Zásah

SPOILERY: Trailery na tenhle film jsem viděl opravdu mnohokrát a říkal jsem si, že tohle bude jeden z nejlepších akčních filmů z Asie. Mojí chybou bylo, že jsem zřejmě měl přehnaná očekávání. Ve výsledku totiž souboje působí značně uměle, nacvičeně a postrádaj dynamiku, či nějakou živelnost. Pár sekund trvá výměna chvatů, pak se postavy zhroutí k zemi a potřebujou nabrat dech, aby zase na pár sekund vypustily rage. I choreografie nenabízí nic zajímavého, krom pár zlomenin a brutálních fatalit. Jenže brutalita působí značně samoúčelně. Záporáci se navíc chovaj jako naprostý kreténi. V momentě, kdy bych se konečně mohl o Uwaise bát, stojej jak idioti a střílej dokud jim nedojdou náboje, aby došlo na samoúčelnej souboj. Chci aspoň trošku logiky po akčním filmu!!! Divák stejně ví, že i když Uwais toho schytá opravdu hodně, tak to všecko přežije, takže o jeho postavu jsem se nebál prakticky vůbec. Je divné, že si všichni všímaj zranitelnosti jeho postavy až nyní, ale i v Raidu si jeho postava procházní nesmírným vývojem. Ať už bojovými skills, anebo psychikou. Zde nemá Iko co hrát, i když se snaží a má charisma na to, aby akční film utáhl. Během dialogů je i znát křeč, kde scénárista neví, co má psát, aby mezi postavami byly nějaké zajímavé rozhovory. Jako já nebudu lhát, možná to ještě na ten průměr přehoupnu, protože několik scén mi v palici utkvělo. Předně vystřílení autobusu plného civilistů, nebo absolutně prvotřídní režie. Ty kamerové úhly, bestiální sekvence bez střihů dodaj divákovi potřebný adrenalin, ale postavy během fightů limitují energii a tak nadšení vyprchává. Choreografie spíš připomíná směšný balet. Žádné pořádné chvaty, nulová kadence. Jenom mačety, telefony, teleskopy a nože. Brutalita. Nulová inovace. Navíc jsou zde znát prvky Evanse, ale pořád to působí tak neúplně, je prostě jasné, že pod taktikou Evanse by to dopadlo mnohem lépe. Zde citelně chybí u Ruhian, kterej by dokázal choreografii nějak okořenit a nakopnout. Estelle je nádherná, samozřejmě i Chelsea Islan, záporák mě opravdu bavil, chválim pestrou paletu prostředí i výbornou muziku. A ze všeho nejvíc mě stejně bavil příběh, na kterej se však po hodině tvůrci vykašlou a nastoupí akční inferno, které však pokulhává. Last fight s hlavním bossem je dost nudnej, na Ceceka s Karambitama se to rozhodně nechytá. No, samozřejmě to jsou mé subjektivní pocity. Raději tenhle komentář přehlédněte a film si užijte, přeju vám to. Na mě ještě čeká Boyka a Re: Born, ale Headshot u mě nezabodoval. (06.03.2017)

Když dva dělají totéž, není to totéž. Postavy bez hloubky, scénář bez hmoty a nápaditost akčních scén Garetha Evanse nahradila brutalita a mechaničnost. Ne že by Headshot byl vyloženě špatný film, ale kromě řemeslně výborné akce nemá vlastně nic. Raid je mílové kroky napřed a i The Night Comes for Us, které je Headshotu relativně blízko je minimálně o hlavu lepší, protože mělo lepší zápletku, neony a koherentnější vizuál s lépe propracenou a netypicky stylizovanou řezničinou. Headshot tudíž vyjde jako nejméně atraktivní z této trojice, přesto však jde o obstojně zvládnuté řemeslo. Jako přehlídka soubojů je to stále OK. (01.07.2020)

Další festival násilí, krvavých cákanců a všemožných děr v těle versus vatová výplň plná velkého počtu nesmyslů. Navíc se k nám dostává i přehnaný smysl pro melodramatičnost, která navíc nefunguje. Chlapíka s dírou v hlavě a ksichtem Ika Uwaise vyplavilo moře. Fešná doktorka se o něho stará a dokonce si občas schrupne u jeho nemocničního lůžka. Jistý darebák prchá z krví prolitého vězení. Iko se probouzí, do lékařky se zabouchne, ale čelí hříchům své minulosti. Má ovšem štěstí, protože jeho protivníci se chovají jako tupani, kteří holt chtějí mít nějakou nepřirozenou díru v těle. Dvojice Timo Tjahjanto a Kimo Stamboel akci zvládá, ovšem čvachtavé násilí se velmi brzy okouká. Je natočené velmi solidně, ale nějakou „skutečnou“ živelnost bych mezi těmi mačetami a trubkami uvítal. Hlavní hrdina se nechává řezat, ale asi mu role hadru na podlahu vyhovuje. Jen bohužel místy smrdí nudou. 60% (19.11.2018)

Po dvojitém Zátahu se devastátor Auwajs rozhodnul v řeči českého distributora Zasáhnout, avšak výsledný produkt si nebudu pamatovat pro jeho zasažení mého akčního Já, nýbrž pro zklamání na všech úrovních. Tvůrčí tým je režijně omšelý, nudný, nezáživný, nijaký. Stunt tým, který tentokráte tvořil sám Iko a jeho nohsledi, si nevedl o moc lépe. Akce je spíše než na propracované choreografii postavená na přemrštěné a prvoplánové brutalitě, která je dle mého zcela zbytečným prvkem, jenž měl možná vzbudit zájem, zhustit atmosféru, ale působí spíše opačným způsobem. Iko inkasuje asi sedm tisíc bodných a sečných ran, kopů, úderů, aby se pokaždé zvednul ze země a nějak náhodně protivníka přemohl. To mě nebaví. Těšil jsem se na souboje s promakanými trajektoriemi rukou, loktů, kolen a dostal jsem pokrm bez chuti a šťávy, jehož polknutí je možné pouze s přivřením obou očí a nezbytným úšklebkem. Tfuj. Tohle smaže jen třetí chod a zvládnu ho na jeden Zátah... (31.03.2017)

Iko choreaograf prehráva na body s Ikom vykonávateľom MA prostocvikov, čo nás analogicky posúva aj k výsledku Yayan vs. Iko = 1:0 (ovšem v jeho prípade to beriem ako proces učenia, bol to jeho prvý výraznejší počin a preto jeho snaha kopírovať aj veci od Yayana je pochopiteľná). Oveľa väčši debakel ovšem dostáva tvorčie duo Mo brothers npar. vs. Gareth (0:1) a to vo všetkých disciplinách - od samotného príbehu, jeho výstavby, dramaturgie a funkčnej uzavretosti, kde postavy v Raid (hlavne druhý diel) narozdiel od postáv v Headshot fungujú aj mimo fyzického sveta konfrontácie ruka-noha-lakeť-koleno-hlava. A tak sa dostávame späť k tomu, čo je hlavným lákadlom - MA scény. Aj napriek viacerým použitým štýlom je výsledok takmer až staticky nezáživný. Tu sa naplno ukazuje deficit toho, ak niekto nemá cit pre komponovanie MA sekvencií a využitie priestoru pred kamerou na maximalizáciu intenzity fyzickej konfrontácie protivníkov. Headshotu tak ostáva iba premrštená brutalita, ktorá vychádza iba z potreby lacno šokovať. (24.09.2016)