Do Říma s láskou

Povedený film Woodyho Allena. Dlouho, dlouho jsem se Allenovým filmům vyhýbal (nevím proč), ale nedávno jsem to změnil a po velice povedených filmech jako Kasandřin sen a Půlnoc v Paříží, jsem si pustil i Do Říma s láskou a opět dávám 4 hvězdičky. Všechny příběhy v tomto filmu byli velice povedené (až na jeden), obzvlášť se mi líbil příběh Roberta Benigniho, ten byl fakt super, musel jsem se u něj celou dobu smát, fakt perfekní! :-) Naopak příběh Jesseho Eisenberga, Ellen Page a Aleca Baldwina se mi moc nelíbil, hlavně jsem nechápal, co tam celý film dělá Alec Baldwin, ten tam byl totálně zbytečnej. Jinak ostatní příběhy byli hezké a Woody Allen jako herec také zahrál dobře. A co je potřeba také zmínit, tak krásu Penélope Cruz, ta byla neskutečně sexy!!! (07.12.2014)

Newyorská neuróza může být okouzlující, ale nikoli v kombinaci s taliánskou hysterií. Okouzlil mě jen příběh svaté čtveřice Ellen Page-Jesse Eisenberg (alias Woody junior)- Alec Baldwin-Greta Gerwig, kde Allen ústy sarkastického (anti)Amorka Baldwina demaskuje herecké pózy a pseudointelektuálky, které od Rilkeho četly jediný verš. Zajímavá je i metafora geneze a rozplynutí bulvární slávy karikatury italského úředníčka v podání Roberta Benigniho, ale původně hravá metafora se zvrhne v absurdní frašku, v níž vidíme jen další a další neumělé karikatury, které by pravděpodobně po třech dnech ve Věčném měste stvořil jakýkoli turista s průvodcem (not so) Lonely Planet. Notoricky známé je i vyjádření Woodyho Allena, že důchod=smrt, což mu jeho manželka-psychiatrička v podání skvělé Judy Davis nezapomíná připomenout. Woody Allen má ze smrti zjevně vskutku strach, protože v tomhle filmu se jeho osobnost roztrojí (Eisenberg, Baldwin, Allen) , snad aby stihl všechno říct. Nápad se sprchou na operní scéně je poprvé geniální, ale opakovaný vtip není vtipem. A poslední kousek maloměšťáckých manželů, jejichž život má zachránit (trapná) nevěra, mě uspával, přestože Penelope Cruz byla exaltovaná jako vždycky. Italové vyšli z Říma nejen jako napomádování špageťáci, ale jako dokonalí idioti. Možná jsem studený psí čumák, ale zdá se, že horko Woodymu nesvědčí. Arridiverci, Roma, Goddag, Kobenhavn. (25.07.2012)

Do Říma s láskou, z Říma otrávený, nesraný a s otlačenou prdelí. Ve sedmasedmdesáti už by se měl člověk soustředit spíše na udržení moči a zkoušení nějakého slušivého kvádra do truhly a ne točit filmy za každou cenu! Nejproslulejší neurotický šereda dal světu nepochybně spoustu zábavy, orginality a stal se kultem, nicméně jsem toho názoru, že odcházet se má "na štítě". Jakmile jeden začne ucrkávat tolik milovanou ironii do inkontinenčních plen a zapomínat, do kterého šuplíku mu strčil ten Němec jeho úžasný sysel pro tumor, je nejvyšší čas vybrat si nějaký ultraluxusní dům s pičovatelskou službou a strávit tam zbytek dní slintáním nad fotkami polonahých třináctek. Zvyklý na jeho vysoký standard teď přemýšlím, jestli Wúdy už jen senilně rekapituluje, nebo dostal grant z Centro si Turismo, aby s pár profláklýma držkama narychlo splácal turistického průvodce mezi sedmi pahorky, který skryje dusivé výfukové plyny kolem chátrajícího Colosea a smradlavé splašky v Tibeře. O nic jiného se totiž nejedná! Já se chtěl, kurva, smát, a ne čumět na pár nedopečených, nudných postaviček a jejich unylé sexuální interakce mezi Fontánou di Trevi a Forem Romanem, na hony vzdálené mistrově dřívější invenci. Stařík už se nám holt kompletně vystříkal a já si příště pustím raději nějaké cigánské homosexuální porno s názvem "Do Roma s láskou". Nikdy bych neřekl, že někdy budu muset ohodnotit Allenův film jen jedinou, scvrklou, upocenou rudou hvězdou a to ještě s odřenýma koulema. Doba je zlá! (02.01.2013)

Zpočátku trochu hektické a neuspořádané, ale poté se z toho vyklube satirická bláznivina pojednávající o pomíjivosti. Nejlepší byly určitě epizodky s Robertem Benignim (slavný Leopoldo Pisanello) a Fabiem Armiliatem (sprcherní pěvec). Ostatní příhody taky nejsou špatné - zaučující Cruz či podléhající Mastronardi, mentor Baldwin, nepoučitelný Eisenberg či přelétavá Page - snímek prazvláštní silou drží pohromadě a nakonec se mi i dost líbil, ale i tak už se těším, až Allen zase přičichne k něčemu přemýšlivějšímu a dramatičtějšímu - věřím, že na to stále má! (14.10.2013)

Po skončení filmu jsem si sednul v nejnemovaný žižkovský útulně na pivčo a musel přemýšlet proč mě ze srdce nekouká věčný město, tak jako v roce 2008 Barcelonský léto nebo v roce 2011Pařížský uličky, pak přišli ke stolu slávisti a začali mé myšlenky barvit na červenobílo a místo vnitřní pitvy mých pocitů jsem vnímal dialogy typu "tak co sešívaný, sokolící Vám pěkně rozdupali trávník, co ?" "velký hovno, vy se radší naučte kopat penalty rudokožci." Uznejte, že v takové atmosféře se o allenovských letních tripech opravdu těžce rozjímá. Naštěstí je tu ještě sladký domov, kde nejsou ani rudokožci, ani sešivanci, kde je jen jeden velkej zelenobílej klokánek a kde se v klidu dá odhalit výše zmíněná příčina. Vidím dvě. Podlě mě měl Woody hrozně málo času, aby se v něm Řím zabydlel a rozehrál až příliš mnoho partií. Film nepostrádá vtipné momenty asi největší byl v momentě když si Woody třese rukou s majitelem pohřebního ústavu, ani scény slintačky, kdy se na pokoji otevřou dveře, dovnitř vtrhne Penelopička zatřese těma svejma dudlíčkama a řekne "jsem tady a udělám vše co si budeš přát." Hmmm, to bych si taky nechal líbit a jen přání co bych měl k Penelopičce bych předříkal asi dva dny, ale bohužel poslední kdo v mých dveřích něčím třás byl starej tlustej pošťák se složenkou za plyn. I když ty Allenovský příběhy nepostrádali smysl a vnímal jsem je jako "obrazně řečeno" nezapůsobilo to na mně ani jako celek ani jako jednotlivé příběhy tak, abych z kina odcházel jak zhulený sluníčko, bohužel. (25.07.2012)