Povolání vrah

Za psychologicky věrohodné ztvárnění výuky mladého adepta povolání vraha bych dal jednoznačně 5 hvězdiček. Kombinace drsného zabíjení s kultivovanými promluvami učitele na pozadí popcornové televizní zábavy byla opravdu dechberoucí. Za povedené považuju i někěteré dějové zvraty, které byly hodně nečekané, ale tam to už začínalo drhnout scénáristicky. No a zbytek byl vyplněn dějěm/nedějem, který Vás sice nutil přemýšlet o tom, co zrovna asi prožívá hlavní hrdina, ale bylo to příliš zdlouhavé, místy nudné,takže celkový dojem z filmu jde potom zákonitě dolů. Ale to je myslím obecně problém Mathieu Kassowitze, což je dle mého velmi progresivní režisér, ale nevyvarovává se ve svých filmech takových kvalitativních skoků nahorů a dolů. Zajímavá a dle mého plánovaná byla jakákoliv absence police, vyšetřování apod. tak, aby děj nebyl narušován jakýmkoliv způsobem zvenčí. (29.05.2012)

Tak nějak jsem se poslední dobou zakoukal do francouzských filmů. Dokáží zaujmout, jsou nekompromisní a mají smysl pro všemožný humor. Tenhle je především nekompromisní. Co mě na něm ale štvalo byla hromada nelogičností, které tu uživatel Enšpígl už vypsal. Každopádně tento příběh vraha nebyl popsán proto, aby se snažil film představit v dokonalé rovině, ale aby ukázal povolání, které si člověk nevybere. A musím říct, že mi ho ukázal skutečně tak nekompromisně, jako jsem dlouho ve filmu neviděl. (04.12.2011)

Tak stará francouzská škola žije, hip hip hurá. Film má dvě roviny, delší ze který je cítit nehoráznej cynismus a druhou kratší, která se začne pomalu, ale zato velmi intezivně vkrádat do závěrečné části příběhu a má v sobě určité posleství a apel na moral masmedií. Mě osobně se líbila spíš ta cyničtější část, kdy jsem se někdy musel smál v moment, který vlastně k smíchu vůbec není. Co mě ale dost sralo a filmem se táhne jak smrad, je absence logiky. Tichá večerní ulice, baráček na baráčku, všichni spí a v jednom tom baráčku se střílí z pušky jako by se nechumelilo a k dovršení všeho se vrahounek na místo činu po několika dnech vrátí aby se "pochlubil" svou zabijáckou maturitou svýmu jak se později ukáže ještě jetějšímu kámošovi. Obět nikomu ze sousedů nechybí, výstřely, který v tom tichu musely bejt slyšet až do Kremlu nikdo nezaslech, na otisky prstů sere pes a vrazi všechno vesele ochmatávají a o dalších stopách ani nemluvě, neuvěřitelný fakt. Vlastně policie jako kdyby snad ani neexistovala (taková blízká vize budoucnosti ČR) . Starou školu mě film připomínal především svou drností, nekompromisností, závěrem i když ten moh být ještě tvrdší a především hereckým výkonem Michela Serraulta, protože jak známo pro herce ze starý francouzský školy byl španý herecký výkon neznámým pojmem. (29.11.2011)

Zajímavé drama o trojici vrahů, které ovšem celkem kašle na logiku a soustředí se pouze na trojlístek zabijáků a na to, aby všem divákům bylo jasné, že za jejich skutky může sledování televize (platí asi jen pro ty dva mladší). Z herců je suverénně nejpřesvědčivější veterán Michel Serrault, zato Kassovitz mě zaujal pouze svou nápadnou podobou s Johnem Turturrem. Jeho práce za kamerou je lepší než před ní, ale tak dobré jako Purpurové řeky to ještě není. (28.08.2005)

„Ten čin je komunikace svého druhu... On se chtěl tím činem vyjádřit.“ Ty vole, co jsem to vlastně viděl? Film o zabijácích, který dostal do transu výjimečně i mě. Tento film měl smůlu, že v době jeho vzniku se psal již konec 90. let, vzniknout něco podobného o 20, 30 let dřív, určitě by se z stala více kontroverzní a kultová záležitost. Dle mého názoru se jedná o další z vynikajících snímků, jenž si své širší publikum, které ho časem více docení, teprve hledá. Tento Kassowitzův neo-noir s vymazleným pomalým tempem a podmanivě depresivní atmosférou se točí kolem jednoho z klasických témat noirového subžárnu, tedy příběhu člověka chyceného do bludného kruhu zločinu, z něhož jen stěží lze najít úniku, a zasazuje toto schéma do nových rozměrů v nové době i s jistým důrazem na sociální akcent. Děje se tak ve velmi zajímavém přepojení dvou linek: první z nich představuje stárnoucí profesionální vrah v důchodu Wagner, jenž v minulosti bez výběru zdědil toto „řemeslo“ po svém otci; druhou linku tvoří tragický příběh mladistvého kriminálníka Maxe, jehož setkání s nevyzpytatelným Wagnerem poznamená. V stylizované atmosféře, doplněné místy o černohumorný nádech, sledujeme toto dění výhradně z pohledu dvou hlavních postav (později tedy ještě třetí). Bez rušení jakýmkoliv policejním pátráním tak nás film nechá nahlédnout do postupného rozjezdu brutálních incidentů bez hranic a ve své druhé vrstvě, kterou dotváří pravidelné útržky z televizních pořadů, ještě podává osobitou vedlejší výpověď o vzrůstajícím společenském marasmu. Obdivovat a chválit výkon Michela Serraulta (pokolikáté už?), který v pozdějším věku začal excelovat v podobných thrillerech stejně naplno, jako dříve v komediích, už začíná být nošením dříví do lesa. Ale on si to pan Serrault, už jen proto, jak je u nás neprávem opomíjen, zaslouží. Povolání vrah je těžký, šokující snímek, který mě dokázal na pár hodin zruinovat. 90% (05.12.2020)