Mai wei

Povedený korejský snímek, který se nemá za co stydět. Sportovně válečný film, který svým stylem strčí do kapsy většinu válečných filmů americké produkce. Osud prověří dva maratonské běžce jak na běžecké dráze, tak na válečném poli. Snímek je velkolepý po stránce výpravy, válka je tu ukázána nad míru realisticky a z historického hlediska jde určitě o perlu, jelikož u nás se ví jen málo o válkách na území Koree, Japonska a asijských zemích celkově. MÁ CESTA je napínavé drama, které i když má přes dvě hodiny vás nudit nebude. Jsou tu sice momenty charakteristické pro asijskou filmografii, pro nás evropany až přehrávané emoce, teatrální gestikulace aj. Komu tyhle znaky asijského filmu vadí, bude je muset přetrpět nebo je přehlížet, ale věřte, že oproti jiným asijským snímkům je tady těchto momentů velmi málo a nejsou tak rušivé. Osobně jsem byl mile překvapen a nadmíru spokojen, jelikož jsem takhle dobrý film opravdu nečekal. Za ukázku z historie, zvládnuté drama, perfektní výpravu a reálnost bitev dávám 4 hvězdy. (22.09.2012)

"To si skutečně myslíte, že nějaký řidič rikši má šanci proti pravému maratónci? Já bych si tedy tipnul, ale ono o to tady, bohužel, nejde. Tady jde o příběh Kim Jun Shika, který neuměl uznat porážku, když vyhrál a mě to celkem zaujalo. Zkrátka bylo zajímavé sledovat, jak Korejec nedobrovolně nasazoval krk za Japonského císaře, za soudruha Stalina i za Führera. Mně se tedy nejvíc líbilo v japonské armádě, kde bych si mohl vybrat mezi radostí padnout za císaře, harakiri nebo dřepování s rybou v hubě. To je nabídka. Jinak to ovšem bylo na můj vkus příliš depresivní, ale to jsem jako rozený pacifista asi měl očekávat. (01.11.2018)

Je-gyu Kang ukázal už v Poutách války, že mu tyhle rozsáhlá válečná dramata jdou pěkně od ruky. Film se stal jedním z mých nejoblíbenějších filmů z druhé světové války a od té doby jsem rád vyhledával korejskou tvorbu. Po čase jsem narazil právě na Mai Wei, který toho má s Pouty války mnohé společného. I když příběh působí hodně pohádkově, je založen dle skutečné události. Jen mě trošku zamrzelo, že jsem přetvoření vztahu z nepřátel na kamarády moc nevěřil. Přesto pro válečné fanoušky jedna z mála povinností z korejské tvorby. (14.12.2014)

Omnoho viac, ako o vojnových scénach, je tento snímok o absolútne šialenom osude dvoch ľudí, ktorých nepriateľstvo prerastie v takmer súrodenecký vzťah. Ťažko sa posudzuje film podľa skutočnosti, keď človek nepozná všetky okolnosti samotnej story tak, aby si spravil reálny úsudok. Pekný film, akurát mi to miestami prišlo také “americké” .. (08.01.2018)

Jihokorejský válečný epos se vším všudy. Na internetu jsem si našel, že se jedná o nejdražší jihokorejský film všech dob. Celkově film stál 24 milionů dolarů. A musím uznat, že to na tom je vidět. Je-Gyu-Kang mě již uchvátil svým předchozím válečným filmem Pouta války, a tak jsem Moji cestu prostě a jednoduše musel vidět také. Film je sice inspirován skutečným příběhem, ale soupeření dvou maratonců jak na trati, tak i ve válce je zde smyšlené. Ale vůbec mě to netrápilo. Dobová atmosféra je zachycena úžasně, kulisy se povedly na jedničku. Oba dva hlavní představitelé byli velmi sympatičtí a jejich výkony brilantní. Je neuvěřitelné, čím vším si musel projít opravdový Yang Kyoungjong, než se dostal zpátky domů. Největším filmovým lákadlem jsou bezesporu bitvy, které jsou zde opravdu šťavnaté a napumpovaný peněžní kapitál z nich číší v každém akčním momentu. V tomto ohledu se Moje cesta vyrovnává hollywoodským trhákům. Konec byl dojemný, na druhou stranu malinko přes čáru, ale hodil jsem to za hlavu. Očekával jsem daleko horší film, ale Moje cesta patří společně s Pouty války k tomu nejlepšímu, co jihokorejská kinematografie dokázala doposud stvořit. Za mě dávám 90 % (14.01.2017)