Rien à déclarer
Nothing to Declare
Režie:
Dany BoonScénář:
Dany BoonKamera:
Pierre AïmHudba:
Philippe RombiHrají:
Benoît Poelvoorde, Dany Boon, Julie Bernard, François Damiens, Karin Viard, Bouli Lanners, Olivier Gourmet, Eric Godon, Zinedine Soualem, Guy Lecluyse (více)Obsahy(1)
Francouzi a Belgičané – co mají společného kromě hranice? První leden 1993. Ne všichni vítají zrušení hraničních kontrol mezi Belgií a Francií. Zvláště celníci, nejenže přijdou o práci, ale tím, že nebudou moci do poslední kapky krve hájit francouzskou či belgickou zem, jako by ztráceli smysl života. Avšak bez dozoru se neobejde žádná hranice ani v době nejtužšího míru. A proto je vytvořená společná mezinárodní belgicko-francouzská hlídka. Navzdory svému nepřekonatelnému odporu, usedají oba věční rivalové do poněkud obstarožního auta, protože ani jedna země nemá peníze na společné vybavení. (Česká televize)
(více)Recenze (56)
těšil jsem se na poctivou klasickou střeštěnou francouzskou zábavu a vyklubala se z toho jen přihlouplá, maloměšťácká a šovinistická komedie, u které jsem se většinou jen trapně pousmíval. Tento styl humoru, kdy se vzájemně lidé shazují a pomlouvají, mi opravdu nesedl. Pro mě velké zklamání na pomezí 1-2 hvězdiček. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
Skvělá Francouzská komedie s originálním nápadem týkající se uzavření hranic, což nevyhovuje celníkům, protože příjdou o práci. V hlavních rolích naprosto excelentní rasistický a silně vlastenecký Benoít Poelvoorde, který zde dává najevo svůj komediální talent a potěší i Dany Boon, který je spíš typický ňouma. Film je velmi poučný,co se týká rozdílů mezi Francií a Belgií a netušil jsem, že tam panuje tak velká nesnášenlivost. Vtipné, poučné i dobře zahrané. 85% ()
Bude to znít možná jako klišé, ale Nic k proclení je opravdu velmi, velmi příjemná komedie. S výborným dabingem, perfektními herci a celou spoustou opravdu vtipných situací, které dokážou od srdce rozesmát. Velmi vydařená ukázka toho, že když člověk hledá, může najit kvalitní film, který zase až tak moc lidí nevidělo. Tenhle je toho jasným důkazem. ()
Snímek jsem si vytipoval jako vhodný ke společnému zhlédnutí se svojí partnerkou. Jenže po zhruba 15 minutách to vzdala s prohlášením, že se raději bude věnovat domácím pracem. Já jsem statečně vytrval až do konce už jen proto, že alternativa úklidu domácnosti ve mě vyvolávala pocit nervozity. Nicméně láskou ani sympatiemi jsem k téhle francouzské komedii o celnících, které postihla pohroma Evropské unie bez vnitřních hranic, nezahořel. Přitom nejde o nic urážlivého, hloupého nebo vyloženě nefunkčního. Na druhou stranu, pokud televizní stanice nasadí titul ve všední den na 9.30 dopoledne, o diváckém potenciálu si nedělá ani ty nejmenší iluze - zkrátka trhák to nebude. Humor uplatněný ve filmu mě neoslovil pro svou přílišnou doslovnost a přímočarost. Mám navíc rád, když je takový humor prezentovaný civilně. A tady se pro větší efekt přehrávalo o pár procent víc, než považuju za rozumné. Celkový dojem: 45 %. ()
Vítejte u Chtisů byl natolik úspěšný film, že to Boonovi kapánek vlezlo na mozek, což se projevilo tak, že blbec Francois Pignon, kterého tehdy hrál v divadle, začal mluvit severofrancouzským nářečím. Z toho důvodu se rozhodl, že se na sever vrátí a pokusí se na svůj předchozí úspěch navázat. Ani u Ch'tisů jsem nebyl nadšený tak jako někteří a tady to je ještě o stupeň horší. Když polovinu filmu vyplňuje romantická linka, ke které samotná zápletka (rivalita Francouzů a Belgičanů) pochopitelně svádí, není to zrovna zábavné. Ještě více mě štval Poelvoorde, a to především v první půlhodině snímku. Zbytek filmu ale poskytuje celkem slušnou zásobu legrace a objevují se také některé známé tváře z Veberových filmů. A ani hudba nebyla k zahození. 65% ()
Reklama