Nic k proclení

Nejen po Novém roce na uvítanou (byť u mě s malým zpožděním) fajn komedie i s obohacujícím poznáním, že 1. leden 1993 přišel s jistými změnami v rámci státních hranic nejen mezi tehdy vzniknutými ČR a SR. Z výrazné části u mě Nic k proclení uspělo, neboť jsem se zasmál nad mnoha svižně a vtipně rozehranými absurdními scénami na pozadí zrušení celnictví, které má za následek růst příležitostí pro kriminálníky i nutnost nasazení policistů současně, rozproudí šílenou pomyslnou válku mezi Francouzy a Belgičany v mnoha vypjatých střetech běžných lidí ze dvou sousedních národů. Tyhle slovně „válečné“ dialogy jsou skvěle napsané, užíval jsem si i některé jazykové vtípky a sedla mi i hlavní dvojice herců v zastoupení obou národů (Francouz Dany Boon a Belgičan Benoît Poelvoorde). Vysokou laťku ale snižovala vztahová romantická linie, jež už takovou originalitou neoplývala a po zábavné stránce za zbytkem často v mých očích zaostávala. Žánrová směs, v níž ke konci pak plně vrcholní i akčí krimi rovina, na mě tak ne vždy úplně dohromady fungovala a film se mi ve finále pocitově zdál jako poněkud dlouhý. [70%] (03.01.2024)

Milá a pohodová komedie si bere na mušku nesmiřitelný "rasizmus" mezi Francouzy a Belgičany.. Celkový dojem hodně zvedá nahoru výkon dvou hlavních představitelů v rolích celníků ze sousedících zemí. Poelvoorde i Boon byli perfektní, vypadá, že si natáčení dobře užívali. Julie Bernard coby belgická přítelkyně Francouze Boona se mi taky moc líbila, ráda bych ji ještě v nějakém filmu viděla. Akorát mi na konci chyběla reakce jejího tatínka na nastávajícího zetě. Ale to už by se pak možná z komedie stala strašlivá tragédie:) (21.03.2014)

Pohodové, vtipné, o posledních dnech celníků na společné belgicko-francouzské hranici, o obrovské akčnosti Belgičana, jež k smrti žabožrouty nesnáší. a tak jim v tom malém, společném městečku zatápí, jak to jen jde. Jenže -úhlavní nepřítel se již před rokem zamiloval do jeho sestry zcela na zapřenou, pak se zpacká drogová akce, hranice padnou a vzniknou společné celní motorizované hlídky.Tudíž pokud chcete oddychový film, kouzelné exteriéry, slušné herecké výkony a dobrý dabing, jen do toho .-) (03.12.2014)

Ruben Vandevoorde je šťastný muž. Narodil se jako občan Belgie, nejskvělejší země na světě. A není ctihodnější poslání než dělat celníka a bránit hranice zbožňovaného království proti jeho největším nepřátelům - Francouzům. A taky drogovým pašerákům. Bohužel pro Belgii a jejího Valonského ochránce nastaly zlé časy. Blíží se Schengen a s ním invaze nájezdníků ze zkaženého jihu. Chudák Ruben byl navíc převelen do mobilní mezinárodní patroly a dostal nového kolegu Mathiase - Francouze milujícího vše galské. A Rubenovu sestru. Z tohoto třaskavého námětu ukuchtil hrající režisér Dany Boon milou komedii utahující si z nacionalismu, patriotismu, kulturních stereotypů, lidské omezenosti a tendence brát věci zbytečně vážně. Boon je skvělý jak před kamerou, tak i za ní, jeho parťák mu zdatně sekunduje, vtipy jsou srozumitelné i pro ty kdo viděli obě země maximálně na mapě a tak je o zábavu postaráno. (20.08.2011)

Ach, špičkování Francouzů a Belgičanů? Člověk si zpočátku říká, že to nemůže být vtipné, navíc když nezná jejich historii. Ještě ze začátku se ten humor jeví dost přehraně. Ovšem pak jsem začal dost dobře bavit, s filmem najel na stejnou notu a výsledný dojem je moc příjemný. Dany Boon umí točit opravdu vkusné oddychovky, kde je mimo humoru i lidskost, trocha výbuchu smíchu, trocha dojetí a výsledný mix se moc pěkně sleduje.. No a Nic k proclení (i přes pár hlušších míst) není vyjímkou a moc rád jsem se jím nechal potěšit. (01.07.2020)