Pawn Shop Chronicles: Historky ze zastavárny

Hic sunt leones, chytrolíni. Nedělám si iluze, že film o zfetovaných vidlácích není to pravé ořechové na jemnocitné nitro průměrného ČSFD kritika, přesto všechno je krajně podezřelé, že červený film je v modrých číslech. To už dopředu můžeme vědět, že to bude něco EXTRA. Že to bude nekomerční rozmrdávačka, s takovou dávkou ironie, že Iron man si může akorát na dvorku hrát se svářečkou a přemejšlet o bakelitu. (11.10.2013)

Má to sestupnou tendenci. První příběh je fakt super, druhej taky, ale ten první je prostě víc cool a ten třetí stál za hovno. Wayne Kramer se ale zase předvedl. Je prostě zábava na to koukat. Lidi po zásahu brokovnicí rotujou přes celou místnost a kamera se chová zběsile, ale naprosto přehledně. Navíc to má fakt super herce. Nejvíc mi utkvěl netradičně vyjetej Paul Walker a Vincent D'Onofrio. Jen mě prostě moc nebavila poslední povídka a fakt nechápu, bacha spoiler, jaktože to Frodo přežil. (09.02.2014)

Opět další film s velikým nádechem černého humoru. První historka nasadí laťku neskutečně vysoko, příběhy natvrdlých zločinců rádoby mafiánů lezou hodně do zelí legendárním historkám z podsvětí 5*. Druhý příběh, ve kterém se opět setkáváme s Elijah Woodem je zasažen na poněkud vážnější notu, sic je zde pokus také o černé vtipy, je to přeci jen už trošku komíhající, přes to stále udržitelné 3*. Třetí historkou už se filmaři pokoušeli slepit a uzavřít přes děj Elvise Presleyho celý film do jakéhosi spojeného celku a to se moc nepovedlo 2*. Ještě že čtvrtá bonusová historka, která uzavře i tu poslední malou záležitost, vrhne opět film na vyšší úroveň. Suma sumárum. Není to megapecka, ale za podívání pro milovníky brutálního černohumoru to rozhodně stojí. (08.10.2015)

Kromě několika debilních postav to nabízí – vlastně už téměř nic. Něco tak prázdného, ale tvářícího se hrozně sebevědomě jsem dlouho neviděl. Snaha přiblížit se Guyi Ritchiemu nebo snad i Tarantinovi je patrná, ovšem dějová prázdnota a vyčpělost jsou cítit na míle daleko. Alespoň trochu zajímavou se jeví prostřední povídka o znovunalezené manželce, tedy do té doby, než se všichni začnou chovat jak po nepovedeném neurochirurgickém zákroku. Samotná zastavárna žádnou stěžejní roli nehraje, mohla to být třeba pumpa, „zápletce“ by to nijak neublížilo. Ostatně to platí i s připitomnělou rivalitou mezi dvěma holičstvími. Propojení jednotlivých historek je nezajímavé a pro samotný děj nijak přínosné. Herecké obsazení je možná pestré, ale nikdo nedostane dostatek prostoru, aby se předvedl. Humor jsem nenašel, sorry. Jedna prázdná scéna střídá druhou, stejně zoufale nevtipnou. A opravdu v kreslených storyboardech vidí někdo něco rafinovaného nebo objevného? Je to stejně o ničem, jako zbytek tohohle průšvihu. (08.06.2019)

Něco Tarantina, trocha Ritchieho a hodně Kramera. Ten si částečně vzpomněl na Zběsilý útěk a namíchal brutální černou komedii s notnou dávkou akce a solidní porcí krve. Jednotlivý linie, jejichž nitky se sbíhaly v zastavárně Vincka D´Onofria a Chia McBridea, se mi líbily bez výjimky a to nejen díky tomu, že při jejich tvorbě někdo přemejšlel, ale taky kvůli hercům Ti byli parádní. Fraser jako falešnej Elvis? Proč ne? Walker s Rankinem coby dvojice nacistickejch smažek neměli chybu. A co Dillon prováděl s Woodem? Na závěr jsem si zakrákoral Amazing Grace a teď si můžu jít lehnout s přiblblym úsměvem, kterej mívam po lehce nadprůměrnym sexu. 95% (02.09.2013)