Do Říma s láskou

Woody nás tentokrát při svých toulkách evropskými městy vzal do Říma, a po bezmála šesti letech si opět stoupl před kameru. Zatím jeden z jeho slabších snímků. Jako by se snažil zavděčit Evropě, přizpůsobit se, a povídkami vystihnout typické žánry dané země. Např. bizarní scénka s Benignim mě přišla jako vystřižena z pana účetního, naopak scénka s Cruzovou (která se už tedy mohla odhalit) spíš se motala na hranici trapnosti. Každopádně Eisenbergovi, Baldwinovi potažmo i sám sobě vložil do textu své repliky, kterými alespoň něco z toho, nač je divák u Allena zvyklý zachoval. Mimochodem, tenhle film by z fleku mohli používat cestovky na propagaci Italské metropole. (08.04.2013)

Poslední film, který režíroval Woody Allen a který jsem ještě neviděl a on to zrovna musí být jeden z jeho nejslabších… To Rome with Love začíná slibně, několik příběhů, hodně sympatický casting (i když nevím, kde vzali, že zrovna Ellen Page je holka, do které se každý chlap zamiluje, fakt tu herečku mám rád a líbí se mi, ale zrovna do téhle role by se mi hodila např. Jennifer Lawrence, ale to je můj subjektivní pocit) a hlavně jedno z nejkrásnějších měst na světě v hlavní roli. Člověk by si řekl, co se může pokazit? Odpověď je vše, pokud budete riskovat, jako Woody, se stylem vyprávění. Nejde ani o to, že by ty příběhy nebyly zajímavé, ony jsou, ale nepůsobí kompaktně jako celek a na konci ve vás zbude takový nemastný neslaný pocit, že tohle mohl natočit prakticky kdokoliv a možná i lépe. Za pár vtipných momentů (zpěvák ve sprše) a casting (Penélope je prostě zlatíčko) budu ještě mírný a dám 50 %. (23.01.2013)

Bohužel jedna ze slabších allenovek - děj je zahlcen velkým množstvím postav, obsazení některých rolí, resp. některé herecké výkony mi jsou spíše nesympatické, děj občas pádí zběsile vpřed, až se v něm člověk může ztratit (nechápal jsem například, jaktože ostatní postavy střídavě Aleca Baldwina vidí a střídavě nevidí, nebo jak došlo k záměně Roberta Benigniho se slavnou celebritou, ale možná jsem jenom nedával dostatečný pozor), ta ústřední "italská" melodie, která se tam pořád opakovala, mi přišla dost hrozná, a humor některých situací je poněkud prostoduchý (obzvláště slabá mi přišla dějová linka s Robertem Benignim) - ale přesto je to podle mě stále pohodový a vtipný film, který jsem si užil i na druhé zhlédnutí. Nejvíc mě na něm baví krásné římské lokace a míchání italské kultury s tou americkou - vznikl z toho dosti podařený koktejl, byť - jak jsem již napsal - nad některými vtípky jsem se spíše jen pobaveně uchechtnul, jak mi přišly pitomé. Pro Allenovy fandy určitě fajn film, pro ty ostatní snad vcelku podařená komedie, kterou lze doporučit pro chvíle oddechu. (20.07.2012)

Předchozí Woodyho zastavení na pevninské části starého kontinentu (a ostatně i většina těch londýnských) jsou sice o třídu lepší, ale neznamená to, že by tato satirická fraška z Říma nebyla dobrá. To ona je; jen je zároveň i tuze moc přeplácaná, takže to dobré v ní (a není toho zrovna pomálu) je rozmělněno vším tím průměrným až špatným (a není toho zrovna pomálu). (13.07.2012)

Allen zřejmě definitivně dává poctu všem nejromantičtějším místům v Evropě. Už po několikáté natáčí stále stejně zábavnou a neskutečně "za srdce chytnoucí" story několika lidí/dvojic, které prožívají vše od zamilování, přes každodenní rutinu až po bouřlivé rozchody a hledání smyslu života. Woody Allen je tradičně silný v dialogových liniích a strhujícími scénáristickými přesmyky v až intimně osobních rozprávkách/myšlenkách hlavních hrdinů. Je to velmi opojné a velmi šikovně natočené. Jen bohužel pro velmi specifickou sortu diváků, kteří mají takovéhle příběhy rádi a vidí v nich alespoň částečný odraz svého romantického já. Pro zbytek to bude jen prázdný blábol - stále stejně na jedno brdo, s neskutečně luxusně vypadající Penelope Cruz. (18.05.2013)