Velký Gatsby

Upřímně vlastně ani nevím, jak tenhle film vnímat či co si o něm myslet. Vizuální hrátky, svět pozlátka, spousta vaty, ale příběh se jaksi ztrácí, respektive je pohlcen tím obalem, tou formou, kterou mi byl servírován. Opravdu mnoho zbytečných výjevů, zbytečných barev a obrazů, překombinovanost, díky čemuž jsem měl problém vůbec se naladit na vyprávění příběhu, na jeho průběh a na to, oč zde vlastně jde. A i když jsem film dokoukal do konce a dokonce i pochopil, o co tam jde, nemohu prostě pochopit, proč nemohl být ten příběh natočen jinou, mnohem komornější formou. Mohla z toho být fajn vztahovka, možná i konverzační drama, ale ne tahle patlanice, která se snaží ohromit a udělat dojem, ale jen nevím, koho má vlastně ohromit. Těžko tak ještě něco na tomto filmu hodnotit. Leo DiCaprio je zajímavý téměř v každé své roli, i kdyby hrál třeba nehybný strom v lese, a Tobey Maguire mě rovněž dokáže vždy zaujmout. Velká herecká jména jsou tedy velkou předností filmu, bez nich by to byl jen další nudný film, kde režisér upřednostnil své vize před příběhem samotným. Uděluji dvě hvězdy, ale mé zklamání z filmu je bohužel značné. (15.01.2017)

VELKÝ GATSBY, po AUSTRÁLII druhá část Luhrmannovy tzv. Epické trilogie, se ještě víc než předchůdce polemicky staví ke konvencím klasického hollywoodského filmu a spolu s titulním hrdinou si klade otázku, jestli lze (kinematografickou) minulost zopakovat. K zodpovězení dané otázky se dobere velmi důmyslným způsobem, založeným na proměně strategií filmové formy, kterou je divák veden od záměrně distance k maximální možné imerzi a jejímu následnému zpochybnění._____ První dva akty - které patří k tomu nejopojnějšímu, co jsem za dlouhou dobu viděl - dosahují distance vysokou mírou sebeuvědomělosti vyprávění a zesílením neviditelného stylu. Funkcí postavy Nicka je být mediátor, který nejenom že na rovině příběhu zajišťuje setkání ostatních, ale zároveň zprostředkovává vyprávění, jehož zdroje se proměňují od ústního podání přes psaný deník až k jeho předčítání (...). Snímek nám to dává okázale najevo, když slyšíme voice-over mimo obraz a akcentuje se, že prezentované je odvislé od vnímání Nicka, který nezapomíná dodávat, že je zároveň "uvnitř" i "vně" fikce. Do toho jsou ještě vkládány vzpomínky ostatních, které jsou filtrovány skrze ně a které upomínají na konkrétní filmové dobové postupy (okázalé zadní (pře)svícení, umísťování herců do archivních zrnitých záběrů atd.). Především úvodní půlhodina pak problematizuje vnoření se tím, že v míře větší než velké zesiluje a zmnožuje kontinuitní postupy, a tak kamera prolétává prostředími, mezi kterými vytváří návaznost na základě kompoziční podobnosti, dialogový háček odstartuje uvnitř fikce přítomnou hudbu, jež je zároveň komentářem k dění, a do toho zní část dalšího tracku, který je vyjádřením mentálních pochodů některé z přítomných postav._____ Ovšem od sporu mezi Nickem a Gatsbym, kteří se neshodnou na (ne)opakovatelnosti historie, celé dílo "zklidní". Stříhá se méně častěji, záběry jsou inscenovány klasicky s významotvorným rozmístěním postav v několika plánech a přeostřováním mezi nimi, vyprávění nedává najevo sebe sama, voice-overů radikálně ubyde a okázale prezentované mezery jsou postupně vyplňovány, nespolehlivé informace uváděny na pravou míru, důmyslně se zužitkovávají prostředí, (vedlejší) postavy i motivy představené předtím. Následkem toho se i přes drobné odchylky film stává pro diváka imerzivním, ale nakonec skončí neklasicky. V melodramatu není ustanoven ani jeden z několika možných heterosexuálních párů a nabízí se číst celý příběh jako vyprávění o nenaplněných láskách, především pak mezi Nickem a Gatsbym (zvlášť když oproti předloze schází Nickova letní známost, Tom o něm řekne, že se "rád dívá" a pohledy mezi Nickem a Gatsbym a nasvícení scén s nimi k této interpretaci přímo vybízí). Minulost, ačkoliv se o to Gatsby snaží, navrátit nelze, "říká" GATSBY. Díky své poučenosti historií kinematografie a formální promyšlenosti i podvratnosti vůči konvencím je pro mě VELKÝ GATSBY nejlepším Luhrmannovým počinem a jedním z nejlepších letošních kinotitulů. (17.05.2013)

Dvě a půl hvězdičky za soundtrack, který v samotném filmu vlastně ani není pořádně využitý. Film jako takový mě zásadně minul, ale časem mu dám ještě jednu šanci. Při prvním zhlédnutí mě iritoval podobně intenzivně jako začátek Moulin Rouge! ... Moulin Rouge jsem ale s postupující stopáží podlehl, Gatsby iritoval celou dobu. Tak třeba příště. (17.05.2013)

Moderní, pompézní, velkolepé, co do efektu maximálně působivé a kýčovité podobně jako Moulin Rouge. S tím rozdílem, že Velký Gatsby je sice vizuálně a technicky takřka dokonalý (o soundtracku ani nemluvě) ale oproti výše zmíněnému muzikálu příběhově/dějově a emočně dost prázdný. Neseděl jsem omámený, napjatý a dychtivý po každé další scéně (nuda se nedostavila, to bych snímku křivdil, avšak bohužel vzrušení také ne), stejně tak ve mně Velký Gatsby nevyvolal žádné zuřivé fandění milencům. Navíc, Luhrmanův styl je sice dobře rozpoznatelný, přesto mě několikrát napadlo, že se režisér sám trochu vykrádá (na druhou stranu, krom Moulin Rouge od něj jiný film neznám, takže možná nejsem v tuto chvíli příliš objektivní). Ve výsledku mi z toho vycházejí lepší 3*, to očividné zakrývání určité sterility snímku nabušeným vizuálem je zde cítit až příliš. (21.12.2013)

,,VĚDĚL JSEM, ŽE KDYŽ TUHLE DÍVKU POLÍBÍM ... BUDU S NÍ SPOJEN NAVŽDY......“ /// Naleštěnej vizuál, kterýmu určitě podlehnou povrchní osoby, jako jsem já, kterým úžasný filmový představení nablejskanýho a vyvoněnýho prachatýho světa zatemní mozek (á bacha… to je zase myšlenka…) a místo emocí budou hledat způsob, jak onoho života dosáhnout (jen pro pořádek - plán Daniela Luga je na hovno…). Pak je tu příběh, kterýmu šéfuje Caprio (naštěstí mu brzo zdatně sekunduje J.Edgerton), kterej je plnej životní lásky a bohatství. Takže vlastně další gigantický filmový pozlátko, kterýmu bych i díky tomu, že je lehce prázdný, při druhým shlédnutí s lehkým srdcem fláknul vo hvězdu míň. Ale, když tohle je můj první Gatsby. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou napsal v roce 1925 Francis Scott Key Fitzgerald jsem nečetl. 2.) Neviděl jsem ani 4 předešlý adaptace. 3.) Mám mimořádnej dar doufat. A věřit ženskejm. 4.) Thx za titule ,,-OverLord-“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (14.08.2013)