Až vyjde měsíc

Milý film, skutečně! Možná se mi ještě pár dní bude zdát o tom podivné pánovi v červeném, ale to nevadí. Film byl totiž milý... skutečně! Když se dítě vyčůraně zakření, člověku to zvedne náladu (tak mimochodem vnímám celý film). Když jiné dítě pro lásku zabodne nůžky do ledvin třetímu dítěti, člověku to zvedne náladu trojnásob. Milé, skutečně! Krutě lehká satirická odpočinkovka o světě nedospělých a světě méně nedospělých. Inu, láska hory přenáší. Není to milé? (15.01.2013)

Všechny filmové encyklopedie správně uvádějí, že pan Anderson vysílá na zcela jiné frekvenci než na které já přijímám. Jenže tentokrát se naše vlnové délky několikrát náhodně protnuly a ač se nevyhnu tradičnímu konstatování, že tento snímek je divný, tak nemohu popřít přítomnost několika velmi zábavných okamžiků. (19.04.2014)

Když se dokodrcal do kin nový Anderson ještě ke všemu se svým dvorním hercem Billem Murrayem a viděl na plakátě Brucíka v kratkejch kalhotách s bílejma ponožkama, měl jsem radost jak kráva z předjaří. Jenže jak už to tak bývá, velká očekávání kolikrát filmu nejvíc podřezavaj nohy. Film je sice opět tak krásně jinej a a má mnoho vtipů zaležených na pouhým jednom zábvěru kamery, což na Wesovi prostě miluju, ale neubránil jsem se pocitu chvilkové nudy což se mě u předešlých Wesových filmů nikdy nestalo. Možná je to tím, že khaki skauti nejsou takovým světem ve světě jaký Wes k vyprávění svých příběhů potřebuje, možná je to proto, že žádná dospělá postava, která určitě lépe chápe Wesův absurdno styl neměla tolik prostoru, nevím. Vím jen, že ač jsem byl opět svědkem vynikající fantazije se smyslem pro humor, hravostí a neuvěřitelnou originalitou, chyběla mně k tomu poleva, která to všechno spojí a dochutí. (19.07.2012)

Opět se mi někam zatoulala niť. A tak rád, bych tomu filmu pomohl! Už vím: milý film. Ten přívlastek je hnus, obvykle totiž svádí lidi k šišlání, tady je však potřebný. Wes se dá rozpoznat; podivíni, kolorit, hudba, kamera - a je to dobře, protože se mi zdá, že jeho osobitost není vycucaná z palce, prostě to v něm je a basta! Jen nevím, jestli je mu dovoleno velké plátno. Ono se totiž může stát, že člověk takovou dávku hravosti neunese a začne jeho svět považovat za epileptický. (16.07.2012)

Z počátku jsem se nějak nemohl chytit, ale nakonec se háček zasekl a zůstal vězet stejně, jako živé náušnice v uších Suzy. Prosté a krásné. Vizuálně vybroušené a doplněné chytlavou hudbou. Více drama, než komedie, spíše taková hořká, co občas zvedne koutky úst nahoru, ale jakmile udeří sociálka, koutky padají dolů. Pastelové barvy, úchvatná příroda, bezchybné kompozice obrazu a dvojice, která prchá před světem, co jí nerozumí. No a pak láska. Taková ta dětská, upřímná, kdy se nejen vezmete, ale už máte v hlavě naplánované i děti a společné bydlení. V jednoduchosti je krása, i když ti dva to rozhodně jednoduché nemají. Bavilo mě to, až se sám sobě divím. (07.06.2020)