Lovci hlav

Když měříte 168 cm, musíte si to nějak kompenzovat. Roger Brown je malý muž, který chce žít na vysoké noze a s vysokou blondýnkou. Zatímco ke své manželce musí vzhlížet, jeho milenka vzhlíží k němu, což mu ale k posílení ega, a hlavně k navýšení částky na účtu, nestačí. A tak si přivydělává. Dokonalými zločiny, jež nezanechají stopy na něm a při nichž on nezanechá stopy na místech činu. Aby nicméně obhájil svou zpochybněnou úlohu MUŽE, nezbude mu, než se ve sračkách (a krvi), jimž se dosud zdárně vyhýbal, vykoupat. Projít si divočinou, shodit civilizační masku a prodělat proměnu ze štvané zvěře v lovce. Jádrem Lovců hlav je psychologické drama o krizi mužské identity, jenže ono jádro bylo vyváleno v thrilleru a posypáno černou komedií. S tím, že nikdy není dopředu zřejmé, jestli bude příští scéna zvedat koutky úst, nebo žaludek. Nevypočitatelnost filmu (v nakládání se žánrovými konvencemi i hrdinou) se dobře doplňuje s jeho nekompromisností (akorát přehnané násilí je… prostě jenom přehnané) a nadsázkou, která ale není přiznaná tak nápadně, jak by si některé situace žádaly. Někdy je tudíž vtipnější to, co čekáte, že se stane, než to, co se skutečně stane. Napoprvé ale stejně nezbývá moc času nad tím přemýšlet díky spádu, jaký Tyldum filmu dal a při němž neztrácíme přehled nejen o změnách na Rogerově těle, ale také uvnitř jeho hlavy. Buďto Aerofilm ví, jaké filmy sem z dalekého severu přivézt, anebo tamější žánrová kinematografie svými kvalitami skutečně suverénně válcuje tu hollywoodskou. Apendix: Aksel Hennie připomíná Buscemiho a film zase Fargo i jiné počiny bratří Coenů (když už byste tedy chtěli škatulkovat, což v tomhle případě dost dobře nejde). 75% (11.11.2011)

Žánrová perverze na norský způsob. Heist, drama o chlápkovi, co má mindráky, exploatace, thriller... Tyldum si s tím spojením tak úplně neporadil, chvílemi je jeho pojetí nepříjemně televizní a sterilní, ale některé pasáže jsou bezmála božské (hlavně část se sračkami a traktorem). Nesbo je nepochybně šikovný autor – příběh se tváří záměrně tupě, aby v závěru překvapil (v mantinelech žánru) solidními twisty. Filmu by možná prospělo víc nadhledu a lepší dialogy. Zábava, kterou nabízí, je totiž na pomezí guilty pleasure. Aksel Hennie v titulní roli je něco mezi Christopherem Walkenem a Stevem Buscemim... jeho soustředěný a uvěřitelný přerod ze zakomplexovaného trpaslíka v chlapa na pokraji sil mě nutí téhle bezbřehé a režijně ne úplně ukočírované podivnosti udělit 4*. (26.10.2011)

Ze začátku mě film jenom tak šolíchal a říkal "hodnej, malej", jenže z ničeho nic jako kdyby mě dal pohlavek a řek "a ted čum se bude dít" a že se dělo. Film nabere neuvěřitelný tempo a až do konce nepolevuje, s překvapním se ve filmu taky nešetří a kdyby film začal tvrdit, že na jabloni rostou hrušky, tak bych mu to věřil. Herci výtečný, gradace příběhu taky rozkoš, závěr je vysloveně pusu, jestli to mělo nějaký logický minelky jsem neměl v tom tempu ani čas pozorovat, což je znak kvalitně natočenýho odsejpadla. (22.06.2014)

Rozjezd od Finchera, střed z Raimiho a Tarantina (kucky, kucky) a závěr jak od Korejců. V překladu více než uspokojivý mix (čti: hodně nadupaný žánrový bordel, který není pro každého) nikdy nekončící akce, zvířecí bestiality (holení, traktor, septik) a smart humoru (cameo pana Spocka, HR výběrka). Na brko osm z deseti. Americkýmu remaku zajistí pozornost Steve Buscemi a Aaron Eckhart. (10.11.2011)

Šikovná, dokonale inteligentní krimi gangsterečka o umění, čórkách, vypočítavosti, podvodech, vraždách, luxusu, partnerských vztazích, drezuře bojových plemen, používání lidského airbagu a mnohém dalším. Hlavní hrdina je sice šílenej xicht, ale na to už jsem si u Norů zvykl. Nemám moc co vytýkat, takže plnej. (11.12.2012)