Rien à déclarer
Nothing to Declare
Režie:
Dany BoonScénář:
Dany BoonKamera:
Pierre AïmHudba:
Philippe RombiHrají:
Benoît Poelvoorde, Dany Boon, Julie Bernard, François Damiens, Karin Viard, Bouli Lanners, Olivier Gourmet, Eric Godon, Zinedine Soualem, Guy Lecluyse (více)Obsahy(1)
Francouzi a Belgičané – co mají společného kromě hranice? První leden 1993. Ne všichni vítají zrušení hraničních kontrol mezi Belgií a Francií. Zvláště celníci, nejenže přijdou o práci, ale tím, že nebudou moci do poslední kapky krve hájit francouzskou či belgickou zem, jako by ztráceli smysl života. Avšak bez dozoru se neobejde žádná hranice ani v době nejtužšího míru. A proto je vytvořená společná mezinárodní belgicko-francouzská hlídka. Navzdory svému nepřekonatelnému odporu, usedají oba věční rivalové do poněkud obstarožního auta, protože ani jedna země nemá peníze na společné vybavení. (Česká televize)
(více)Recenze (56)
Před samotným komentářem bych moc rád poděkoval uživatelům Enšpígl, Snorlax a emma53. Holkám proto, že to Enšpíglovi doporučili a Enšpíglovi proto, že to poslal dál. Díky nim jsme totiž dali naprosto boží francouzsko-belgickou komedii, která je zároveň občas dost nekompromisní. Dany Boon a la Francouz jede na pohodu. Ale Benoît Poelvoorde jakožto Belgičan je fakt brutální. První půlka byla vygradovaná tak, až jsem myslel, že se takhle dobře už nikdy v životě nezasměju. Druhá půlka ale jako kdyby byla vyměněná. Kadence fórů se totiž rapidně zúžila. I tak ale uznávám, že tak povedenou komedii jsem hodně dlouho neviděl. Vlastně jsem ani nevěděl, že tam tahle rivalita je. Tak teď už to vím a ještě budu mít na co vzpomínat. ()
Téměř geniální komediální záležitost. Kdyby i druhá polovina byla taková nálož gagů a humoru, jako ta první, u které jsem se řezal smíchy už od první vteřiny, nedokážu si představit, jak bych dopadl. Možná, že bych se smál ještě teď a nebo bych už dávno smíchy zemřel. Druhá polovina ale už přece jen musela trošku pořešit děj, který byl vynikající, jen ta romantická zápletka tam byla místy trochu na škodu (ale měla svůj perfektní smysl). Dany Boon je perfektní, ale Benoit Poelvoorde je ještě stokrát lepší. Lepší komedii jsem už hodně, hodně dlouho neviděl. Nic k proclení je moje nová láska, kterou budu doporučovat na každém kroku. Vynikající. 85%. ()
Skvělá Francouzská komedie s originálním nápadem týkající se uzavření hranic, což nevyhovuje celníkům, protože příjdou o práci. V hlavních rolích naprosto excelentní rasistický a silně vlastenecký Benoít Poelvoorde, který zde dává najevo svůj komediální talent a potěší i Dany Boon, který je spíš typický ňouma. Film je velmi poučný,co se týká rozdílů mezi Francií a Belgií a netušil jsem, že tam panuje tak velká nesnášenlivost. Vtipné, poučné i dobře zahrané. 85% ()
Vítejte u Chtisů byl natolik úspěšný film, že to Boonovi kapánek vlezlo na mozek, což se projevilo tak, že blbec Francois Pignon, kterého tehdy hrál v divadle, začal mluvit severofrancouzským nářečím. Z toho důvodu se rozhodl, že se na sever vrátí a pokusí se na svůj předchozí úspěch navázat. Ani u Ch'tisů jsem nebyl nadšený tak jako někteří a tady to je ještě o stupeň horší. Když polovinu filmu vyplňuje romantická linka, ke které samotná zápletka (rivalita Francouzů a Belgičanů) pochopitelně svádí, není to zrovna zábavné. Ještě více mě štval Poelvoorde, a to především v první půlhodině snímku. Zbytek filmu ale poskytuje celkem slušnou zásobu legrace a objevují se také některé známé tváře z Veberových filmů. A ani hudba nebyla k zahození. 65% ()
Pohodové, vtipné, o posledních dnech celníků na společné belgicko-francouzské hranici, o obrovské akčnosti Belgičana, jež k smrti žabožrouty nesnáší. a tak jim v tom malém, společném městečku zatápí, jak to jen jde. Jenže -úhlavní nepřítel se již před rokem zamiloval do jeho sestry zcela na zapřenou, pak se zpacká drogová akce, hranice padnou a vzniknou společné celní motorizované hlídky.Tudíž pokud chcete oddychový film, kouzelné exteriéry, slušné herecké výkony a dobrý dabing, jen do toho .-) ()
Reklama