Kon-Tiki

Pri hodnotení tohto filmu som musel oddeliť odvážny a prelomový čin Thora Heyerdala od filmu, ktorý sa pokúsil jeho cestu priblížiť divákom. Keď sa väčšina filmu odohráva na balzovej plti s rozmermi základovej dosky obytného domu, tak je nutné dej prešpikovať akčnými a nebezpečnými scénami alebo použiť scenáristické a filmové grífy na udržanie pozornosti diváka. Tvorcovia využili iba tú prvú možnosť a aj tú nie dôsledne, čo v niekde pôsobilo komicky až trápne (harpúnovanie veľrybieho žraloka, prechádzka po hrane plte, pomsta žralokovi). Ťažko pochopiteľné bolo aj odplávanie v oblekoch. Vlastne naznačovalo, že pôjde iba o taký trochu dlhší výlet po mori, čo vôbec nebola pravda, pretože zabezpečenie, aké je dnes obvyklé v tej dobe neexistovalo. Tiež mohli byť namiesto nekonečných, nič nehovoriacich záberov, detailnejšie rozobrať problémy zlaďovania ad hoc zostavenej posádky s minimálnymi skúsenosťami a schopnosťami. Napriek týmto drobnostiam bolo vo filme viacero pekných situácií a záberov, naznačené bolo aj to, že ponorková choroba sa môže vyskytnúť aj na plti. A plavovlasí neplávajúci Nóri vylepšili celkový dojem z filmu. (03.03.2015)

Moudré články tvrdí, že tenhle umanutý chlapík na replice inckého voru z balzového dřeva Kon-Tiki zpevněném pouze lany bez větších obtíží překonal část Pacifického oceánu. Bezmála sedm tisíc kilometrů. Ano, bez větších potíží. A možná v tom je právě ten problém, protože já si strhující cestu představuju krapet jinak. I když to celé působí velmi autenticky a vizuální stránka filmu je velice slušná (pochvalu si zaslouží hlavně kameraman Geir Hartly Andreassen i zvukař), chyběl mi větší spád, víc zapamatovatelných scén a vnímal jsem i docela dost promrhaného potenciálu. Je to takové dobrodrůžo pro patnáctileté kluky. Žádná pořádná ponorková nemoc, žádné ostré hrany, žádná psychologie (vždyť ti hoši měli pár měsíců po opuštění válečného běsnění). Na mě to bylo prostě moc rodinné, což přebíjí i ten povedený vizuál. Příště si dám mnohem raději Zemeckisova Trosečníka, který se stal dobrodruhem zcela nedobrovolně. A já si to s ním podstatně víc užil. (12.06.2017)

Hezká evropská koprodukce s duchem a krásným vizuálem. Banda dobrodruhů na velkém voru na 3-měsíční plavbě skrz Pacifik. Dojde na náznaky společenské ponorky i na bouři, u kterých ale nemáte pocit že je vidíte postodvacáté. A na střety s velrybou či žraloky, kteří vypadají důvěryhodněji než v hollywodském spektáklu, a které vyvracejí klišé, že žralokovi, jakkoliv hladovému, je tvar lidského těla cizí a neútočí. Film, který není žádnou studiovou zakázkou, ale je povedenou tímovou prací se snahou říct hezký skutečný příběh. Víra v úspěch a pevná vůle oceány přeplouvá. (14.04.2020)

Norové jsou prostě hustí. Nejen že ze dřeva a provazů splácají absolutně neovladatelný vor, na kterém se vydají na to nejzapadlejší místo na planetě, ale ještě u toho předvádí nejultimátnější způsob lovení žraloků na světe. Prostě ho drapnou do ruky za ocas, vytáhnou z vody a v klidu mu nožem vyvrhnou střeva. Vsadím se že Roald Amundsen dělal to samé s polárními medvědy, když si táhl sáně na jižní pól. 8/10 (08.03.2013)

Nóri mali akosi vždy peniaze a odhodlanie na podobné absurdné aktivity ďaleko od svojej vlasti. Od bojovníka proti maďarizácii Bjørnstjerneho Bjørnsona až po dnešné nórske fondy. Film je zaujímavý, pár vecí trochu kazí dojem (nič nie je jednoduchšie ako pod pazuchu chytiť žraloka modrého a vypitvať ho na palube, Herman Watzinger bol reálne asi najväčší fešák z expedície, tu ho hrá nevhodne vybraný pucko). Heyerdahlova metóda sa vždy javila ako veľmi nevedecká a dnes ju už veľa odborníkov spochybňuje, čomu sa asi netreba diviť. (10.04.2022)