Resident Evil: Odveta

Od doby druhých Transformers tady nebyl tak přepálený, tupý a prvoplánovitý útok na vaši signální soustavu. Anderson se úplně vykašlal na něco jako je příběh, logika či vyjadřovací střídmost a od začátku do konce servíruje, beze smyslu a oddechu, jednu sterilní akční sekvenci za druhou, to vše podpořené únavným technopeklem individua zvaným tomandandy a s heslem "čím více tam narveme těch zpomalovaček, tím lépe, vždyť jsou tak cool!". Jestli pro vás předchozí díly byly na vás už tak nějak moc, z tohodle se vám udělá blivno. Moje ostravská babička, nechť je jí země lehká, by to shrnula slovy "To byla zase chujovina!". (15.09.2012)

Moje přání po předchozím díle bohužel nebylo vyslyšeno a byl natočen díl další ... No o čem to je ... O debilním vizualu, kde si po temném a relativně atmosférickém předchozím díle užijeme hlavně bílé barvy (!!). A to bílé jak uvnitř budov, tak i venku "v přírodě" ... Módní přehlídka stále stejně zmalované Jovovichové, s tím, že jí sekunduje ještě Rodriguezová (naprosto není můj typ a tu herečku nesnáším ...) a jedna japonečka. No a teď si představte těch pár digi-příšerek, které fakt dnes už neohromí a jinak vlastně jen akci ... Já mám akci rád. Mám rád, když se postavy ve filmu řežou od začátku do konce na všechny způsoby. Ale musí to umět, nebo to musí sakra umět natočit dobrej choreograf. A v tomhle film právě na celé čáře opět selhává. V konkurenci se stejně tak intelektuálně prázdnými akčňáky poslední doby Underworld: Probuzení (2012) a Total Recall (2012) je tohle prostě trapnost, ubohost a urážka všem bojovým stylům a filmovým fightům obecně!! Jovovichová prostě není Beckinsalová, která by jí měla v nějakým novým akčňáku pořádně natrhnout prdel ... doslova ... ;-)) (14.12.2012)

Už třetí díl série měl nakročeno k absolutnímu odvazu stran žánrových poloh, klišé a schémat, ale až "Odveta" ukazuje Paula W.S. Andersona v nejlepším světle jako nedoceněného génia brakové podívané a videoherních vyprávění. Genialita Andersonových snímků spočívá v bezešvém mixu béčkové přímočarosti, fanboyovských referencí a sebereflexivní nadsázky, který ovšem nepomrkává spiklenecky po úzké skupince znalých diváků, ale naopak cílí na maximálně široké publikum. Výsledkem je zcela nevázaný sled atrakcí, který ve své osvobozené nespojitosti a pestrosti motivů dosahuje až úrovně filmových koláží typu "Koyaanisqatsi". Ostatně stejně jako Reggiovy dokumentární eseje také Andersonovy snímky jsou kamerově dokonale vycizelované a představují řetězec vágně propojených moneyshotů. "Resident Evil: Odveta" navíc překonává Andersonovy dosavadní mistrovské videoherní počiny "Rallye smrti" a "DOA: Na život a na smrt", které produkoval. Videoherní v tomto případě neodkazuje na původ námětu, ale na způsob vyprávění. Zatímco jiní tvůrci (včetně fušera Uwe Bolla, s nímž bývá Anderson zcela neadekvátně srovnáván) podřizují videoherní světy tradičním narativním zákonitostem kinematografie, Anderson (podobně jako např. duo Neveldine/Taylor či famózní filmový "Silent Hill") přejímá pro film videoherní naraci. "Resident Evil: Odveta" tak uhrane důmyslně přímočarou premisou o testovacím komplexu společnosti Umbrella, který umožňuje postavám doslova procházet levely stylizovanými dle světových metropolí. Zdejší způsob vršení atrakcí a střídání ikonických prostředí neodbytně vyvolává dojem, že tvůrci scénáře hráli "Call of Duty: Modern Warfare II", kde hráč skáče do těl rozličných hrdinů, kteří se pohybují v odlišných prostředích (mimo jiné též Moskvě, Washingtonu, na americkém předměstí i na základně za polárním kruhem. Rudá královna, centrální počítač ovládající celý testovací komplex pak připomíná videoherního "režiséra" z her Left 4 Dead, když v souvislosti s konkrétním postupem hrdinů jejími levely jim aktivně do cesty spawnuje konkrétní protivníky. Vedle toho představuje "Resident Evil: Odveta" až grandiózně sebereflexivní dílko, které se vyžívá ve schématech i vlastní lacinosti a směřuje až do vod požitkářského campu. Tvůrci žánrová klišé neobcházejí, ale procházejí skrz ně na druhou stranu do paralelní dimenze, kde každé klišé nabývá podobu své absurdní mocniny. Od konce letošního Festivalu otrlého diváka nebyl v kinech tak zábavný film k vidění. (22.09.2012)

Nápaditý námet, priemerné spracovanie a samozrejme je to opäť extrémne tupé a nechcene smiešne. Ale má to spád, nápad s virtuálnymi mestami niekde hlboko pod Kamčatkou sú rozhodne fajn. Čiže opäť ide o to, či ste na tú tupú hru už dávno pristúpili a beriete to celé ako guilty pleasure, ono to inak ani nemá zmysel pozerať. Oproti zvyšku filmu je ale komorné súbojové finále na snehu a ľade slabšie, našťastie poteší posledná scéna celej tej maškarády a je to aj fajn pozvánka na uzavretie tejto priemernej frančízy. (24.04.2023)

Je to hodne dávno, čo som bol vášnivým hráčom a celé hodiny presedel pri konzole Sony Play Station. Jednou z mojich najobľúbenejších hier bol Resident Evil. Dnes sa už ku počítačovým hrám takmer vôbec nedostanem, ale Resident Evil mám stále rád. Je to vďaka tomu, že vznikla skvelá filmová séria motivovaná touto hrou. Je to zmes divokej akcie a zombie horroru. Streľba, výbuchy, krv, T-virus, nadnárodná korporácia Umbella, dokonalé filmové triky, výborný soundtrack a stále krásna Milla Jovovichová. Presne viem, čo mám od tohoto filmu čakať, preto ma potešil i piaty diel s podtitulom "Odveta". Už sa neviem dočkať ďalšieho pokračovania. **** (01.01.2015)