Reklama

Reklama

Film je inspirován skutečnýmým příběhem. Jun Shik pracuje pro farmu Tatsuova dědečka v době, kdy byla Korea kolonizovaná Japonskem. Má sen zúčastnit se olympijských her v Tokiu jako maratónský běžec. Tatsuo má stejný záměr. Z obou sportovců se stanou rivalové. Náhle však vypukne válka a oba musí narukovat do armády. Tatsuo se stane vůdcem odporu v Junově jednotce a zosnuje spiknutí. To se ale nepodaří. Jun a Tatsuo jsou zajati Sověty. Utečou, ale brzy padnou do rukou Němců a jsou přinuceni se rozdělit. V roce 1944 se znovu setkávají na břehu Normandie. (Earl)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (80)

MATADOR 

všechny recenze uživatele

Je-gyu Kang ukázal už v Poutách války, že mu tyhle rozsáhlá válečná dramata jdou pěkně od ruky. Film se stal jedním z mých nejoblíbenějších filmů z druhé světové války a od té doby jsem rád vyhledával korejskou tvorbu. Po čase jsem narazil právě na Mai Wei, který toho má s Pouty války mnohé společného. I když příběh působí hodně pohádkově, je založen dle skutečné události. Jen mě trošku zamrzelo, že jsem přetvoření vztahu z nepřátel na kamarády moc nevěřil. Přesto pro válečné fanoušky jedna z mála povinností z korejské tvorby. ()

*CARNIFEX* 

všechny recenze uživatele

Omnoho viac, ako o vojnových scénach, je tento snímok o absolútne šialenom osude dvoch ľudí, ktorých nepriateľstvo prerastie v takmer súrodenecký vzťah. Ťažko sa posudzuje film podľa skutočnosti, keď človek nepozná všetky okolnosti samotnej story tak, aby si spravil reálny úsudok. Pekný film, akurát mi to miestami prišlo také “americké” .. ()

Reklama

AppleCore 

všechny recenze uživatele

Ve válce byli všichni magoři, dokonce i ti hodní. Každopádně jestli se asijští tvůrci něco nikdy nenaučí, tak hudbu. Patos z ní čiší na sto honů a i když zní pěkně, kazí celkovej dojem. V čem ale vedou oproti zámořským kolegům z Hollywoodu je příběh, to je vždycky důvod, proč se na asijskej film podívat, oni mají totiž spousty příběhů (ač jsou protkány hutnými klišé), který dokážou svojí dokonalou technickou stránkou a brutálním pojetím pokaždý povznést nad laťku, kterou jim Amerika nastaví. ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

,,Dostali jsme se hodně daleko, jak dlouho bychom asi běželi domů? Rok? '' ---------- Absolutně nechápu, jak mi mohl tenhle válečný film uniknout. Točeno už v roce 2011 a já se o něm vlastně doslechl jen úplnou náhodou! Mai wei je válečným velkofilmem. Takovým jakých se moc nevidí. Ne každý totiž dokáže natičit válečný film, který chvilku mapuje konflikt v Mandžusku na rusko - japonské hranici a který se pak přesune na evropské bojiště doprostřed Dne D... Skutečný příběh neznám a stal-li se, je tato odysea Japonce a Korejce opravdu fascinující. Jen těžko by někdo mohl vymyslet podivnější příběh. Filmu nemám co vytknout. Válečné scény byly na jedničku s hvězdičkou a kdo viděl nějaké jihokorejské válečné filmy z poslední doby (nejen opěvovaná Pouta války ), ví co může čekat. Byl jsem fascinován detailností, jakou si tvůrci dali práci s reáliemi, technikou a výstrojí... Jediné co mi moc neštymovalo bylo Tetsuovo zařazení u wermachtu. Určitě se muselo při následném vyšetřování prokázat, že je to vysoký japonský důstojník (spojenec), je mi tedy divné, že by jej zařadili jako vojína mezi nováčky... I to ,,potkávání'' obou hrdinů mi místy připadalo mírně řečeno příliš časté, nicméně jak říkám neznám skutečný příběh a osud občas zašmodrchá lidský život všelijak... Nechápu hodnocení místních znalců s tisíci body (např. KevSpa) opravdu ne... Ano, bylo evidentní, že materiálu bylo více a bylo nutno ho nějak zkrátit... Už i takto měl film 137 minut. Některé střihy jsem nechápal, ale dávat za to jen jednu * ??? Tohle byl naprosto skvělý válečný velkofilm. Ano je tam místy (ale zas tak neruší) asijská afektovanost, ano je tam i patos (v kterém americkém válečném filmu není?), ale je tam i neuvěřitelný příběh a naprosto dokonalé válečné scény. Já osobně dávám za 5 zničených ruských tanků. * * * * * ()

agentmiky 

všechny recenze uživatele

Jihokorejský válečný epos se vším všudy. Na internetu jsem si našel, že se jedná o nejdražší jihokorejský film všech dob. Celkově film stál 24 milionů dolarů. A musím uznat, že to na tom je vidět. Je-Gyu-Kang mě již uchvátil svým předchozím válečným filmem Pouta války, a tak jsem Moji cestu prostě a jednoduše musel vidět také. Film je sice inspirován skutečným příběhem, ale soupeření dvou maratonců jak na trati, tak i ve válce je zde smyšlené. Ale vůbec mě to netrápilo. Dobová atmosféra je zachycena úžasně, kulisy se povedly na jedničku. Oba dva hlavní představitelé byli velmi sympatičtí a jejich výkony brilantní. Je neuvěřitelné, čím vším si musel projít opravdový Yang Kyoungjong, než se dostal zpátky domů. Největším filmovým lákadlem jsou bezesporu bitvy, které jsou zde opravdu šťavnaté a napumpovaný peněžní kapitál z nich číší v každém akčním momentu. V tomto ohledu se Moje cesta vyrovnává hollywoodským trhákům. Konec byl dojemný, na druhou stranu malinko přes čáru, ale hodil jsem to za hlavu. Očekával jsem daleko horší film, ale Moje cesta patří společně s Pouty války k tomu nejlepšímu, co jihokorejská kinematografie dokázala doposud stvořit. Za mě dávám 90 % ()

Galerie (230)

Zajímavosti (6)

  • Sovětský útok, ve kterém figurovali přinucení korejší a japonští zajatci ve městě Zhedovsk, je totožný s útokem z filmu Nepřítel před branami (2001). (bejkovec)
  • V úvodních titulcích je uvedeno, že korejce v německé uniformě našli při spojenecké invazi do Evropy, v tzv. den D roku 1945. Ve skutečnosti však tato invaze proběhla v roce 1944, a to 6. června. (bejkovec)
  • Když se po sedmileté přestávce vrátil jihokorejský režisér a autor filmových snímků, jako jsou dnes již kultovní jihokorejský špionážní thriller Shiri z roku 1999 nebo kritiky velmi dobře oceňovaný válečný snímek Taegukgi: The Brotherhood of War z roku 2004, Je-gyu Kang na režisérskou židli, ještě ani zdaleka nemohl vědět, že se připravovaný filmový projekt s rozpočtem přesahujícím 28 miliard korejských wonů, tzn. 24 mil. amerických dolarů, stane ve své době vůbec jedním z nejnákladnějších jihokorejských filmových počinů. Do rukou se mu v roce 2007 dostal nejprve originální rukopis s pracovním názvem 'D-Day', jemuž až do doby zhlédnutí specifického dokumentaristického snímku, zachycujícím identickou problematiku nastíněného válečného konfliktu, nevěnoval takovou pozornost, jakou si právem zasloužil. O realizaci celého projektu se rozhodlo až v roce 2008. Přípravy zabraly filmového štábu víc jak celých osm měsíců, v nichž se byli tvůrci nuceni připravit nejenom funkční rekvizity vojenského zařízení, mezi nimiž figurovali jak sovětské tanky BT-5 a BT-7, které byly speciálně pro potřeby filmařů přestavěny z původních zastaralých amerických M24 Chaffee, tak i zbraně od samonabíjecích pušek G-43, přes klasické německé pistole Luger P.08 až po lehké kulomety ZK 383, jimiž německá vojska ze svých opevněných bunkrů dokázala rozdrtit jakýkoliv pěší nápor, ale také se poprat s jazykovou bariérou, neboť filmové natáčení se neodehrávalo jen na jihokorejském území, ale také v pobaltské Litvě, v níž se po většinu doby hovořilo za pomocí ruských překladatelů. (Conspi)

Reklama

Reklama