Milí lidé

Ok, tak tohle byla i na skandinávský film jízda. Nejdříve jsem měl pocit, že se dívám na jeden z nejdepresivnějších filmů, co jsem kdy viděl (chceme-li se pohybovat v dánských výsostných vodách, pak téměř trumfne i Umění plakat), pak se ale můj pocit změnil v úžas, že vidím tu nejbizarnější romanci, se kterou jsem se kdy setkal, poté ovšem přišlo finále a úplně mne odbouralo, je z něho totiž cítit, že jde o DÁNSKÝ film, který v sobě propojuje jak ono povinné depresivní ladění skandinávských snímků, tak ale ilustruje fakt, že zrovna národ dánský je národem sexuálních úchylů (když to pojmu globálně, tak asi není náhoda, že právě tam začínají evropské dějiny zoofilní pornografie, jak jsem kdysi vyčetl v Reflexu, a spolu s Nizozemskem se tu objevují snahy prosadit pedofilii z aktivistických hnutí do systému politických stran - viz Dánská asociace pedofilů). Snad žádná z postav tu není normální, scénář je hrubě překombinovaný, ale díky tomu odzbrojujícímu finále a celkové atmosféře se nelze zbavit výše popisovaného pocitu. Milí lidé z Dánska... Nejdepresivnější romantický film... (20.03.2012)

Exkluzivní hitparáda dánských pervertů, která dá mnohým místním recenzentům naději, že v tom nejsou sami. Pro nás, co již ze statistiky víme, že po honění v parku obvykle následuje ejakulace, co běžně používáme kouli do huby, aby ta paní, se kterou žijeme, alespoň na chvíli zmlkla, co považujeme za chvályhodné, když naše děti sem tam někoho přeblafnou na hajzlu v nádražce, aby si přivydělaly na studium a co neshledáváme závadným, když kočičce chybí nějaká ta končetina, protože je pak o pár kilo lehčí a dá se s ní při tělocviku lépe manipulovat, trochu předvidatelné a umírněné, nicméně i tak se z toho budou mnohé prudérní titulkářky docela červenat. (02.03.2012)

„Milujete svého syna?“ - „Doufám, že zemřu dřív než on.“ - „Jistě, ale milujete ho?“ - „Vždyť jsem vám právě odpověděl.“ Dle zdejších ohlasů jsem byl raději připravený na všechno. Přesto mě film několikrát překvapil. Ostatně už prolog naznačí, že tenhle snímek bude trochu jiný. Na hlavní postavy (z nichž má každá nějaký ten svůj „problém“) se valí jedna tragédie a průser za sebou, ale konstantní deprese se přece jen nekoná. Místy totiž černý humor spolu s absurdností scén překlápí snímek do tragikomedie, takže jsem se nejednou pobavil (ano, vím, skončím za to v pekle…možná). Každá z postav je nicméně ve své (ne)obyčejnosti tak sympatická (nebo spíš politováníhodná?), že vás zajímá její další osud. No a pak přijde konec (jakkoliv nepravděpodobný), který celému filmu tvoří to nejgeniálnější „zastřešení“, jaké vůbec mohl mít (prakticky celý jsem ho prosmál, jak mi bylo společně s hlavními hrdiny královsky trapně). Škoda, že už má režisér na „účtu“ jen těžko sehnatelný Swinger, protože tímto počinem, který hodnotím silnými 4*, mě hodně zaujal. (14.10.2018)

Od úvodu až do úplného záveru, na vlne neskutočného sarkazmu “nesúci” sa snímok, ktorý ma spočiatku tematicky príliš nenadchol. A zrejme práve preto, som pochopenie vo svojom vnútri, hľadal akosi ťažšie ako inokedy. Vysoké hodnotenie ale chápem (!), lebo s niečim obdobným, originálnym, sa divák tak často veru nestretne. Kým si to iní “užili”, moja osobnosť z počiatku pomerne solídne trpela. Odstupom času som si napodiv akosi “zvykol”, pričom záverečné rozuzlenie rapídne zlepšilo moje dojmy. Dáni sú svojou tvorbou skrátka “iní”, a i keď pre tento krát minuli moje zmysly, ich tvorba si rešpekt plne zaslúži. (08.05.2018)

Druhý netradiční povídkový film o sexu, který jsem v poslední době viděl, přičemž každý reprezentuje jiný stupeň scénaristické odvahy. Zatímco Australani se s tím v The Little Death nepárali, Dánové se s tím neserou. Storky jsou podané hezky natvrdo, jako by vás někdo přetáhl robertkem přes hubu. "Milí lidé" končí - v trierovském stylu - jako bizarní, hořká komedie, což je skvělá katarze po ultimátní, skandinávské depce, která na diváka padne na začátku filmu. Taneček kolem stromečku 10/10. (03.04.2015)