Podfukáři

Potenciál měl film větší. Podfukáři se nesnaží působit nějak chytře, prostě jen chtějí být dalším oddechovým letním blockbusterem, který má především bavit, v některých momentech se jim to určitě daří. Pak jsou tady ale i momenty, které působí vyloženě hloupě, všechny ty podrazy a twisty vložené do scénáře za každou cenu, ale bez většího smyslu rozhodně neměly na diváka takový efekt, jak by asi tvůrci chtěli. Žádné wow se nekonalo a závěrečná pointa mě spíše mírně rozesmála. Co mi však vadilo úplně nejvíce, bylo to, že hlavní čtveřice kouzelníků by měla oslňovat svým charismatem, chytrostí a vzbuzovat jakýsi respekt, aby jí zkrátka divák od začátku fandil, v kině jsem ale byla velmi nemile překvapena, že právě tato čtveřice byla odsunuta do pozadí a taaak strašně nevýrazná, ten čtvrtý kouzelník za celý film pronesl snad dvě věty? Mnohem více prostoru dostal policista v podání tentokrát pro mě nesnesitelného Marka Ruffala (a to ho mám obvykle velmi ráda) a jeho milostné oťukávání s policistkou. Navzdory tomu jsem se však nenudila, Podfukáři mají rychlé tempo, někdy se i ten vtip povede, takže pokud chcete jen tak u něčeho vypnout, tak proč ne, naštvaní z kina určitě odcházet nebudete. (13.06.2013)

Abrakadabraka, chci metrového čuráka! Zdá se, že tahle partička jánošikovských čáryfuků by mi mé přání byla schopna v mžiku splnit, akorát by to pravděpodobně dopadlo tak, že já bych čuměl v Ostravě a můj nový, výstavní pyj by se nakrucoval někde ve Francii před anorektickými modelkami, kterým by se nevešel ani do mezery mezi paží a čnijícími žebry, kdyby si daly ruku v bok. Důvod? Tak ten nezjistíte, ani když to pečlivě dokoukáte až za titulky. Jelikož nemám rád otevřené konečníky s vyhřezlou logikou, musím této jinak vskutku pompézní, svižné a zábavné vyjebávací podívané odepřít plnou palbu, neboť neuspokojivý závěr vyjebal i s verbalem jakožto divákem, a to se přeci nedělá. Se mnou nikdo vyjebávat nebude! (27.08.2013)

Bezbolestné, jednoduché a příjemně svižné, asi jako vyslovení mystického Abrakadabra. Škoda, že se Louis Leterrier sklonil před honičkami a rádoby efektními CGI kouzly a neukázal trochu víc z loupežnické kuchyně. Těch několik maket a flashbacků moje zmlsané oči úplně neuspokojily. Takhle z toho hlavní čtveřice vychází jen coby prchavý stín, na který se hezky kouká, ale člověk se mu nedostane pořádně pod kůži. Nad čím ale kroutím hlavou ještě teď, je fakt, že zrovna Louis Leterrier natočil jeden z nejzábavnějších filmů letošního roku! A v tom tkví to největší a nejlepší kouzlo Now You See Me. (25.08.2013)

Podfukáři jsou šíleně cool, vzduchem létají konfety dolarovky i po kilech, ovšem právě chybějící pokora a cit pro detail by tomuto filmu prospěla více. Příkladem budiž geniální Dokonalý trik. Podfukáři mají šťávu, ale jdou na to příliš megalomansky a nabubřele, nicméně i tak se jim v závěru podařilo solidní překvapení. 6/10 (26.02.2016)

Hele, mně nevadí debilní filmy. Vlastně je mam docela rád. Mam rád všechny ty nabubřelý blockbustery, velkofilmy s nadsázkou a vlastním šíleným vesmírem. Takový filmy uráží předevšim ty, kteří na danou hru nepřistoupí. Nemam ale rád, když někomu uteče soudnost a schopnost naznačit, do jaký míry to hra je, poněvadž v takovým případě tvůrce dělá debila předevšim z diváka. A přestože je všechno zmíněný možná subjektivní a diskutabilní, tohle... tohle je prostě strašlivá hovadina, která všem iluzionistům prokazuje medvědí službu. Ono totiž ani tak nevadí, že předváděný "triky" často popírají logiku a fyzikální zákony (iluzionista klame diváka, nikoliv fyziku, víme?), mnohem trapnější je ovšem fakt, že spousta předvedených věcí (z nichž některý jsou smrtelně důležitý) vysoce závisí na faktoru náhody a skutečnosti, že někdo bude idiot a nevšimne si podstatných věcí. Závěrečná pointa je pak v kontextu zdejšího univerza vyloženě retardovaná a zbaštitelná snad jen proto, že s dotyčným jakž takž soucítíte. Naznačovaná (a připouštěná) možnost existence skutečný magie je tu značně dvousečná - nestává se totiž ani ospravedlněním (Čtyři jezdci nemají nadpřirozený schopnosti), ani klíčovým odhalením (ve filmu je dávno všechno natolik absurdní, že je to úplně jedno). Dvě hvězdy obhajitelný na základě zábavy, jelikož při vší tý pompéznosti, barevnosti a pátrání všeho po všem děj spolehlivě dokluše do cíle, přestože je vám dávno všechno ukradený. Už po dvaceti minutách totiž pochopíte, že v tomhle filmu je možný naprosto cokoliv a tím pádem nemá smysl cokoliv dedukovat či se o někoho bát. (23.01.2018)