhodou, že se natáčí desítky komiksových adaptací se superhrdinskými postavami, kdežto desítky a stovky význačných literárních děl v žánru sci-fi zůstávají stranou. Vyžadují vzdělanější publikum a jsou komerčně méně zajímavé. Jenom dvakrát měli režiséři šanci udělat sci-fi žánrovku bez kompromisů a v obou případech to podělali. Vedle Promethea to byla obě pokračování Matrixu... (07.06.2012) (méně) (více)