Velký Gatsby

Nick sedí u svojho psychológa a začína rozprávať svoj životný príbeh, ako spoznal svojho najlepšieho priateľa. Ani len netušil, že usadením sa v malom dobe na predmestí New Yorku v obkolesení miliardárov spozná osobu, ktorá navždy zmení jeho život. Gatsbyho. Na prvý pohľad veľmi inteligentného, bohatého, vľúdneho človeka, ktorý predsa len skrýva malé tajomstvo. Miluje Nickovu sesternicu Daisy s ktorou sa roky nevidel. Ich spoločnú, šťastnú budúcnosť rozdelila vojna. Obaja si však sľúbili, že keď sa raz vráti, už ju nikdy neopustí. Má to však háčik. Daisy sa po rokoch vydala a Gatsby si razom uvedomuje, že jeho nadobudnutý majetok tento krát stačiť nemusí. Málo ktorý film ma od úvodu zaujal tak, ako tento. Problematiku príbehu, ktorú film rieši poznáme už od nepamäti. Peniaze či moc hýbu svetom. Kto ich má - má takmer všetko. V dnešnej dobe si už za ne kúpite aj lásku. Bohužiaľ, je to smutné, ale je to tak - je to fakt. Herecké obsadenie, ich výkony, kostýmy, príbeh, hudba - nepotrebujú ani komentár. Záver hodný skutočnej drámy vo mne vyvolal emócie úzkosti po ktorých som si uvedomil, že láska je presne to, čo všetci hľadáme, po čom všetci túžime, čo nám prináša kľud do života. Láska je liek na všetky druhy bolesti. Úprimne povedané, chápem tak rozdielne hodnotenia. Podľa mňa však film pochopí najmä taká osoba, ktorú ešte skutočná láska nestretla. Ten čo ju má ( a ja mu úprimne závidím, zároveň prajem ) sa do hlavnej postavy tohoto príbehu v živote vcítiť nemôže. Lebo svoje šťastie, berie ako všednú vec, ktorú považuje za samozrejmosť. My ostatní, my stále čakáme na onen moment, kedy to konečne príde. Na vzdory rôznym názorom na tento film, som rád, že som ho videl a navždy ostane v mojej zbierke. (18.09.2013)

Obrovské barvami přetékající záběry, kam je vstup povolen jen krásným, elegantním a usměvavým hercům / herečkám .. to je kýčovitý svět Baze Luhrmanna .. a já nevím proč mu tohle opět bez okolků žeru! Nechávám se rozpustit v té spleti barev, podupávám si při jeho dalším hudebním výletu proti proudu (současný hip-hop ve 30. letech minulého století zafungoval, ačkoliv ho nemusím) a užívám si tajemný příběh Jaye Gatsbyho. Všechno jede na plné obrátky a .. najednou mám pocit, jako by se v půli vyměnili režiséři. Bombastičnost je pryč, na paletě snad došla většina barev nebo se slila v jednu nevýraznou šmouhu a nekonečná party se přesunula o dům dál. Když už jsem psal o tom žraní .. naštěstí jsem se na úvod přecpal všemi lahodnými filmovými ingrediencemi, takže pak nebyla taková lačnost po dalším nášupu, ale v bříšku mně přece jen škrundalo .. (09.02.2014)

Už při čtení předlohy jsem měl pocit, že kromě atmosféry bujarých večírků nejde Fitzgeraldovu klasiku adekvátně adaptovat bez toho, aniž by se člověk musel opírat o verbální fráze vytržené z textu. A Luhrmann tuhle domněnku jenom potvrzuje. Bohužel pro něj ale ani relativně doslovná adaptace nestačí, protože zatímco Fitzgeraldův román skýtá myšlenky mezi řádky , Luhrmann co neodhrká v povrchních frázích (dokonce i jednu z point vám musí Maguire říct přímo do ksichtu, protože z celku ji nevykoukáte), to ve filmu prostě není. Ano, večírky jsou nádherné, dynamické a soundtrack božský (u Lany a ukazování sídla to bylo málem na slzičku), jenže zhruba po půlce, kdy by mělo konečně začít o něco jít, se děj začne tříštit, působí na plátně skoro až směšně a nechtěně parodicky, a finále je skoupé na jakoukoliv emoci i přes Tobeyho spider-manovsky naběhlou žílu. A to se DiCaprio o toho Oscara tentokrát tak hezky snaží. Nakonec mu ale jako už tradičně zůstanou taky jen ty pěkné košile a sny a Luhrmannovi audiovizuální cinkrlátka, za kterými se od Austrálie neskrývá už absolutně nic. Na to jak se Luhrmann v rozhovorech kasá, jak je film i o současné generaci, si nechal sociální témata románu úplně protéct mezi prsty. (15.05.2013)

Asi jsem podvědomě věděla, proč tak dlouho váhám nad tolik opěvovaným Velkým Gatsbym. Byla to opravdu nádherná až fascinující podívaná, taková vizuální bomba. Problém je ale v tom, že toho bylo příliš. V té úvodní části jsem už téměř propadala zoufalství. Měla jsem pocit, že se utopím v tom množství barviček, kostýmů, luxusních autech, bombastických večírcích, ach jo. A i když se to postupně trochu umírnilo a Leonardo s ostatními hlavními protagonisty se snažili, seč jim síly stačily, tak celému Velkému Gatsbymu chyběla jedna podstatná věc a tou byla duše, která tam neměla vůbec šanci proniknout. Někdy méně opravdu znamená více i co se stopáže týká. Moje pocity se pohybují mezi trojkou a čtyřkou, ale za ten Nickův domeček se zahrádkou se přikloním ke čtyřce i když nevylučuji možnost, že to ještě změním. (04.09.2013)

Mnohem více depresivní a snažící se o těžký art, než bych čekal. Že je Luhrmann packal, to víme už od dob Australie. Jeho teatrální dialogy a naškrobená romantika mi vadila už od té doby. Tady v mnohém utrpení pokračuje. Postava DiCapria bohužel není zdaleka tak pozitivní, jak by se na první pohled mohlo zdát. Myslím, že došlo k hrubému nepochopení předlohy, potažmo úmysl divertovat se jaksi nepovedl. Gatsby jakožto film je vizuálně velmi okázalý, skoro až snový. Některé vizuální finesy se povedly výborně, některé jsou otřesné (některé kamerové nálety wtf ?). Celé to působí pompézně, monumentálně, vyprecizovaně a chladně, stejně chladně, jako na mne působili hlavní hrdinové. Nevěřil jsem mnoho scén a když už, tak spíše ty zlé, nežli dobré. Snaha o dokonalé audiovizuální zpracování (spolupráce s Jay Z přináší feeling jako řemen, vizuální efekty) je jasně patrná a určitě v hodnocení plusová. Působí to však na mne jako dvacátá léta dvacátého století, které si představuje člověk žijící v roce 2148. Lehce "future retro styl", který mi nesedl a cítil jsem prapodivnou pachuť v ústech. Ani ta snaha o artovou záležiitost není na místě. (19.05.2013)