Nespoutaný Django

(1001) Bohužel už je to přesně deset let, co mi něco od Tarantina připadalo cool, takže podle toho taky vypadá, jak jsem si užila tenhle film. S tím souvisí i to, že Waltzovu kouzlu jsem nikdy nepodlehla, navíc mi jeho výkon přijde značně stereotypní. Jestli už bude chudáček pořád hrát jenom jednou stejnou roli, tak ho docela lituju. Velký problém jsem také měla s hudbou. Kromě toho, že se mi nelíbí konkrétní použité písničky, to čert vem, nemůže se každému líbit všechno, se mi spíš přestává líbit Tarantinovo spoléhání na to, že stačí k libovolnému celku pustit anachronickou píseň a "ono se to nějak udělá". A pokud je pravda, že Morricone řekl, že už s ním nebude spolupracovat, protože používá hudbu úplně nesmyslně, tak jsem ráda, že jsem dospěla ke stejnému názoru jako Morricone. A taky se tím kumulují bezobsažné, bezpřínosné pasáže, které zbytečně prodlužují hodně přepálenou stopáž. Je tam i dvakrát scéna s naprosto totožným obsahem - hajzlové nasírají Djanga, ten sahá na zbraň a potom ji pustí, když se situace uklidní. Místo toho, že by to působilo jako princip, to spíš vytváří dojem, že se někdo zapomněl ve střižně a pod dojmem, že je génius, zanevřel na řemeslo a jeho pravidla. Také už jsem dozajista dospěla do stádia, kdy mi nepřijde, že by situace, kdy někdo někoho střelí, a třeba několikrát, a ten někdo u toho řve, generovala humor či zábavu. Už aby Tarantinovi bylo šedesát a přestal točit filmy, jak slíbil, protože si nedovedu představit, kam by to chtěl ještě eskalovat. Je jasné, že hranici uměleckých záměrů už překročil. Nicméně se učím oceňovat takové malé věci jako debatu nad pytli s dírami na oči (i když je ve filmu vlastně dost navíc), nebo oznámení, že Alexandre Dumas byl černošského původu, ačkoli v Leově reakci na to se třeba mohl mnohem víc porochnit. Na závěr se snad už nabízí jen otázka, který film obsahuje "lepší statement", jestli Django, nebo 12 let v řetězech. Dle mého názoru jsou oba filmy bullshit, ale každý z trochu jiných důvodů. Doporučuji komentáře uživatelů Vitex a salahadin, kteří mi píšou úplně ze srdíčka, u Vitexe zejména pasáž o morálce autora a v případě salahadina ta část o srabství hlavní postavy. (03.12.2014)

Niebelungslied alá šeredný a teď už i tlustý úchyl z videopůjčovny, ze které by i Wágnerovi ochabla v ruce taktovka a začal fidlat kolotočářské popěvky na flašinet. Siegfried Kunta-Kinte a Brunhilda z Botswany v ultimativním, genitálním negreposu k dokonalosti vywaltzovaným fantastickým rakušákem, za jehož vykopání z Burgtheatru by měl Tarantino každý rok dostávat Oscara za přínos světové kinematografii. Ještě teď, ráno, pořád nemůžu pustit čuráka z ruky, až se bojím, aby mě nechytla křeč! Bylo to natolik úžasné, že mi dokonce tentokrát ani nevadil ten Rocco Sifredi v roli zlého plantážníka. Je to prostě snad to nejlepší porno, co jsem kdy viděl. Jen by mě zajímalo, který americký soudruh vymyslel tu Broomhildu, pokud to není nějaký dvojsysel, který mi uniká. (09.01.2013)

Člověk ani nemusí milovat westerny a stejně se mu to bude líbit. Aspoň doufám. Má to všechno: moderní žvásty, humor, hip hop a střelba z koltů připomíná nějaké sci-fi zbraně. Má to i Tarantina v roli vidláka, prostě mišmaš, který ale přece nenudí. Letos halt Tarantino zamířil do doby Kunta Kinteho a na příběhu cesty za pomstou a nalezení ztracené lásky opět mistrně překrucuje fakta po svém, tolik charakteristický znak všech jeho filmů (řežisérských i scenáristických). Zní to jako blbost, ale opravdu se na to dá koukat jako na poctivý černošský western s malou nadsázkou. Možná výběr hudby není nejlepší, vykrádačka Maricona by úplně stačila, ale tak, neřešme to. Žádný wajldwajldwestový steampunk, prostě syrový western s přestřelkami jako u O.K. Corralu, ale s kvantem krve jako v Shiningu. Bavilo mě to možná trochu víc, než jeho Bastardi a Kill Blil. Pointou tedy je, že Django ty tři výrustky na lebce nemá a to sakra za zjištění stojí. (30.01.2013)

Presne také, ako som dúfal. Nebyť tej menej záživnej polhodiny po brutálnej megaprestrelke úplná dokonalosť. Je to stále Tarantino, no zároveň klasicky vystavaný pištoľnícky epos v najlepšej tradícii európskych westernov. Vtipné, krvavé, zábavné, výborne zahraté - Waltz samozrejme opäť vládne. Navyše to má tú bohumilú vlastnosť tarantinoviek, že s opakovanými zhliadnutiami je to čoraz väčšia vychutnávka. (08.01.2013)

Nejzábavnější tarantinovka za pěkných pár let, která - tak jak si žánr zaslouží - oslní hlavně živým velkofilmovým lookem. Richardson je král. Inovativní pohled na přestřelky a machrování s kvéry potěší moc, stejně tak bezděčná souhra dvou hlavních postav. Django má grády, není tak monotónní jako Pancharti, a i když Tarantino zase začne natahovat svou scenáristickou fusekli v rámci oddalování předvídatelných point, základní rámec příběhu je krásně nosný. DiCaprio a hlavně Waltz to dávají královsky. (24.01.2013)